Ottův slovník naučný/Donská oblast

Ottův slovník naučný
Don Ranudo	Donská oblast	Donská vína

Údaje o textu
Titulek:	Donská oblast
Autor:	Emanuel Fait
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 841. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Область Войска Донского (rusky)

Donská oblast (obl. donského vojska), jihových. část Ruska mezi guber. saratovskou, astrachaňskou, stavropolskou, obl. kubáňskou k moři Azovskému, má na 164.607 km² 1,896.113 ob. (1885), z nichž 98 % Donských kozáků a Rusů, 2 % Kalmyků a něco málo Němců. Země na levém břehu Donu jest jednotvárná step s půdou solnatou, málo úrodnou, rázu aralsko kaspického, přecházející jen na severu při Medvedici a Chopeni ve vyšší kopčinu; na pravém břehu donském zdvihá se mírná pahorkatina, která se za Doncem rozšiřuje v Doneckou vypnulinu (v. t.). Kromě Donu a jeho přítoků (Choper, Medvedica, Kovlja, Čir, Donec, Sal a Manyč) vlévají se do Azovského moře, které tu oplývá bohatstvím ryb, jen menší pobřežní říčky, z nichž vynikají: Kalmius, Mius a Jeja. Půda na pr. bř. Donu jest velmi úrodná, i nemusí býti ani mrvena, ale kozáci kromě vinařství nevěnují polnímu hospodářství mnoho péče, zabývajíce se více chovem dobytka, zvláště koní, pro které zřízeno jest 782 hřebčinců (1882), kdežto Kalmykové vynikají chovem skotu. Průmysl jest nepatrný, ale obchod dosti čilý. D. o. jest pod správou atamana kozáckého, jenž sídlí v hl. městě Novočerkasku, a rozdělena jest v 9 okruhů: čerkaský, první a druhý donský, ustmedvedický, choperský, donecký, miuský, salský, roztovský a taganrožský. Ft.