Ottův slovník naučný/Devisa

Ottův slovník naučný
Devins	Devisa	Devítková zkouška

Údaje o textu
Titulek:	Devisa
Autor:	Karel Petr Kheil, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 437–438. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Deviza

Devisa jest buď nějaké znamení obrazové (franc. emblème, angl. badge) nebo heslo, neb obojí zároveň, jehož užívá se zejména v heraldice k označení nějaké osoby, národa nebo politické strany. V posledním případě slove heslo neboli průpověď emblem provázející a jej vysvětlující jádrem d-sy; většinou však d. jen jako heslo se vyskytuje. D-is užívali již Řekové, a v Aischylově tragédii „Sedm proti Thébám“ vystupují všichni hrdinové s d-mi na štítech. Později také Sparťané a Sikyónští užívali d-is. Hojněji vyskytují se d-sy ve středověku, zvláště ve střední a jižní Evropě u šlechty, kněžstva, stavu měšťanského i obcí. Při různých slavnostech psány byly na praporech, branách, stanech a j., ba i na lodích; jindy i na domy, nade dvéře příbytků, na nářadí a stromy upevňovány. Ve starých knihách heraldických dosud mnoho d-is se zachovalo, a bývají psány nad erby nebo pod nimi na úzkých vlajících stuhách. I nyní tvoří zhusta dodatek ke znakům rodin, měst i krajů, a zejména mocnářové nastupujíce vládu volí sobě hesla. Tak mají svoje d-sy: Rakousko Viribus unitis, Anglie Dieu et mon droit a Honny soit qui mal y pense (d. řádu podvazkového), Francie Liberté, Égalité, Fraternité, Bavorsko Gerecht und beharrlich, Brunšvicko Nunquam retrorsum, Prusko Suum cuique, Španělsko Plus ultra, Italie Fert, fert, fert, Portugalsko a Brazilie In hoc signo vinces, Virtembersko Furchtlos und treu, řád jesuitský Ad majorem Dei gloriam, řád čestné legie Honneur et patrie, řád zlatého rouna Je l’ay empris. Heslem cís. Karla IV. bylo Optimum aliena insania uti, pánů z Lobkovic Popel jsem a popel budu, Palackého Svůj k svému a vždy dle pravdy. Ludvíka XI. Qui s’y frotte s’y pique pod svazkem trnů, Filipa II. špan. Jam illustrabit omnia pod vycházejícím sluncem, kdežto Ludvík XIV. měl slunce plné s d-sou Nec pluribus impar. Od d-sy dlužno lišiti válečný pokřik (Cry de guerre), který také zhusta k erbům se přidával. Srv. v. Radowitz, Die Devisen und Mottos des späteren Mittelalters (Štutgart, 1850); Chassant et Tausin, Dictionaire des Devises historiques et héraldiques (Paříž, 1878, 3 sv.); Dielitz, Die Wahl- und Denksprüche, Feldgeschrei etc. (Zhořelec, 1882).

D. v obchodě neboli cizí směnka jest směnka, jež jest výplatna v cizích, zvláště bankovních a bursovních městech, tedy v cizí valutě. D-sy jsou nejdůležitějšími pomůckami k vypořádání mezinárodních plateb. D-mi stává se zbytečno netoliko zasílání hotových peněz, ale ušetří se jimi i výměna peněz domácích za peníze cizí. Mezinárodní směnka, má-li býti předmětem tržby, musí honositi se takovými podpisy, jež propůjčují jí jistoty co největší. D-mi vypořádají se dluhy v cizině, a to rimessami, nebo vybírají se jimi pohledávky v cizozemsku, a to trattami. Poněvadž d-sy znějí na cizí valutu, mají cenu jiným druhem peněz vyznačenou, kteráž jmenuje se kurs devisový, kurs cizích směnek neboli měna směnečná. V obchodě d-mi, t. j. při kupování a prodávání cizích (totiž na cizí valutu znějících) směnek, jakož vůbec v obchodě se směnkami mluvívá se o papírech krátkolhůtých (krátkodobých) a dlouholhůtých (dlouhodobých). Směnkou krátkolhůtou rozumíme směnku, která, ode dne koupě počítajíc, dospívá nejméně v 5 a nejdéle v 15 dnech. Čítá-li doba dospělosti směnečné 42—60 dní (6 neděl až 2 měsíce), nazýváme toto období prostřední lhůtou. Při směnce dlouholhůté předpokládá se, že, ode dne koupě nebo dodání počítajíc, dospívá ku placení za 75—92 dní (za 2½—3 měsíce). Směnky, jež dospívají později než ve 4 měsících, nazývají se přesdobými. Kurs devisový v Rakousko-Uhersku uvádí se ve zlatých rak. čísla za každých 100 (při d-sách londýnských, t. j. směnkách v Londýně splatných, za každých 10) cizích jednotek peněžních, jež jsou splatny a vista (při předložení). Proto říká se tomuto kursu vista-kurs neboli měna na viděnou. Na jiných místech bursovních, na př. v Amsterdamě, Berlíně, Frankfurtě, Hamburce, Londýně, Paříži a j., dvojí kursy uvádějí se při d-sách, a to za směnky se lhůtou třínedělní, dvoj- nebo tříměsíční, a za směnky s krátkou lhůtou. Vůbec na jednotlivých místech směnečných je málo shody co do lhůt, za které kursy se uvádějí. Podle toho, jak v tržbě s nějakým obchodním místem prodlením času vytvořila se jedna určitá lhůta směnečná (na př. 3nedělní), nebo vytvořilo se několik lhůt (na př. lhůta krátká i dlouhá), stala se pak lhůta ta v kursovním lístku obvyklou, t. j. stala se pravidlem pro záznam kursovní. Rozumí se, že čím pozdější je dospělost (skadence) nějaké směnky, tím větší bude nejistota její hodnoty závislá na míře diskontní. Při d-sách arci třeba míti zření k diskontové míře platné v jejím místě platebním, a nikoli platné v místě domácím (tuzemském). Dejme tomu, že banka anglická zvýšila by míru diskontní, tož zmenšila by se u nás přiměřeně přítomná hodnota dvojměsíční d-sy londýnské, poněvadž — kdyby se v Londýně měla vyměniti za hotovost se srážkou úrokovou — dostali bychom nyní za ni méně liber sterlinků, než bezprostředně před tím. Avšak obyčejně, je-li domácí míra úroková nižší, vyrovnává se ihned aspoň částečně ono klesnutí kursu tím, že domácí kapitál ujme se oněch směnek dlouholhůtých, aby buď podržely se do jejich dospělosti a tím kořistilo se z vyššího úroku, nebo by prodaly se opět, až kurs, snad při opětném snížení míry diskontové, se zvýšil. Proto v obchodě spekulačním s d-mi přihlíží se i k poměrům diskontním jak domácím tak i cizozemským. Pokud obchod s d-mi má za účel vypořádání platby mezinárodní, jest obchodem zprostředkovacím (prostřednickým], pokud má za účel vyhledávání zisků z rozdílů kursovních, jest obchodem arbitrážovým. (Viz Arbitrage.) Kh.

D-sy v cukrářství slují průpovědi, hesla nebo veršíky obyčejně na malých proužcích k cukrovinkám přikládané nebo i cukrovinky samy.