Ottův slovník naučný/Code

Ottův slovník naučný
Codde	Code	Codeïn

Údaje o textu
Titulek:	Code
Autor:	Jaroslav Haasz, Josef Stupecký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 481–483. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Code [kód], fr., zákonník (z lat. codex). Tak zvány od XVI. stol. úřední sbírky zákonů, zvláště královských nařízení (ordonnances), jako sbírka předsedy Brissona (c. Henri III.) ukončená roku 1585, z oboru práva soukromého; c. Marillac z r. 1629 týkající se většinou práva veřejného a zřízený kancléřem Michelem de Marillac; c. noir r. 1685, obsahující vedlé krutých i humánní ustanovení o černých otrocích v Záp. Indii. Za Napoleona nazváno tak 5 zákonníků (cinq codes), v nichž sebráno a upraveno právo soukromé i trestní a řízení soudní:

C. civil [sivìl], zákonník občanský, viz C. Napoléon.

C. de commerce [de komèrs], zákonník obchodní, zakládal se na ordonnancích Colbertových z r. 1673, zvaných c. marchand [maršán], zřízených Jacquesem Savarym (c. Savary), jež v něm doplněny a upraveny. Vznikl podobně jako c. Napoléon, vypracován byv 7člennou kommissí po r. 1802 a probrán velmi rychle státní radou r. 1806–1807. Vznik jeho urychlily některé nápadné úpadky roku 1806. Vydán pak r. 1807 a nabyl platnosti 1. lednem 1808; starší zákony a zvyky zrušeny jím pouze z části. Dělí se na 4 knihy, jednající v jednotlivých titulech a oddílech a v 648 článcích o obchodnících, knihách obchodních, společnostech, bursách, kommissionářích a povoznících, smlouvě kupní, právu směnečném (I.); kniha II. obsahuje právo námořní; kniha III. o úpadku nahrazena zákonem z 28. května 1838; kniha IV. jedná o soudnictví obchodním. Mnohými pozdějšími zákony změněn a doplněn; nedosahuje sice výše zákonníka občanského, byl však podkladem pozdějších cizích kodifikací a platil v mnohých zemích Napoleonem dobytých i po zrušení panství francouzského (na příklad v zemích italských, Dalmacii, jižním Tyrolsku, Krakovsku, Belgii).

C. de procédure civile [de prosedyr sivìl], zákon o řízení soudním soukromém, vypracován 5člennou kommissí podobné jako c. Napoléon, zaveden r. 1806 a změnén mnohými pozdějšími zákony; zakládá se hlavně na ordonnancích z r. 1667; v novější době jedná se o jeho opravu. Čásť první jedná o řízení soudním: v knize I. o soudech smírčích, II. o soudech nižších, III. o soudech appellačních, IV. o mimořádných prostředcích, V. o exekuci. Čásť druhá o řízení zvláštním (kn. I.), o řízení pozůstalostním (II.) a o rozhodčích (III.). Má 1042 čl.

C. d´instruction criminelle [dénstryksión k-el], zákon o řízení trestním, vypracován kommissí šestičlennou, jmenovanou konsuly, přijat pak státní radou r. 1808 a sborem zákonodárným; nabyl platnosti r. 1811 s c. pénal. Obsahuje v 643 článcích ustanovení o policii soudní (kniha I.) a řízení vyšetřovacím; o soudech policejních (kn. II.), porotách, právních prostředcích, o jednotlivých částech a druzích řízení. Knihy rozděleny na tituly a kapitoly. Řád tento spočívá na zásadách, ustanovených již shromážděním ústavodárným, hlavně na zásadě obžalovací, a zásadě veřejnosti líčení; vyšetřováni jest tajné. Působením různých vlivů politických měněn zákon ten často, zvláště zákonem ze 17. čce 1856 přenesena působnost komory poradní na soudce vyšetřující. Hsz.

C. Napoléon přezván zákonem z 3. září 1807 civilní zákonník francouzský, za konsulátu jako c. civil des Français vydaný. Jím provedena jednota práva civilního ve Francii. Rozsáhlé proměny, jež způsobila revoluce v ústrojí státu a společnosti, nutkaly k rychlému sjednocení práva. Již ve snesení z 21. srpna 1790 prohlásilo ustavující shromáždění, že má se zdělati zákonník všeobecný. Ale teprve národní konvent přikročil k dílu, uloživ zákonodárné kommissi sepsání návrhu. Repraesentant Cambacérès předložil 9. srpna 1793 návrh, jenž téměř na veskrz byl prací jeho. Jakkoli návrh ten prodchnut byl ideami revolučními a zvláště v oboru práva rodinného a dědického radikální zaváděl změny, nedošel pochvaly konventu, jenž spatřoval v něm ještě příliš starého práva. Usneseno svěřiti práci kommissi filosofův. Ale nestalo se. Po svržení hrůzovlády předložil Cambacérès (23. fruct. II.) návrh druhý, prvému podstatně podobný. Konvent však projednal jen několik článků jeho. Radě pěti set podal Cambacérès (24. prair. IV.) návrh třetí, jenž od obou předcházejících formou i obsahem již patrně se lišil. I tento návrh zůstal ležeti. Příznivější časy pro dílo kodifikační nastaly teprve za vlády konsulů. Rozhodnutím konsulů ze 24. therm. VIII. zřízena byla kommisse, jež měla vypracovati návrh civilního zákonníka, i jmenováni jejími členy Tronchet, Portalis, Bigot de Préameneu a Maleville; posavadni návrhy jsou jí odevzdány. Za čtyři měsíce dokončila kommisse svůj úkol. Návrh její uveřejněn, a soud kassační i soudy appellační vyzvány, aby sdělily svoje monita. Již 28. messidoru IX. počalo rokování ve státní radě. Napoleon Bonaparte činně se účastnil těchto porad. Jednotlivé titule, jak z rady státní vyšly, předkládány jsou sboru zákonodárnému za návrhy zákonův. Když sbor ten po návrhu tribunátu odmítl titul úvodní, a tribunát chystal se navrhnouti tolikéž odmítnutí kusu následujícího, vzal Napoleon návrhy předložené zpět. Ale zakrátko, kdy i zmenšením tribunátu i sboru zákonodárného živlové opposiční byli vyloučeni, počaly práce kodifíkační znova 22. fruct. X. a potrvaly po léta XI. a XII. Návrhy jednotlivých částí zákonníka, jež upravovány radou státní nyní po vyslyšení tribunátu, ve sboru zákonodárném již napořád se souhlasem se potkávaly, a řada 36 zákonů, postupně tak k místu přivedených, na konec zákonem ze 30. ventôse XII. v celek jest spojena jako C. civil des Francais. Veškeré právo předrevoluční (l´ancien droit), pokud materie dotčené jsou předmětem těchto zákonů (a nejsou jím toliko emfyteusis a superficies), pozbylo platnosti; zákony zvané intermediární (1789–1804) zrušeny jen potud, pokud ustanovení nového zákonníka s nimi se nesnášela. Po zřízení císařství předsevzata nová redakce zákonníka: text upraven na nové poměry ústavní, v některých málo článcích i obsah změněn, a zákonník, jak již dotčeno, C. N. pojmenován. Po obnoveni království text zase spořádán vedle ústavy nové, a ordonnancí ze 16. srpna 1816 zákonník nově vydán s titulem C. civil. Za následujících změn ústavních text již nebyl revidován; ale dekretem ze 27. března 1852 obnoven název C. N., a od pádu druhého císařství říká se úřadné zase C. civil. C. N. má platnost i mimo Francii ve mnohých zemích. Již od počátku došel platnosti v zemích, které, když byl vydán, k Francii náležely, a potom zaveden byl i v zemích jiných, jež zbraně francouzské ještě podrobily. Po r. 1815 namnoze zase byl odstraněn. Ale dosud platí v Belgii, v rozsáhlých částech říše Německé (u největší části pruského Porýnska, v Porýnsku hesském, v oldenburském knížectví Birkenfeldském, v bavorské Falci a ovšem v Elsasku a Lotrinsku), v částech Švýcarska (v kant. genevském a v bernské Juře) a dílem i v království Polském. V Badensku má platnost v německém spracování jako badenský »Landrecht«. Ve mnohých státech vzat byl za základ kodifikace domácí, zejména v Hollandsku a v Italii. C. N. na dobu svou jest dílo výborné. Prameny jeho byly předkem právo coutumiárné, zejména pařížské, a právo římské, pak ordonnance královské, praxis parlamentů, právo intermediární a právo kanonické. Spracováni není všude jednolité a v sobě důsledné, a některé materie jsou dosti neúplně spořádány. Ale celkem jsou ustanovení zákonníka se vzácným praktickým smyslem a šťastným taktem nalezena. Redakce textu jest vzorná. Jasností, přesností a stručností skladby předčí C. N. nad ostatní kodifikace. A při tom dikce jest tak srozumitelná, že zákonník i laikovi žádoucí měrou jest přístupen. Osvědčil se také C. N. jako výborná půda pro život právní, a nejen národ francouzský zákonníka svého vysoko si váží, ale přilnulo k němu též obyvatelstvo zemí německých, v nichž má platnost. C. N. rozdělen jest na titul úvodní a tři knihy, rozpadající se na titule, kapitoly, oddíly a články (2281), i jedná o zákonech (titul úv.), osobách (I. kn.), věcech a právech věcných (II.), o nabývání vlastnictví, zvláště o dědické posloupnosti, darování, o smlouvách, o majetkovém právu manželů, o smlouvách obligačních, o privilegiích a hypothékách, o nuceném prodeji (l´expropriation forcée) a promlčení (III.). Četnými pozdějšími zákony C. N. všude arci dílem změněn i doplněn. Spý.

C. pénal, zákon trestní, původně vypracován na rozkaz konsulů 5 právníky a předložen různým soudům a r. 1804 státní radě; r. 1808 projednala tato druhou osnovu, kterou schválil sbor zákonodárný r. 1810; platnosti nabyl zákon roku 1811. Vyniká velikou přísností trestů, zakládaje se na theorii odstrašovací, názorech filosofův a nejistotě pohnuté doby revoluční; zachoval ještě pranýř, a useknutí ruky otcovrahům, jež odstraněny teprve r. 1832, trest smrti rozšiřoval ještě na četné zločiny, což obmezeno rovněž r. 1832. Kniha I. jedná o druzích trestu, II. o příčetnosti, III. o zločinech a přečinech dle soustavného rozdělení, IV. o přestupcích policejních. Rozsáhlejší opravy a doplňky provedeny zvláště zákony z r. 1814 (odstranění konfiskace statků), r. 1832 (připuštění polehčujících okolností, circonstances atténuantes atd.), r. 1863 (zmírnění trestův) a j. Hsz.