Ottův slovník naučný/Donatio

Ottův slovník naučný
Donatiho vlasatice	Donatio	Donatio Constantini

Údaje o textu
Titulek:	Donatio
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 826. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Donatio [-cio], lat., darování (v. t.). – D. inter virum et uxorem, darování mezi manžely, viz Darování I. – D. mortis causa, darování na případ smrti (v. t. II.) na rozdíl od d. inter vivos (mezi živými). – D. sponsalicia bylo v právu řím. darování mezi snoubenci vzhledem ku příštímu sňatku; darující může je žádati zpět, zmařen-li sňatek bez viny jeho; darování učiněné interveniente osculo (za polibku) může ženich nebo dědicové jeho žádati pouze z polovice zpět, zrušen-li zásnub úmrtím. Z darování toho povstala později d. ante nuptias (obvěnění, antiferma), manželka obdržela totiž věno na vzájem, jež se dle Justiniána mělo rovnati ceně věna daného manželu. Toto obvěnění měl poskytnouti otec manželův, vlastnictví zůstalo manželu, na manželku přešlo při smrti a zchudnutí manželově, rozvodu jím zaviněném. Za Justiniána mohlo býti zřízeno také za manželství a slulo d. propter nuptias. Dle rak. práva nabývá manželka po smrti manželově vlastnictví obvěnění (Widerlage), ženich a rodičové jeho nejsou však povinni zříditi je (§§ 1230., 1231. ob. obč. zák.).