| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Eklektikové |
| Autor: |
František Čáda |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 470–471. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Eklekticismus |
Eklektikové. Z toho, co připomenuto o příčinách vzniku eklekticismu, pochopíme, proč v Řecku vzniká, když po mohutných a originálních stavbách filosofie platónské a aristotelovské a po pokusech filosofických směrů převahou éthických (stoického a epikurského) objevila se a zmohutněla skepse. Také vskutku skoro všecky filosofie po těchto vzpomenutých se vyskytnuvší byly eklektické, více či méně. E. nejprve objevují se ve škole stoické (Boethos, Panaitios, Posidónios. Apollodóros a j. asi mezi l. 200 až 40 př. Kr.), nejčetněji ve škole akademické (Filón z Larissy, Antiochos Askalónský, Aristos, Theomnestos, Eudoros, Areios Didymos, Potamon a j.), objevují se také u peripatetiků (Andronikos Rhodský a j.). Eklektickou jest veskrze téměř také filosofie Římanů od doby M. Terentia Varrona počínajíc, s hlavním svým představitelem M. Tulliem Ciceronem. jakož i tehdejšími i pozdějšími stoupenci filosofie stoické. E-ky jsou dále pozdější (po Kr.) řečtí i římští kynikové, peripatetikové, platónovci, skeptikové a pythagorovci, e-ky jsou i stoupenci filosofie řecko-židovské a novoplatónovci. Mezi e-ky bylo by lze počítati dále rozličné stoupence gnosticismu i scholastiky, již usilovali o dohodnutí mezi odpornými směry. K nim v nové době přičísti jest na př. Wolffa, systematické e-ky německé XVIII. stol. (Thomasius, Budde, Gundling, Rüdinger, Crusius a j.), populární e-ky německé směru rationalistického (oba Reimarusové, Sulzer, Mendelssohn, Eberhard), empiristického (Feder, Meinert, Tiedemann a j.), kritického (psycholog Tetens, mathematik Lambert, lékař Herz a j.), belletristického (Garve, Plattner). Rovněž po obrovské stavbě filosofie Kantovy, Hegelovy a j. zejména vlivem cizích filosofií jakož i moderní naší sečtělosti, hojnými styky a pod. vysvětluje se zjev, že e. jsou rozšířeni po všech universitách nejen evropských, ale i amerických. Z nové doby budiž dále uvedena řada e-ků francouzských, Royer-Collard a zejména Vic. Cousin, jenžto přímo a určitě svůj směr nazval a vyhlásil jakožto eklekticismus a nalezl stoupenců hojných, z nichžto nejznámější jsou Garnier, Damiron, Th. Jouffroy, Fr. Bouillier, Remusat, Saisset, P. Janet, E. Caro a mn. j., z jejichžto činnosti vzácné příspěvky k dějinám filosofie pochodí a zejména též dílo i u nás známé, totiž M. Ad. Franckův „Dictionnaire des Sciences Philosophiques“ (2. vyd. 1875) a v Anglii Sir William Hamilton a jeho škola. Ča.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Eklekticismus