Ottův slovník naučný/Chraničky

Ottův slovník naučný
Chráněnci	Chraničky	Chrantschowitz

Údaje o textu
Titulek:	Chraničky
Autor:	Ivan Honl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 381–383. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Očkování

Chraničky (Vaccina humana) jsou puchýřky na kůži, obyčejně u dětí, úmyslně vyvolávané očkováním „lymfy“ do kůže na ochranu proti pravým neštovicím. Ochranné toto očkování zakládá se na dávné zkušenosti, že osoby, jež náhodou se infikovaly neštovicemi kravskými, neonemocněly pak pravými. Proto již v 2. pol. XVIII. stol. úmyslně na několika místech očkovány kravské neštovice do těla lidského, aby je chránily proti neštovicím pravým (Jesty, Plett a lékaři Sutton, Fewster). Největší však zásluhu o ochranné očkování má anglický lékař Eduard Jenner (v. t.), který 14. kv. r. 1796 vykonal první veřejné očkování na 8letém zdravém hochu. Látky očkovací neupotřebil z krávy, nýbrž použil obsahu puchýřku služky, která se byla při dojení krav na rukou nakazila. Ch. u hocha se ujaly a při kontrolních pokusech objevil se chlapec vždy immuním. Jennerovou zásluhou očkování po velkém boji se rozšířilo, načež zavedeno v některých státech očkování obligátní (v Německu), v jiných jen částečně nucené (v Rakousku). Zprvu užívalo se k očkování lymfy humanisované, t. j. látky z dětí pocházející, dnes užívá se skoro výhradně látky animální, t. j. ze zvířat zdravých vakcinou očkovaných, jelikož bylo dříve nebezpečí přenesení onemocnění z člověka na člověka. Úspěch očkování závisí zejména na čtyřech faktorech: 1. na lymfě očkovací; 2. na methodice očkování; 3. na stáří individua a jeho tělesném stavu; 4. na vlivech atmosférických.

Účinnost látky očkovací záleží na výrobě její, na stáří látky a jejím původu. Očkovací lymfa připravuje se z obsahu puchýřků neštovic kravských; obsah ten jest dovoleno zřeďovati 4 díly glycerinu. Lymfa budiž zúplna čerstvou a pocházejž z ústavu pod kontrolou státu se nalézajícího.

Součástky lymfy jsou: fibrin, červené a bílé krvinky, četná lesklá, ohraničená, zeleně prosvitající tělíska (snad doposud nám neznámé kontagium vakciny) a kapénky tukové. Ve staré lymfě nalézají se kuličky leuciny a jehly margarinové.

Očkování ochranné skoro zpravidla vykonává se všude u dětí tak, že na obou ramenech vykonají se lancetkou řezy 4 mm dlouhé (křížové řezy). Možno také očkovati jehlou vpichem. První methoda má přednost. Takových řezů nebo vpichů vykoná se 3 až 10 na jednom neb obou ramenech (také na stehnech), aby více materiálu očkovacího se vpravilo a větší effekt immunisační docílil. Při tom nemá vůbec mnoho kapek krve vytékati, ač krví látka očkovací se neničí, jelikož lymfa velmi rychle se resorbuje.

Očkují se děti starší 3 měsíců; děti pod 3 měs. a novorozené děti mají menší vnímavost vůči ch-kám. Děti nemocné buďtež z očkování vyloučeny, zejména ty, které jsou stiženy pokročilou krtičnatostí, ekzemy, infekčními nemocemi. Také nemá se očkovati v době, kdy řádí v sousedství nějaká epidemie infekční choroby (erysipel, morbilli, diftherie a j.). Očkováno budiž v provětrané velké místnosti.

Jelikož vysoké teploty podporují vznik zánětlivých affekcí a kromě toho průběh ch-ček urychlují, nebudiž bez potřeby očkováno v horkých letních měsících. Ale i nízká teplota má vliv na ch., prodlužujíc jejich vývoj, a proto vakcinace se v zimních měsících neprovádí. Nejlépe očkovati v pěkných dnech dubna a května.

Výkon očkovací a vtírání lymfy do řezů a vpichů a ponechání rány přístupu vzduchu nevyhovuje ovšem moderním požadavkům bakteriologickým a chirurgickým; proto hledána náprava a hodlalo se místo lymfovakcinace docíliti téhož effektu serovakcinací.

Průběh ch-ček. Z prvu vyvinuje se zánětlivá reakce (traumatická reakce), jež za 24 hodin dostoupí své výše. Tato 3. dne úplně zmizí a zdá se, jakoby ch. se neujaly; 3. dnem nebo začátkem 4. objevuje se, kde bylo očkováno, červeň a na místě tom vytvoří se červené uzlíčky, jež do 7. dne změní se v puchýřky lemem obdané. Tímto dnem vývoj ch-ček jest ukončen a ch. jeví se nám jako efflorescence podélné nebo kulaté velikosti prosa neb čočky s okraji naduřelými. Uprostřed jest prohlubinka, v jejímž centru příškvar po ráně původní, kolem pak jest ostrý lem tmavě zarudlý a kolem toho druhý světlejší a diffusně se rozbíhající. V puchýřcích nalézá se tekutina čirá, mazlavá, kteráž 8. dnem se zkalí. Povšechné příznaky obyčejně v prvních 5 dnech nejsou. Zimniční reakce nastává 4., 5. dne a 9. dostupuje svého vrcholu, načež pak mizí horečka od 9. do 11. dne. V době horečky pozorujeme na dětech neklid, bezsennost, nechuť, žízeň, pot, zvýšenou rychlost tepu a dýchání. Jakmile horečka začíná klesati (9. až 11. dne), tu začíná puchýřek zasychati a vyvinuje se příškvar, který 18. až 28. dne sám se odloučí. 4. týdne jest obyčejně process ukončen. Po odloučení příškvaru objevuje se na místě tom jizva, zprvu začervenalá, později bledší než okolní kůže, vpadlá, s okraji zubatými, chlupy neporostlá.

Anatomická struktura puchýřku chraničkového jest zúplna podobna struktuře puchýřků neštovic pravých, t. j. jeví se jako systém dutinek. Odchylky v typickém onom průběhu ch-ček různě se pozorují; závisí pak na intensitě lymfy. Silná lymfa působí rychleji, slabá zdlouhavěji.

Nepříjemné komplikace po očkování jsou dnes vzácny. Jen po špatné lymfě, nečistém výkonu očkovacím, nebo když děti stiženy jsou infekčním nějakým processem, dochází k nějaké nemilé komplikaci lokální neb celkové. O přeneseni tuberkulosy nemůžeme vůbec mluviti, jelikož domnělé případy takové nejsou na jisto prokázány. I námitka, že očkováním možno přenésti syfilis, přestala dnes býti agitačním prostředkem proti očkování, jelikož dnes neupotřebujeme látky humanisované. Pouze uvedeny buďtež exanthemy postvakcinální, jež kolem 6. dne u děti disponovaných se objevují a jež celkem jsou nepatrné.

Ač dnes jedu ch-ček ani neštovic neznáme, přece najisto můžeme tvrditi, že očkováním lze organismus před neštovicemi chrániti. Immunisování však vakcinou není processem náhlým, nýbrž nastává nenáhle po výsledném očkování a dostupuje své dokonalosti 5. až 9. dne, v době tedy, kdy puchýřky a celkové příznaky (horečka) dosáhly nejvyššího vývoje. Stupeň immunity očkováním získané jest rozmanitý a maximální immunisace znenáhla se seslabuje, stává se minimální, až úplně vymizí. Očkovaný není chráněn na vždy; immunita očkováním získaná bývá rozličná, trvajíc u některých 12—20 let, u některých jen 7 let. Z toho vysvítá, že potřebí vykonávati revakcinaci počínajíc 10. neb 12. rokem. Tu pak možno tvrditi, že jednotlivé individuum chráněno bývá celý život proti neštovicím, jelikož tyto přece jen převládně jsou onemocněním věku mladšího. Avšak i když náhodou někdy onemocní člověk očkovaný neštovicemi, probíhá u něho onemocnění velmi mírně. — Úmrtnost očkovaných jest pranepatrná. Dosah očkování jest tedy velmi značný a bylo by nanejvýš záhodno, aby očkování ve všech státech bylo povinným. Honl.