Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Consilium principis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Consilium principis
Autor: Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 592. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Consilium principis [konz-]. Též císařové římští zachovali starobylý mrav, že nekonali spravedlnost jinak než radíce se o jednotlivém rozhodnutí s přátely a průvodčími. Rada ta bývala původně zřizována pouze od případu k případu z osob stavu senátorského nebo rytířského. Teprve od císaře Hadriána dostalo se jí pevné organisace. Byliť se schválením senátu hlavně mužové práva znalí dosazeni za stálé členy císařské rady (c. p.), kteří brali pevný plat, jedni jako consiliarii Augusti 100.000 sest., druzí jako adsumpti in consilium 60.000 sest. Kromě nich zasedáválo v radě císařské několik senátorův a vyšších císařských úředníků. Nebyla však vždy celá rada povolána. C. p. bylo císaři k ruce při konání spravedlnosti, ať šlo o věc civilní nebo kriminální nebo administrativní, ať o přímé rozsouzeni právního sporu (decretum) nebo o císařské dobrozdání právní (rescriptum). Přísedící projevovali mínění svoje obyčejné písemně. Též mínění většiny bylo pouhou radou a nebylo pro císaře po právu závazným. – Srv. E. Cuq, Le conseil des empereurs d´Auguste à Dioclétien (Paříž, 1884). Hý.