Ottův slovník naučný/Chiromantie

Ottův slovník naučný
Chirologie	Chiromantie	Chiromo

Údaje o textu
Titulek:	Chiromantie
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 203. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Čtení z ruky

Chiromantie (řec.), hádání z ruky, jež z tvaru prstů, čar a znamének na dlani usuzuje o povaze a osudu člověka. Ch. vychází totiž od náboženského názoru, že Bůh stvořiv a do nejmenších podrobností uspořádav svět, neučinil ani nejmenší známky na ruce bez příčiny a především bez účelu. Nahodilá a nesprávně vykládaná slova Písma: »A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých« (Exodus XIII, 9.) a »Mějž to tedy jako znamení na ruce své!« (Ex. XIII, 16.) podporovala značně rozvoj ch. Má původ na východě; předními jejími přáteli byli Babylóňané, Indové a Arabové. U Reků a Římanů byla u vážnosti a mezi pěstiteli jejími uvádějí se Aristotelés, Ptolemaios, Galenus a j. V Evropě rozšířila se koncem středověku; v novém věku pěstovali ji Joh. v. Hagen, Ingenbert, Praetorius a Gocklenius. Ještě v XVIII. stol. přednášela se na universitách v Jeně a Halle. Než i za dob největšího rozkvětu Ch. vyskytují se odpůrcové, kteří ji prohlašují za podvod a šalbu (Pico z Mirandoly). Víra v ni se tu a tam dosud udržela; dnes privilegovanými chiromanty jsou cikáni, kteří »hádají z ruky«.

Dle analogie sedmi planet rozděluje se chiromantická ruka na sedmero krajin ohraničených sedmi hlavními čarami, mezi nimiž zvedá se sedmero chiromantických hor. Čáry ty jsou: aa) čára života (linea vitalis), z jejíž délky, hloubky, síly a barvy určuje se délka života; bb) č. hlavy (l. cephalica č. naturalis), jež souvisí s mozkem a vůbec s duševním životem člověka; cc) č. stolová (l. mensalis č. generalis), jež uvádí se v souvislost s tělem a údy; dd) č. žaludku (l. hepatica), jež označuje tělesní konstituci, zažívání, náchylnost k nemoci a j. K těmto druží se čáry méně důležité a to: ee) nascetta, ff) č. Martova (l. Martis č. soror vitalis), g) č. slunce neboli č. cti (l. Solis č. honoris), h) pás Venušin (cingulum Veneris) a i) č. Saturnova, štěstí aj. Vedle těchto hlavních čar mluví se dle analogie sedmi planet o sedmi chiromantických horách (montes), z jichž tvaru, velikosti a podoby usuzuje se na dostatek nebo nedostatek určitých vlastností. Hory ty mají jména: D) hora Jovova, E) hora Saturnova, F) h. Apollónova n. slunce, G) h. Merkurova, H) h. Luny, C) h. Venuše. Hora Jovova značí na př. ctižádost, nábožnost, česť, je-li silně vyvinuta, pověru, náchylnost k bláznovství; málo vyvinutá bezbožnost, bezstarostnost, nepoctivost. Uprostřed dlaně mezi sítí čar jsou ještě dvě důležitá místa: A) Stůl (mensa), dle něhož soudí se o bohatství a štědrosti, B) jeskyně Martova (cavea Martis), z níž lze vyčisti štěstí domácí, rozum a spokojenost. Na uvedené čáry, hory a plochy musil rukovědník především hleděti; vedle toho všímal si menších čar, bodů, nehtů, chloupků na rukou, cev, bradavek a j. a vytvářel z nich fantastické figury jako kříže, polokruhy, meče, srpy, čluny. Též články prstů byly ukazatelem rozmanitých vlastností člověka. Na palci znamenal první článek vůli, druhý logičnost, na ukazováčku první idealismus, druhý rozum, třetí materialismus; na prostředním první chápavost, druhý pořádek, třetí lidskost atd.

O ch-ii bylo mnoho psáno. Sr.: Český Rk. o ch-ii v Univer. knihovně 17 D 10; Joh. ab Indagine, Introductiones apotelesmaticae elegantes in Chyromantiam (1522–3); Ingeber, Chiromantia, Metoposcopia et Physiognomia curioso-practica (1689); Praetorius, Collegium curiosum privatissimum physiognom-chiromant-metoposcop-anthropologicum (1699); Abuhaly ben Omar, Astrologia terrestris, aus dem Arabischen übersetzt (1703).