Ottův slovník naučný/Cross-examination

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cross-examination
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 735. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Cross-examination [kros egzaminéšn], výslech skřížený, vzájemný, způsob výslechu, kterýž souvisí s tím zařízením v právu anglickém, že svědky a znalce nevyslýchá soudce, nýbrž ta strana, která jimi důkaz vede. To jest ve hlavním přelíčení (trial) pravidlem alespoň, když strany – žalobce a obžalovaný – mají své právní zástupce. Po skončeném výslechu hlavním (examination in chief), t. j. výslechu předsevzatém stranou důkaz vedoucí, anebo ještě mezi tím může tu strana druhá (resp. její právní zástupce) téhož svědka nebo znalce sama podrobiti výslechu (c.-e.) o týchže okolnostech, ke kterým vztahoval se výslech hlavní; potom může zase strana důkaz vedoucí výslech obnoviti (re-examination). Otázky při takovémto vzájemném výslechu vztahují se zejména k podrobnostem věci, o které svědek nebo znalec byl vypovídal, k osobním jeho vlastnostem, k důvodu jeho vědění (ratio scientiae), k poměru, v jakém jest ke straně, v jejíž prospěch nebo škodu vypovídá atd. Zařízení to jest velmi vhodným prostředkem, kterýmž provedena býti má zkouška o hodnověrnosti seznání svědeckého nebo znaleckého. Obecně však se uznává, že prostředku toho bývá také někdy zneužíváno, ježto právní zástupcové snažívají se chytře nastrojenými nebo nediskretními otázkami svědka zmásti, v odpory zaplésti nebo do rozpaků přivésti. – Také již v přípravném vyšetřování dává se v řízení anglickém obviněnému nebo právnímu jeho zástupci právo, aby svědky proti sobě vedené podrobil vzájemnému výslechu; nebylo-li mu příležitosti k tomu poskytnuto, není potom dovoleno ani ve hlavním přelíčení, když by svědek na př. pro nemoc k němu nemohl se dostaviti, předčítati výpověď takového svědka, učiněnou v přípravném vyšetřování. – Z ostatních zákonodárství německý řád trestní v §. 238. má ustanovení, dle něhož může předsedající ve hlavním přelíčení dovoliti státnímu zástupci a obhájci, když se byli o to shodli, aby sami vyslýchali ty svědky a znalce, kteří k vlastnímu jejich návrhu byli obesláni, při čemž má vždy také strana druhá právo výslechu vzájemného. –rch.