Ottův slovník naučný/Dragomanov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dragomanov
Autor: František Řehoř
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 906–907. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mychajlo Drahomanov

Dragomanov Michal, učenec maloruský (* 1841 v Haďači povltavské gub.). Fakultu hist.-filologickou university v Kijevě absolvoval r. 1863 a stal se t. r. učitelem zeměpisu v Kijevě. R. 1865 postoupil za docenta kijevské university. Uveřejniv v „Sanktpet. Vědom.“ stať o paedagogické ceně maloruského jazyka, byl jakožto ukrajinofilský separatista zbaven professury a r. 1876 z Ruska vypovězen. V patách následoval pověstný carský ukaz proti maloruské literatuře, jímž další její rozvoj naprosto zaražen. R. 1878 D. přesídlil do Genevy, kde založil maloruskou tiskárnu, po výtce na vlastní práce, časopis „Hromadu“ a skupil kolem sebe veškeru emigraci ukrajinskou. V témž roce na literárním kongressu v Paříži D. četl referát La littérature oukrainienne proscrité par le gouvernement russe a r. 1880 přijal spolupracovnictví v „Géographie Univ.“ E. Reclusa, pro kteréž dílo vypracoval veškeru ethnografickou, statistickou a politickou čásť týkající se Ruska. Z Genevy byl r. 1889 povolán za prof. dějin na universitu v Sofii. Obsáhlá vědecká činnost D-a jeví se v bezčetných statích v časopisech slovanských, franc., angl., ital. a německých, jakož i v brožurách a objemných dílech hlavně z maloruského folkloru, v kterémž drží se široké srovnávací methody. Vytkněmež čelnější: Istoričeskija pěsni małorus. naroda (s Antonovičem, 2 sv., Kijev, 1874—75, prémie petrohradské akad.); Otgołoski rycarskoj poeziji v ukrain. nar. pěsňach; Małorus. nar. Razskazy i predanija (t., 1876); Novi ukraj. pisni pro hromadśki spravy (Geneva, 1881); Polityčni pisni ukraj. narodu (t., 1883—85); Słavjanskija skazanija za požertvovanije sobstvenno ditě, Słav. varianti na jedna jevang. legenda; Słav. skazanija za rožděnije-to na Konstantina Věl.; Zaběležni za słav. religiozni i jetičeski legendi; Origines boudhiste du dit de l’empereur Constant et ces traces dans le folk-lore slave. Z dějin Ukrajiny: Po narodnym literaturam i autonomično provincialnym rucham; Vostočnaja politika Germaniji i sistěma obrušenija; Russkije v Galiciji, Litěraturnoje dviženije v Galiciji (1848—73, pak 1873—80); Jevreji i Polaki v jugozap. kraje; Povisti Os. Feďkovyča z perednim słovom pro hał. ruske pyśmenstvo (Kijev, 1876); Narodnyje jazyki a méstnyj element v obučeniji, Po voprosu o malorus. litěraturě (Vídeň, 1876); La littérature oukrainienne; Litěraturnoje dviženije v Litvě; Istor. Polśa i Vělikorus. demokratija; Avstro-ruśkii spomyny (Lvov, 1891). Z dějin literatury a politiky v Rusku: Piśmo Bělinskavo k Gogolu; Piśma Kavelina i Turgeněva k Herzenu; Piśmo Kostomarova k Herzenu; Liberalizm i Zěmstvo v Rossiji. K vých. otázce směřují: Čistoje dělo trebujet čistych sredstv; Turki vnutrenije i vněśnije; Vnutrenněje rabstvo i vojna za osvoboždenije. Spisy pro lid: Pro ukr. Kozakiv, Tatar ta Turok (Kijev, 1876); Bractvo baptystiv na Ukrajini; Vira a hromadśki spravy a j. Řř.