Ottův slovník naučný/Chrám

Ottův slovník naučný
Chřadnutí	Chrám	Chrámce

Údaje o textu
Titulek:	Chrám
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 380–381. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Chrám

Chrám (lat. templum), místo posvátné, určené k bohoslužbě, svatyně. Původně bylo to nejspíše místo ohrazené (háj, τέμενος), kde ve stínu posvátných stromů stál oltář a konaly se oběti a věštby; později budova, v níž se chovaly obrazy bohův a jiné věci posvátné (poklady chrámové) a v níž obyvatelstvo v čas nebezpečí před nepřítelem hledávalo útočiště. Ch-y měly hned od počátku bezpochyby dvě oddělení: jedno (adyton) přístupné pouze kněžím a žrecům, druhé přístupné všemu lidu. Rozvoj ch-ů dál se tou měrou, jakou se vyvíjelo náboženství. Hluboký zbožný cit, vznícená bujná fantasie daly vznik velkolepým, nádherným ch-ům pohanským, jaké spatřujeme v Asii (v Indii, Číně), v Africe (Egyptě) i v Americe (v býv. říších Azteků, Majův a Inků) a které svými obrovskými rozměry i bohatou architektonickou výzdobou vzbuzují v nás obdiv i úžas. Podobně Řekové a Římané měli množství ch-ů proslulých, jež byly vzorem potomním ch-ům křesťanským. Židé měli jediný, slavný ch. jerusalemský. Muhammedáni vypěstovali zvláštní druh ch-ů, mešity. Největšího rozvoje dosáhly ch-y křesťanské, jež vynikají slohy nejrozmanitějšími, o čemž viz Architektura. Ch. v ohledu církevním viz Kostel.