Ottův slovník naučný/Deuteronomion

Ottův slovník naučný
Deuterolog	Deuteronomion	Deuteropathické

Údaje o textu
Titulek:	Deuteronomion
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 429–430. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Deuteronomium

Deuteronomion (řec.), druhý zákon, název daný řeckými překladateli páté knize Mojžíšově. Jest překladem hebrejského mišné tórá. Zvána tak vzhledem k zákonodárnému textu tvořícímu hlavní podstatu knihy (kap. XII.—XXVI.) a jevícímu se býti takřka druhým (novým) vydáním zákonů obsažených v knihách předešlých. Ostatním obsahem jeho jsou dva hovory Mojžíšovy, uvádějící Isráéli na mysl dobrodiní Jehóvou mu prokázaná a nabádající ho k poslušnosti (I—XI) a podobné hovory Mojžíšovy XXVII—XXX. o odměně a trestu božím. Kapitoly XXXI—XXXIV. mají hlavním předmětem designaci Josuovu za nástupce, zpěv Mojžíšův téhož obsahu jako proslovy Mojžíšovy a požehnání Mojžíšovo, konečně zprávy o smrti Mojžíšově a chválu jeho. O době povstání, spisovateli, povaze skladby a poměru ku knihám před D-iem, zvláště Exodu, Levitiku a Numeri, názory se rozcházejí. Kniha jedná o 40. roce po vyjití z Egypta a sice jeho jedenáctém měsíci a sedmi prvých dnech měsíce dvanáctého. Redakce knihy datuje dle těch, již považují knihu za celek z vlády Hiskiovy (725—696) nebo nástupce jeho Manasse (695—640), jiní Josiáše (638 až 608). Druzí, již odděluji hlavně partii IV. 44 až XI. od následujícího (Eichthal), odkazují původ knihy do doby restaurace (po exilu), třeba neupírají stáří jednotlivých částí. Srv. Ed. Riehm, Die Gesetzgebung Mosis im Lande Moab (1854); Dahlet, Jérémie et le Deutéronome (1872); Kleinert, Das Deuteronomium und der Deuteronomiker (Bielfeld, 1872); G. Eichthal, Mélanges de critique biblique (1886); Wellhausen, Die Composition des Hexateuch (1889); M. Vernes, Essaisbibliques (1891) a j. Dk.