Ottův slovník naučný/Chajjám

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Chajjám
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 13. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Omar Chajjám
Heslo ve Wikipedii: Omar Chajjám

ibn Chajjám Omar, přední repraesentant skepse a pessimismu v perské poesii († 1123). Jako nejslavnější astronom své doby povolán byl sultánem Málikšáhem na observatoř Mervskou. Pozorování svá ukládal v Zídži Málikšáhí (Tabulkách Málikšáhovských). Reformuje kalendář perský zavedl aeru Dželálovu, zvanou dle vladaře Dželál ud-dína Málikšáha, počínající 10 Ramazánem 471 (15. bř. 1079). Jako mathematik proslul svou Algebrou (vyd. s franc. překl. Woepke, Paříž 1851), jakož i rukopisně zachovanou studií o některých obtížích v definicích Euklidových. Nejznámějším stal se však svou sbírkou Čtyrverší (Rubáijját), jež čítá asi 500 čtyrverší obsahu nejrůznějšího, pochodících patrně i z různých dob. Kdežto pravděpodobně mladší oplývají něžnými a půvabnými popisy probouzející se přírody jarní, zvoucí k radovánkám a veselí, dostavuje se později skepticismus, vidoucí na tomto světě jediné nekonečnou bídu lidskou, obmezenost, hříšnost a nespravedlnost, z níž činí básník odpovědným jediné pořádek světový a jeho tvůrce. Na jiných místech vrcholí nespokojenost s tímto světem ve snaze po něčem vyšším, po splynutí s bohem, i řadí se čtyrverší toho druhu, dýšící opravdovou zbožností, hlubokou askesí a žárným mysticismem, k nejlepším tvorům mysticismu. Na konec převládne však skepse a pessimismus úplně a básník, popíraje život posmrtný, šlehá trpkou ironií a břitkým sarkasmem veškeré instituce náboženské, ni Boha nevyjímaje. Z poety na jedné a orthodoxního muslima na druhé straně stává se mystik a na konec filosof negace. Názory jeho, činící z ibn Ch-a jednoho z největších haeretiků islámu, přivodily básníkovi různá pronásledování, i zahájen proti němu, zvláště po smrti jeho ochránce vezíra Nizámul-mulka, boj na život a na smrt (1096). ibn Ch-ova poesie vydána opětně v orientu (Kalkutta, 1833, Teherán, 1867, Laknau, 1878 a 83). Z evropských prací uvádíme: J. B. Nicholas, Paříž, 1867 (s franc. překl.), E. H. Whinfield, Londýn, 1883 (s angl. překl. a obšírným životopisem), orientální fakulta v Petrohradě (t., 1888). Překlady angl. od Fitzgeralda 1859 a opět, Whinfielda 1882, Leslie Garnera (Milwaukee 1888, prósou a ve výboru od Mc. Carthy 1889), něm. od Schacka, (Štutg., 1878), Bodenstedta (Vratislav, 1881). Sr. Garcin de Tassy, Note sur les Rubáiyát de Omar Khaiyam (Paříž, 1887). Dk.