Tato stránka potřebuje rozšířit.
Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 1212 na str. 901
| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Drabčíci |
| Autor: |
Ladislav Duda |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 901–902. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Drabčíkovití |
Drabčíci (Staphylidinae čili Brachelytra), velmi význačná a rozsáhlá čeleď brouků, čítající nyní již přes 4100 známých druhů ve všech dílech světa; náležejí k broukům pětičlenným (Pentamera), ač výjimkou některé rody v chodidlech mají pouze 4, ano i jen 3 články. Tělo jejich jest zpravidla tenké a dlouhé, buď válcovité nebo sploštělé, a krovky vždy skráceny tak, že valná čásť hřbetu bývá nepokryta; zvláštností touto, jakož i tím, že mnohé druhy v běhu ohýbají zadeček vzhůru, podobají se d. značně škvorům (Forficula). Barva jejich jest nejčastěji černá, hnědá nebo nažloutlá, jsou však také druhy velmi pestré, ano (v krajinách tropických) i pěkně kovově lesklé. Živí se většinou látkami zetlelými nebo hnijícími, živočišnými i rostlinnými, a nalézáme je proto nejčastěji v lesích pod zetlívajícím listím a mechem, na trusu zvířecím, na mršinách, ve starých houbách a pod.; mnohé druhy žijí stále v mraveništích, v dobré shodě s hostiteli svými (u nás na př. některé druhy
z rodů Myrmedonia, Atemeles, Lomechusa, Dinarda, Microglossa, Oxypoda, Euryusa a j.), v tropech také v osadách všekazů (termitů). Jen pořídku objevují se d. ve květech různých rostlin, jako na př. Anthobium, Anthophagus, Omalium; z těchto jeví některé rody neobyčejný u broukův úkaz, že mají totiž mimo oči složené na temeni po 2 očkách jednoduchých. Larvy d-ků podobají se velmi broukům dospělým, živí se různým drobným hmyzem a hnijícími látkami ústrojnými a zakuklují se zpravidla v zemi. O zevrubném rozdělení d-ků nelze nám tuto pojednati; z přečetných našich druhů, jichž zajisté na 600 u nás žije, jmenujeme některé druhy obecnější a nápadnější, znázorněné připojeným vyobr. č. 1212. Svižnonožec smrdutý (Ocypus olens Müll., obr. 1.) jest zcela černý a náleží k největším druhům našim (25—30 mm); objevuje se dosti zřídka v listnatých lesích a liší se od jiných bezkřídlých druhů tohoto rodu tím, že létá. K známějším druhům patří drabčík císařský (Staphylinus caesareus Ced., obr. 6.), 15—20 mm veliký, černý, s krovkami hnědočervenými; tykadla a nohy jeho jsou červenožluté, obruba zadního kraje štítu šíjového a 1. kroužku břišního, jakož i šikmé skvrny na 4 kroužcích hřbetních pokryty jsou chloupky zlatožlutými. Jiný obecný druh téhož rodu jest drabčík srstnatý (Staphylinus pubescens De Geer, obr. 2.). Ve hnoji a trusu zvířecím bývají četné druhy rodu Philonothus Leach, jako na př. černý a kovově lesklý lejnomil kovový (Philonothus aeneus R., obr. 3.). V lesních houbách často nalézáme pestrého, černě, červeně a bíle skvrnitého drabčíka (Oxyporus rufus L., obr. 4.). Na vlhkém písku a bahně pobřežním žijí četné druhy rodu Stenus Latr., jakož i pestří rudoštítníci (Paederus Gr.), z nichž nejhojnější jest rudoštítník pobřežní (Paederus riparius L., obr. 5.), červený, s krovkami temně modrými, na hlavě, kolenech, na zadní části hrudi a na konci zadečku černý. LD.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Drabčíkovití