Ottův slovník naučný/Dědičná činže

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dědičná činže
Autor: Jan Jaromír Hanel
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 142. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Dědičná činže, poplatek peněžitý nebo pravidelně se opětující dávka v přírodninách, která se odváděla, když statek, z pravidla selský, odevzdával se ve vlastnictví jiné osobě (census reservativus), anebo když někdo určitým kapitálem, vlastníku pozemku odevzdaným, sobě pojišťoval tento poplatek (census constitutivus). Za pravidelné odvádění d-né č. ručil zejména i pozemek a d. č. jevila se tu přímo břemenem reálním, k němuž každý právnický držitel pozemku byl zavázán. Statek selský, na němž povinnost k placení d-né č. vyhrazené vázl, nenalézal se v neobmezeném vlastnictví držitele svého a právě k uznání vlastnictví oprávněného sloužila též d. č. (in recognitionem dominii). V Rakousku prohlášeny jsou cís. pat. ze dne 7. září 1848 i nař. ze dne 4. břez. 1849 d-né č. za výkupné a čl. 7. st. z. z. ze dne 21. pros. 1867 č. 142 zakazuje vůbec ukládání podobných břemen na pozemky, jestliže by měla býti nevýkupnými. —l.