Ottův slovník naučný/Chlebiti

Ottův slovník naučný
Chléb	Chlebiti	Chlebník

Údaje o textu
Titulek:	Chlebiti
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 232. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Chlebiti znamená ve starém českém právu tolik jako hospodařiti; ch. společně = vésti společné hospodářství; sobě ch. = vésti vlastní, samostatné hospodářství, domácnost. Společné chlebení mělo u starých Čechů veliký význam v právu dědickém. Všehrd praví v díle svém, V. 17., o společném chlebení toto: »Kteráž vdova, deskami zemskými věno zapsané nemající, umře a svého věna žádnému nezapíše, jestliže při dětech jsúci bez stavu svého proměněnie a s nimi chlebieci umře, věno jejie při dětech zóstává a na děti připadá. Pakli s dětmi nechlebí, by pak i při nich byla, když věna svého nezapíše a v tom umře, věno její na krále připadá. Pakli by róznice byla o chlebenie s dětmi, dosti jest ukázanie chlebenie na jednom pánu aneb zemanu, kterýž k nim najbliže přisedí, a tomu má bez přísahy věřeno býti, neb hejtmanu toho kraje nebo popravci, aniž jest jiného svědomí k tomu potřebí dětmi jejími; neb to, kteréž povědieno jest, všudy se přijímá.«