Ottův slovník naučný/Dílčí žaloby

Ottův slovník naučný
Dílčí list	Dílčí žaloby	Dílec

Údaje o textu
Titulek:	Dílčí žaloby
Autor:	Heřman Šikl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 540. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dílčí žaloby mají za předmět rozloučení společenství majetkového, smlouvou anebo jinými právními skutečnostmi (communio incidens) založeného. Právo římské zná actio familiae erciscundae na rozloučení společného dědictví, actio communi dividundo pro veškeré ostatní případy společenství práva vlastnického i jiných práv majetkových a konečně actio finium regundorum, když se následkem nejasnosti mezí stalo pochybným, ku kterému ze sousedních pozemků sporná plocha náleží. D. ž-ba jest actio duplex, zaujímáť strana žalující a žalovaná postavení stejné a obě mohou býti odsouzeny. Předmětem žaloby jest, jak uvedeno, zrušení společenství a rozdělení společného majetku se zřetelem k nárokům, které podílníkům z nákladu na společný majetek učiněného a z eventuálního poškození jeho přísluší. Žalobu lze i v příčině těchto nároků o sobě samostatně podati. Soudce rozhoduje, pokud se podílníci neshodnou, o dělbě dle volného uvážení a může jednotlivým podílníkům přisouditi fysické díly (adjudikace), pokud dělba taková je možnou, v kterémž případě může o přidělení dílů rozhodovati los, anebo jednomu z nich celek s tím, že musí ostatní odškodniti, anebo konečně, pokud fysická dělba jest nemožnou, může věc v dražbě prodána a výtěžek mezi podílníky rozdělen býti podle poměru jich podílů. Dražba sama jest buď veřejná anebo na podílníky obmezena. Actio fin. regund. má předkem za účel stanoviti skutečné meze; teprve když to možným není, stává se vlastní žalobou dílčí, směřujíc pak k rozdělení sporného pozemku, který se za společný pokládá. Podle práva rak. může každý podílník žádati a v případě neshody žalovati o zrušení společenství a rozdělení majetku, pokud to není v nečas a na škodu ostatních (§ 830 z. o.). Při dělení třeba jest úplné shody mezi všemi společníky; nedocílí-li se, rozhoduje rozhodčí anebo los a nemohou-li se tu podílníci ve volbě shodnouti, soudce. Rozhodčí anebo soudce rozhoduji též, zdali při dělbě jednotlivým podílníkům v příčině jich podílů služebnosti přikázány býti mají. Nelze-li věc vůbec anebo beze značné ztráty na ceně fysicky děliti, prodá se veřejnou soudní dražbou k žádosti třeba jediného podílníka a výtěžek rozdělí se mezi podílníky podle poměru (§ 843 o.z.). Pokud se týče mezí, platí následující ustanovení (§§ 850–853 o. z.). Jsou-li mezníky porušeny, tak že by se mohly meze státi neznatelnými, může každý soused žádati za úpravu jejich. Soud obešle k tomuto nespornému řízení účastníky, meze se zjistí a v protokole popíší. Útraty nesou sousedé podle míry pomezní čáry. Jsou-li však meze již neznatelny nebo sporny, může každý soused žalobou držební vymoci ochranu své poslední faktické držby. Kdo se tím považuje za skrácena, tomu lze podati petitorní žalobu mezní (actio fin. regund.), směřující ke znovuzřízení mezí, při čemž ovšem musí své vlastnictví, jak je tvrdí, prokázati. Neprovede-li žádná strana důkazu o vlastnictví, rozdělí se pozemek podle dosavadní pokojné držby a nedá-li se ani tato stanoviti, podle poměru rozsáhlosti sousedních pozemků. Saské a franc. právo souhlasí podstatně s římským. Podle pruského jest dělba úkonem řízení nesporného, pouze jednotlivé body rozhoduje soudce v řízení sporném. Dělba u společností obchodních sluje likvidace. Šikl.