Ottův slovník naučný/Dědictví

Ottův slovník naučný
Dědickij	Dědictví	Dědictví (literatura)

Údaje o textu
Titulek:	Dědictví
Autor:	Heřman Šikl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 140–141. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dědictví

Dědictví ve vlastním smyslu (hereditas) jest bezprostřední nastupování ve veškerost majetkových poměrů zemřelého, tedy aktiv i passiv, pokud nejsou čiře osobními, osobami, které k tomu vůlí zůstavitelovou (jednostranným testamentem nebo obapolnou smlouvou), anebo zákonem na základě jistých, hlavně rodinných poměrů, povolány jsou (posloupnost dědická, Erbfolge). Nastupování může se díti v celý majetkový kruh zemřelého, pozůstalost (Nachlass), anebo poměrnou její čásť (polovici, třetinu atd., pars quota, nikoli pars quanta), kde pak každý ze spoludědiců v podstatě k celku jest povolán, ale ovšem stejným nárokem svých spoludědiců (coheredes) co do objemu obmezen (pro parte). Jest tu tedy universální sukcesse na případ smrti (mortis causa). Po dobu projednávání pozůstalosti (viz Dědic) pokládá právo pozůstalost jakožto jmění bezsubjektivní za právnickou osobu, kterou zastupují přihlášení dědicové (§ 547. o. z.) anebo soudem zřízený opatrovník. Odevzdáním pozůstalosti stává se dědic úplným a bezprostředním nástupcem a zástupcem osoby zemřelého v příčině celého jeho majetkového kruhu. Šikl.

D. v právu českém viz Dědina.