Ottův slovník naučný/Coronini-Cronberg

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Coronini-Cronberg
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 645. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Dílo ve Wikipedii: Franz Coronini-Cronberg

Coronini-Cronberg [koroníni kr-], hraběcí rodina gorická, původně po hradě Cronu u Frankfurtu nad M. zvaná, jejíž zakladatel Emerich z Cronu měl dva syny, Franka a Filipa. Syn Frankův, Arnošt založil ve Furlansku hrad Corona, po němž dostali jméno Coronini; rod povýšen byl r. 1634 do stavu svob. pánů, r. 1687 do stavu říšských hrabat a kvete dosud ve třech větvích: Cronberské, Tominské a Svatopetrské. Z této poslední vynikají : 1) Rudolf C. (* 1731 v Gorici — † 1791 tam.), vicepresident hrabství Goricko-Gradišského, známý svými spisy genealogickými a archaeologickými. Jsa žákem Fröhlichovým psal v jeho způsobě a za jeho pomoci zvláště o hrabatech gorických a o hrobech patriarchů aquilejských. 2) C. Jan Křt. Alex, hrabě, polní zbrojmistr rak. (* 1794 v Gorici — † 1880 ve Sv. Petře). Nastoupil na dráhu vojenskou a stav se komořím u arciknížete Františka Karla, řídil do r. 1848 vychování jeho nejstaršího syna, nynějšího císaře Františka Josefa I.; r. 1850 byl vojenským a civilním guvernérem v Srbské Vojvodině a Temešském Banátě a obsadil r. 1854 s armádním sborem zv. srbsko-banátským podunajská knížectví; r. 1859 jmenován byl bánem chorvatsko-slavonským, ve které důstojnosti opíral se marně snahám národním; r. 1864 byl zem. velitelem v Budíně, r. 1865 odešel do výslužby. — 3) C. František, hrabě, státník rak. (* 1833 v Gorici), syn před. Vstoupil po studiích právnických do vojska, bojoval r. 1859 v Italii a r. 1866 u Hradce Králové; r. 1867 vystoupil z vojska a stal se r. 1870 zemským hejtmanem v Gorici, který úřad až na malé přerušení r. 1877 dosud zastává, pak poslancem za velkostatky a později za Gorici na sněmě zemském a r. 1871 poslancem na říšské radě, kde vstoupil do řad levice. R. 1879 byl předsedou delegací a 14. října t. r. zvolen předsedou sněmovny poslancův, ale 13. bř. 1881, když předáci levice mu vyčítali, že v debattě o zrušení voleb za hornorakouské velkostatky zaujal stanovisko vlády, vzdal se předsednictví sněmovny a založil zvláštní střední stranu, zvanou po něm klubem Coroniniho. Jako spisovatel přispíval do »Österr. Revue« a napsal spis o Aquileji. Obdržel řád žel. koruny 2. třídy a jmenován tajným radou a komořím.