Dubský z Třebomyslic, jméno hrabat a svob. pánů rodu staročeského na Moravě, pocházejí z vesnice Třebomyslic na Horažďovsku a mají za erb štít modrý, na němž jsou dva černé rohy buvolí, každý okrášlený třemi rukami lidskými přirozené barvy až pod zápěstí (obr. č. 1245.). K erbu a rodu jejich hlásili se vladykové z Malonic, ze Sluhova, z Mlázova a z Hradiště mezi Klatovy a Sušicí. Předek rodu toho nejstarší jest Oldřich z T., jehož vdova Anna r. 1381 zemřela, a po něm Jan, jenž švakrové své Markétě věno vyplatil roku 1384, ale již r. 1396 zemřel. Vilém z T. připomíná se v 1. 1387—1429 i se svým erbem v archivu maltánském a po něm Jan v létech 1442—1461 a Jindřich v l. 1447—99. Současně s Jindřichem žil Ahník z T., jehož syn Beneš r. 1509 od Prachatických čásť Dubu koupil, po kterémž statku první D-m z T. se nazýval a r. 1519 purkrabím rožmberským na Helfenburce sousedním byl. Spolu s Ahníkem připomínají se bratří Vilém a Václav z T., kteří po Otmarovi z Neznašova r. 1482 dědili a z nichžto Václav purkrabím rožmberským na Choustníce byl v létech 1487—96. Nynější hrabata Dubští mají v čele rodokmenu svého svrchu připomenutého Beneše D-ského z T., který ještě r. 1523 na Dubu seděl a naposledy r. 1533 v našich pamětech se vyskytuje. Beneš měl za manželku Annu Planknarovou z Kynšperka a s ní syny Jana, Jaroslava, Václava, Petra a dceru Kateřinu, ze kterých všech nám jen pošlost Janova známa jest, o níž později promluvíme. Václav D. byl úředníkem rožmberským na Libějicích v l. 1565-73 a Petr D. seděl r. 1579 v Přechovicích. Jan D. měl za manželku Ludmilu Přechovnu z Češtic a s ní syny Jáchyma, Jindřicha, Viléma a Petra ml. zplodil. Jáchym připomíná se r. 1594 ve sporu s Burianem Špetlí z Janovic, Jindřich držel Horčice r. 1581 a později r. 1602 Tisovou a Petr ml. D. dostal se skrze manželku svou Majdalenu z Vlčíhory na Těšetice na Moravě r. 1591. Ze všech bratří těchto vynikl nejvíce Vilém D., jenž z Čech záhy na Moravu se odstěhovav, nejprve Johanku Vranovskou z Vranova za manželku pojal a podruhé Zahradeckou ze Zahrádek a nabyl statků Jimramova, Dačic, Řečkovic a Nového města. Nové vlasti své zavděčil se platnými službami, mezi kteréžto náleží ustanovení hranic mezi Uhrami a Moravou (1603 a 1609), a revindikací vévodství Opavského pro Moravu (1605). Císař Rudolf jmenoval ho pro zásluhy jeho nejv. sudím markrabství moravského r. 1607 a povýšil ho r. 1608 do stavu panského, ale pro účastenství své ve stavovských bouřích r. 1620 Vilém D. všeho svého majetku odsouzen jest. Stejný osud potkal Vilémova syna Jana, který někdy r. 1641 zemřel, měv s manželkou svou Helenou Zoubkovnou ze Zdětína syny Jiřího Viléma, Alexandra a Zdeňka Bohuslava. Jiří Vilém († 1660) byl dvakráte ženat, nejprve se Zuzanou Grünovou ze Stürzenberka a po druhé s Marií Annou ze Švabenic. Se svým bratrem Alexandrem obdržel r. 1635 od Jiřího st. D-ského z T., syna Jaroslava D-ského na Vyčapech (1590—1620), tento statek, ale nabyv Nového Mezeříčka r. 1638 a Slavětic r. 1649 postoupil bratrovi Alexandrovi své polovice Vyčap r. 1650, a když také Nové Mezeříčko před r. 1651 prodal bratru Zdeňku Bohuslavovi a r. 1660 Slavětice z držení svého pustil, zbylo jedenácti dětem jeho jen panství Biskupice r. 1660 koupené; ale dědicové jeho již následujícího r. 1661 je prodali. Synové zůstali po Jiřím Vilémovi: Hynek, Ferdinand Leopold, Rudolf, Adam Ladislav a Jan Ignác; z dcer jmenujeme Františku Beatrix, která byla v brněnském ústavě šlechtičen († 1721), a Antonii, jeptišku kláštera Sv. Kateřiny v Olomúci († 1745). Rod D-ch z T. povznesl k dřívější slávě Ferdinand Leopold, jenž byl velkopřevorem řádu maltánského v provincii české, nuntius generalis, c. k. místoadmirálem, přísedícím většího zemského soudu a místodržícím království Českého (zemřel 27. ún. 1721). Zdeněk Bohuslav D. získal rodu svému Biskupice na Znojemsku a dvakráte se oženil, nejprve se Sidonii Maximilianou Přepyšskou z Rychemburka a po druhé s Genovefou svobodnou paní z Říčan, s nimižto oběma sedm dětí zplodil, syny Arnošta Ignáce, Kryštofa Ludvíka na Biskupicích, Jana, jesuitu († 1700), Ferdinanda Leopolda († 1683), Karla Zikmunda a dcery Annu a Johanku Františku († 1708) provdanou za Františka Adama svob. p. z Ledské na Pačlavicích. Kryštofu Ludvíkovi z trojího manželství s Annou Příchovskou z Příchovic, Františkou svobodnou paní z Ostešova, vdovou po Jindřichovi Slavíkovském ze Slavíkovic a Alžbětou Zňovskou z Korkyně narodili se synové Antonín Julius, Maximilian Augustin (1688—1767) a Jan Karel (1690—1772), kteří Biskupice do r. 1761 drželi. Jan Karel oženil se s Rosou svob. paní z Kaisersheimu († 1756) a měl s ní několik dítek. Nejstarším synem jeho byl František (1750—1812), cís. tajný rada, president zemského soudu v Brně a nejv. sudí v markrabství Moravském, jenž r. 1810 do hraběcího stavu i se svými potomky povýšen byl a z dvojího manželství svého s Františkou svob. paní ze Sterneggu a Antonií Piatiovou z Drnovic na Lysicích a Drnovicích († 1843) tři dítky měl, ze kterých dvě v útlém mládí zemřely a jen syn Emanuel zůstal, který byl c. k. komořím a pánem na Lysicích a Drnovicích, na kterýchžto statcích vzorné hospodářství zařídil. Pro dokonalou znalost záležitostí moravských stal se r. 1861 hejtmanem zemským a později c. k. tajným radou († 1881). Za manželku pojal Mathildu hr. ze Žerotína a svob. paní z Lilgenova, která mu jedenácte dítek porodila, totiž pět dcer: Serafínu, Herminu, Marii, Oldřišku a Vigu a šest synů: Guidona, Ervína, Oskara, Zbyňka, Alfonsa a Richarda. Z těchto Guido je dnes hlavou rodiny první větve hrabat D-ch a svob. pánů z T., pánem na Lysicích a Drnovicích na Moravě, c. k. komořím, generálmajorem, poslancem na říšské radě a na sněmě moravském. Hlasuje se stranou ústavověrnou. S manželkou svou Alžbětou hrab. Kinskou, dámou řádu kříže hvězdového, má dvě dcery Felicitu a Markétu a syna Albrechta (* 1882). Z bratří a sester hraběte Guidona žijí dnes hrabě Ervín, c. k. komoří a kapitán fregattní mimo službu, a sestry Marie, Oldřiška a Viga. Kromě Františka hr. D ského, jehož pošlost jsme vylíčili, měl otec jeho Jan Karel ještě čtyři syny: Vincence, Josefa Ignáce, Jana a Viléma svob. p. D-ského z T., o jichžto potomcích, jaké který měl, povíme, co nám ve známost vešlo. Vincenc D. († 1800) stal se krajským hejtmanem olom. a měl s manželkou Marií sv. p. z Jungwirthů na Budišově dceru Karolinu a tři syny: Josefa, Jindřicha a Ludvíka. Josef byl c. k. praporečníkem a zemřel r. 1814. Ludvík byl vychován v tereziánské akademii ve Vídni a disputoval roku 1826 pod auspiciemi císařovými, o třetím pak synu Jindřichovi později promluvíme. Třetím synem Jana Karla byl Josef Ignác a čtvrtým Jan, jenž se stal c. k. tlumočníkem ve Hranici vojenské († 1790) a z manželství svého s Johankou svob. p. Moškopovou († 1812) měl čtyři dítky: dceru Helenu, provdanou za Václava Ebnera svob. p. z Eschenbachu, c. k. podmaršálka († 1821), a tři syny Josefa, Františka a Bedřicha. Josef († 1813) byl c. k. komořím a setníkem, František stal se c. k. komořím, majorem a rytířem ruského řádu sv. Vladimíra, Bedřich pak zemřel r. 1814 jako a k. poručík u myslivců. Čtvrtý syn Jana Karla D-ského Vilém zemřel r. 1802 jako kancelista při moravskoslezském soudě zemském. Druhá větev hrabat D-ch a svob. pánů z T. má za zakladatele připomenutého právě syna Janova, Bedřicha, D-ského, jenž r. 1843 do stavu hraběcího povýšen byv, ze čtverého manželství svého s Konradinou svob p. ze Sorgenthalu, Marií korouhevní a svob. paní z Vockelů, Eugénií svob. paní z Bartenšteina a Xaverinou hrab. Krakovskou z Kolovrat zplodil tři dcery: Bedřišku provd. za Augusta hrab. Kinského ze Vchynic a z Tetova, c. k. komořího a rytmistra mimo službu: Marii, manželku Morice hrab. Ebnera z Eschenbachu, c. k. podmaršálka, a Julii, choť Eberharda II., knížete z Waldburku, Zeilu a Zurzachu, c. k. majora m. sl. Kromě těchto dcer zůstali po Františkovi hrab. D-ském synové: Adolf (*1833), Viktor (* 1834) a Jindřich (* 1847), kteří všichni potomky mají. Adolf, hlava rodiny druhé větve hrabat D-ch, drží statky Hoštice, Zdislavice a Lebedov na Moravě, jest c. k. komořím a plukovníkem 1. pluku dragounů zemské obrany, od r. 1865 jest poslancem na sněmě moravském, kdež náleží k t. zv. »střední straně«, a od r. 1867 zasedá na říšské radě v levém středu. Z dvojího manželství jeho se Žofií, ovdovělou hrab. Jelačičovou z Bužimi roz. hr. ze Stockau, a s Giselou hr. Palffovou z Erdöd, se mu narodila dcera Marie, provdaná za Filipa hr. Kinského ze Vchynic a z Tetova, c. k. komořího a nadporučíka, a dva synové Viktor (* 1868) a František (* 1883). Adolfův bratr Viktor, čestný rytíř suverénního řádu maltánského, c. k. komoří, tajný rada, podmaršálek a mimořádný splnomocněný poslanec v Madridě, pojal za manželku Rosinu hrab. Thunovou z domu kláštereckého, s nížto má dceru Helenu a syna Adolfa. Druhý bratr Adolfův Jindřich, c. k. komoří a rytmistr, oženil se s Consuelou hr. Mels-Colloredovou a má s ní syna Jindřicha (* 1874). Třetí větev D-ch z T. zůstala ve stavu svobodných pánů, a náležejí k ní potomci Jindřicha D-ského († 1834) syna Vincencova: Otakar sv. p. D. (* 1825), c. k. poručík, a Sidonie (* 1832). Klř.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dubští z Třebomyslic 