Ottův slovník naučný/Dvorské právo

Ottův slovník naučný
Dvorské básnictví	Dvorské právo	Dvorské služby

Údaje o textu
Titulek:	Dvorské právo
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 274–275. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dvorské právo nazývá se ve středověkém právu německém souhrn zásad, kterými se upravoval poměr mezi vrchností pozemkovou a lidem jí poddaným. Různé dávky i služby, kterými byl lid poddaný vrchnosti své pozemkové povinen, byly dříve určovány zcela libovolně od pánů, když části pozemků svých odevzdávali kmetům v trvalé, začasté dědičné užívání; avšak zvyklostí ustálily se povinnosti tyto i nabyly tím povahy právní, která jednostranně ani od vrchnosti, ani od poddaných rušiti se nemohla. V zájmu obou stran bylo, aby vědomí o obsahu povinností oněch, době jejich konání, následcích jejich zanedbání atd. se udržovalo, a proto svoláván jest lid na jednotlivých dvorech vrchnostenských osedlý pravidelně dvakráte do roka, někdy i častěji, na t. zv. dvorské hromady (Hoftage), kde jemu o povinnostech vůči vrchnosti, o jeho právech, vrchností pozemkovou jemu přiznávaných a p. výklad jest činěn. Na hromadách těchto rozsuzovány též spory, jež ohledně práv i povinností oněch vzniknouti mohly jak mezi vrchností i lidem dvorským, tak i mezi jednotlivými kmety zvláštními nálezy (Weisthümer), které záhy též se zapisovaly do zvláštních sbírek (rotuli, ortely), jichžto značný počet zachoval se ve veškerých zemích německých a nyní jest veledůležitým pramenem k seznání právních poměrů lidu selského v pozdním středověku i ranním novověku. Arciť mohla se vyvinouti tato d-ská p-va pouze tam, kde lid selský v poddanství se nalézal, nikoliv kde osobní svobodu i neobmezené vlastnictví pozemků svých sobě zachoval. Tím právě vysvětluje se, proč v územích slovanských i v Uhersku zároveň s kolonisací německou nerozšířila se d-ská p-va, nýbrž venkovské obyvatelstvo německé na právech městských, jakožto právech lidu svobodného, bylo osazováno. Srv. G. Maurer, Gesch. d. Fronhöfe atd. (Erlanky, 1862–63); Grimm, Weistümer (Gotinky, 1840–78, 7 sv.); Oesterr. Welstümer (1870–86. 7 sv.).

Od těchto, vlastních d-ských p-v lišiti slušno však d-ská p-va lenní. Těmito nazývány sbírky právních zásad, jež se týkaly právních poměrů rytířských vasallů a ministeriálů. Tyto měly obzvláště za účel zabrániti, aby práva, kterých vasallové i ministeriálové nabyli proti seniorům svým, těmito byla obmezována. –l.