Ottův slovník naučný/Dědické sbratření

Ottův slovník naučný
Dědické právo	Dědické sbratření	Dědickij

Údaje o textu
Titulek:	Dědické sbratření
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 140. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dědické sbratření (pactum confraternitatis) nazývá se smlouva, kterou sobě vysoké rodiny, obzvláště panující šlechty v říši Německé pro případ vymření některé z nich vzájemně slibovaly právo dědické ke statkům i právům rodinným. D-ká s. vznikla ze snahy, předejíti následky neustálého dělení území zeměpánů, i uzavíráno tudíž především mezi rodinami spřízněnými nebo sešvakřenými. Uzavírání smluv těchto dálo se původně (ve stol. XIV. i XV.) ve formě t. zv. soudního vzdání se statků pod podmínkou svobodného jich užívání až do vymření a přežití druhé rodiny. Tím blížila se d-á s. spolkům dědickým (ganerbinatus, Ganerbschaften), taktéž již od XIV. stol. obvyklým, při nichž sobě rodiny šlechtické nebo rytířské vyhrazovaly společné užívání a vzájemné dědění statků nebo tvrzí společně nabytých. D-ká s. vyžadovala pravidelně potvrzení se strany císaře říše Německé, pokud se jimi obmezoval nápad len říšských na císaře i říši a svobodné jejich udílení. Na místo tohoto potvrzení nastoupilo dle článku VI. konečné akty vídeňské (Wiener Schluss-Acte) ze dne 15. kv. 1820 přivolení Německého spolku. Státní právo nové říše Německé vyžaduje ku stanovení d-kých s. svolení všech agnátů smlouvajících se rodin i stavů; mělo-li by se uzavříti d. s. mezi rodinou vysoké šlechty nynější říše Německé a nějakou rodinou knížecí mimo říši Německou, musilo by k tomu přistoupiti svolení říšského sněmu. D-ká s. uzavřená za trvání staré říše Německé nepozbyla změnou státoprávních poměrů v tomto století platnosti své, pokud nejsou výslovně opačnou smlouvou zrušena, jakož se na př. stalo r. 1805 v příčině d-ho s., uzavřeného r. 1770, kterým Rakousko nabylo dědického nároku na Virtembersko. –l.