Ottův slovník naučný/Dešťovky

Ottův slovník naučný
Dešťovka	Dešťovky	Détaché

Údaje o textu
Titulek:	Dešťovky
Autor:	František Vejdovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha: J. Otto, 1893. s. 405. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Žížaly

Dešťovky čili žížaly jsou červi kroužkovití z podřadí chudoštětinných (Oligochaeta), žijící z největší části ve vlhké zemi (výjimkou vodní rody Criodrilus a Alma nilotica) a rozšířené po všem povrchu zemském.

Tělo jejich jest skoro veskrze válcovité, ve články rozděleno, z nichž prvý bez štětin, otvorem ústním a zvláštním lalokem čelním č. praestomiem opatřený, označuje se jakožto hlava. Jen některým exotickým rodům (Diachaeta a j.) schází lalok čelní. Všecky segmenty za hlavou následující jsou ozbrojeny štětinami kratičkými a háčkovitými, zřídka rozeklanými (Urochaeta), jež buď ve 4 svazcích (po 2), buď ve více méně dokonalých kroužcích (Perichaeta atd.) na segmentech jsou rozděleny. Ze smyslových orgánů nejlépe jsou známy pohárky hmatací, hlavně na laloku čelním a předních segmentech umístěné. Ve hřbetní čáře těla, vždy mezi 2 segmenty, nalézají se zvláštní otvůrky, pory hřbetní, jimiž d. ob čas vypouštějí tekutinu tělní. Dýchání děje se celým povrchem těla, k čemuž přispívají vlasečnice cévní, hojně v pokožce rozvětvené. Ústa vedou do mohutného vakovitého jícnu, jejž mohou d. vychlípiti, k potravě se přissávajíce. Hltan naduřuje ve zvláštní vole a mimo to ústí do něho několik párů žlaz, jež vylučují tekutinu vápennou, sloužící snad k rozpouštění neústrojných látek, jež d. s potravou polykají. Mimo to jest ještě zvláštní svalnatý žaludek. Cévní soustava d-vek jest složitá, neboť mimo dvě hlavní větve, hřbetní a břišní, přistupuje ještě u valné části rodů céva podnervová, jež oblouky postranními spojuje se s cévou břišní a hřbetní. V určitých segmentech (v přídě těla) naduřuje několik párů postranních cev v mohutné pulsující orgány (t. zv. postranní srdce). Nefridie honosí se mohutnými stažitelnými vaky konečnými, jež buď na břiše, buď po stranách, buď konečně na hřbetě na venek ústí. Pohlavní orgány jsou umístěny dle různých čeledí v určitých segmentech u všech domácích druhů — mimo Allurus — prostírajíce se od 9—15 segmentu. Jsou to dva páry varlat v 10. a 11. kroužku, vaječníky v 13. kroužku, ústí chamovodů na venek v 15., vejcovodů na 14. segmentu. Dva (též 3) páry zásobáren chámu (receptacula) v 10. a 11. (12.) segmentu. Zevní pomocný orgán pohlavní jest opasek, k němuž vedou od 15. článku 2 dlouhé lištny. Páření děje se za noci nad zemí a jest následkem hermafroditismu oplození obojstranné. Individua se při loží k sobě břišními plochami ve směrech opačných, tak že opasek jednoho individua objímá končinu 10. a 11. článku (kde se nalézají zásobárny chámu) individua druhého. Sperma plyne pak od 15. článku mezi lištnami až na opasek, odkudž se jím receptacula druhého individua naplňují. Mimo to mohou se tvořiti i zvláštní zevní spermatofory. D. kladou najednou jedno nebo několik málo vajíček do velikých, mléčnatou anebo rosolovitou hmotou bílkovou naplněných kokonů; embrya živí se touto látkou. Život domácích druhů jest dobře znám; v zemi vrtají díry užívajíce k tomu přídy těla jako nebozízku a zemi vyvrtanou neustále požírajíce. Do vyvrtaných děr zatahují veškery předměty (listí, papír, peří atd.), buď jimi se živíce, buď díry ucpávajíce. Výkaly d-vek skládají se z jemné země, již nakupují ve způsobě vinutých výrobků, často, u druhů cizozemských, rozměrů značných. Dle Darwina působí tak d. ku tvoření ornice, jakož i vrtáním děr usnadňují zakořeňování rostlin. Na druhé straně však znesnadňují růst bylin, ježto jejich jemné kořání podrývají. Zdá se, že světélkování jest všeobecnou vlastností d-vek; bylo pozorováno z domácích druhů nejvíce u dešťovky mrvní (Allolobophora foetida), z cizozemských u Photodrila a to nejen za teplých letních nocí, nýbrž i za mrazu. Světélkuje netoliko určité místo (dosud po drobně nezjištěné) na těle, než i veškeren hlen, jejž d. vylučují. — D-vek domácích (čeleď Lumbricidae) známe v Čechách celkem deset druhů, z nichž 3 rodu Lumbricus, 1 Dendrobaena, 5 Allolobophora a 1 Allurus. Cizozemských rodů jest veliké množství a rozdělují se na 5 — 6 čeledí. Největší druhy žijí v Australii (Megascolides australis 2^.5 m, v jižní Africe (Microchaeta) a na Ceyloně (Megascolex). V.