Ottův slovník naučný/Doutnák

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Doutnák
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 891. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Doutnák, dle německého též lunt, provaz volně pletený, v chlorečnan draselnatý máčený a pak ovšem vysušený; zapálený na konci doutná zvolna a stále i ve vlhku a v nejprudším dešti. Sloužíval k zapalování prachu v náboji střelných zbraní hrubých a ručních. U těchto byl připevněn na zvláštním přístrojku zámku, jenž stisknutím na spoušť se schýlil k zátravce, ale již na začátku XVII. stol nahrazen křemenem či pazourkem v kolotěži. U střelby hrubé býval d. ovinut o prut v prvních dobách po vynálezu střelného prachu značně dlouhý, později však vždy kratší dřevěný, pro větší pevnost koncem prostrčen rozštěpeninou ve prutu, a nahrazen teprve ve 2. pol. XIX. věku spouštěcí šňůrou a třecí zápalkou. Nyní užívá se d-u jen ještě porůznu ve vojscích nevzdělaných a pak velmi hustě v životě občanském v kapesních zažehadlech pro kuřáky. FM.