Ottův slovník naučný/Cirsium

Ottův slovník naučný
Cirrus	Cirsium	Cirsocele

Údaje o textu
Titulek:	Cirsium
Autor:	Karel Vandas
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 397. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pcháč rolní
Související články ve Wikipedii: Pcháč zelinný

Cirsium Tourn., pcháč, rod rostlin z řádu složnokvětých (Compositae Vaill.) a čeledi bodlákovitých (Cynareae Cass.) s rodem Carduus L. (v. t.) nejpříbuznější, od něhož se liší toliko chlupy mnohořadého chmýru, zřetelně pérovitými. Byliny dvouleté i vytrvalé, statné, ostnitě pichlavé s úbory často velikými. Známo dosud ke 200 druhům po Evropě, mírné Asii a sev. Africe rozšířených, u nichž se velmi zhusta pozorují míšenci, tak že určování druhů bývá místy obtížno. V Čechách známe 11 druhův a neméně než 16 míšenců. Velmi známou polní plevelí jest oset (C. arvense Scop.), vytrvalý druh, význačný úbory zakrněním dvoudomými, chmýrem samičích květů po odkvětu koruny mnohem delším. Listy více méně sbíhavé bývají protisečné i celokrajné, na okraji ostnitě brvité a pavučinatě vlnaté; úbory, dosti drobné a na koncích větévek chocholičnatě shloučené, mají květy temně nachové, řidčeji bílé. Kvete v červenci a srpnu. Snadno se rozmnožuje plazivými výhonky, z pupenů kořenových vyrůstajícími, a větrem lehce semena na všechny strany se roznášejí, pročež bývá oset, jinak bodlák nazývaný, rolníku na polích velkou obtíží. Potlačujeť tu někdy, zvláště na polích špatnějších a kamenitějších, obilné rostliny úplně, při sklízení pak žence svými trny velmi obtěžuje. Jinak poskytuje jak mladý, tak i vyspělý dobré píce koním, kravám, vepřům a husám; proto jej na polích v obilí sbírají. Také pcháč bahenní (C. palustre Scop.) jest dosti dobrá rostlina pícní. Mnohem lepší jest ovšem pcháč zelinný (C. oleraceum Scop), vytrvalý druh s úbory shloučenými, listeny velikými, lupenovitými, vejčitými, dlouze a útle ostnitými, bledozelenými, zprvu docela obalenými. Květy má bledožluté; listy jsou lysé, širokými oušky objímavé, ostnitě brvité, nedělené neb i peřenodílné. Zákrovní lístky jsou nepichlavé, měkkoostěnné a bledozelené. Kvete od července do září. Pcháč zelinný požírá dobytek velice rád; v Kuronsku krmívají jím telata. Dříve než jetel poskytuje mnoho píce a to po celou řadu let stejně hojně. Semeny jeho živí se rádi stehlíci, jimž proto na lukách s hojným pcháčem zelinným ptáčníci rádi úklady strojí. Půdu vyžaduje pcháč zelinný vlhkou a mastnou. V Rusku, zvláště v Sibiři, pěstují jej také jakožto zeleninu. Místy nacpávají chmýřím pcháčů polštáře. Všech druhův užívá se k dobývání potaše. Vs.