Ottův slovník naučný/Důhon

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Důhon
Autor: Karel Kadlec
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 122. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Důhon zvalo se ve starém českém právu opětné obeslání liknavé osoby před soud, aby vydala buď sama potřebné svědectví nebo svědka, který jí jakýmkoli způsobem byl podřízen, k soudu postavila. Ve zříz. zem. z roku 1549 S 7. ustanovuje se, že ti, kteří by po půhonu (po prvém obeslání) nesvědčili a svědčiti nechtěli, mají listem důhonním od úřadu býti obesláni, aby svědčili. V prvé obsílce (půhonu) vyzývána byla ta která osoba, aby v ustanovený den buď sama u soudu svědectví vydala, nebo k soudu své lidi postavila (byl-li totiž svědek poddaným, služebníkem nebo úředníkem osoby, které půhon svědčil). Pro nesplnění příkazu pohroženo bylo jistou pokutou, která však po bezvýsledném půhonu hned nepropadala, nýbrž teprve po bezvýsledné obsílce nové čili d-u. Běželo-li komu o česť a hrdlo, a pohnaný ku svědectví na prvou obsílku k soudu se nedostavil, pokud se týče svědka k soudu nepostavil, byl po d-u trestán (že v tak důležité věci dříve svědčiti nechtěl), i když svědectví osobně vydal nebo svědky postavil. (Totéž zř. zem. S 7. a zř. zem. z roku 1564 P 20.). Pokutou pohroženo bylo v půhonu proto, že »mnohokráte svědek, nežli na při dojde, umříti by mohl, a tak lidem by na jich průvodích k ublížení jejich spravedlnosti scházeti mohlo«. Z téhož důvodu také mělo býti svědectví vydáno, pokud se týče lidé postaveni, po dodání d-u nejdéle ve dvou nedělích pořád sběhlých. (Zř. zem. z r. 1540 S 2.) – Slovesa dohnati užívá se několikráte také v knize Rožmberské (čl. 55., 57., 64., 65., 68., 106., 195., 201.) naproti výrazu pohnati nebo sehnati. Ve sporech, kde třeba bylo trojího půhonu, nebyl pohnaný povinen ani po prvém ani po druhém půhonu k soudu se dostaviti, nýbrž teprve po třetím půhonu. Pohnati nebo sehnati znamenalo tolik jako poprvé (nebo i po druhé) k soudu obeslati. Po uplynutí prvé (a druhé) obsílky říkalo se pak místo »opětně pohnati« zkrátka »dohnati«. Obyčejně se užívá slova »dohnati« o půhonu posledním, pouze ve článku 195. kn. Rožmb. přichází výraz dohnati i o půhonu druhém. Substantivum d. v kn. Rožmberské však se nevyskytuje. -dlc.