Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Cesta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Cesta
Autor: Jiří Pražák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 328. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Cesta veřejná jest pozemek k tomu sloužící, by každý, kdo šetří všeobecných policejních předpisův o tom vydaných, mohl po ní choditi nebo jezditi, aniž mu v tom vlastník pozemku může brániti. C-ty veřejné náležejí mezi statky veřejné, t. j. statky veřejnému užívání zůstavené, o nichž se druhdy omylem za to mělo, že nenáležejí nikomu, čímž vysvětluje se ustanovení některých zákonů (na př. § 2. česk. zák. zemsk. ze dne 5. pros. 1874 č. 92 z. z.), jež brání zapsati veřejný statek v knihy pozemkové. Nicméně nelze důvodem o tom pochybovati, že c-ty veřejné, právě jako ostatní statky veřejné, jsou předmětem práva vlast-nického, ovšem obmezeného veřejným užíváním, z čehož vyplývá důležitá důslednost, že všechny požitky vedlejší, kterých lze dosíci bez ujmy veřejného užívání (na př. tráva, ovoce se stromů na cestě vysázených, poplatky za kladení trub, kolejí, za postavení tržních budek a pod.), náležejí vlastníku a že, přestane-li veřejné užívání, vlastník nabude plné disposice se statkem řečeným. C-ty veřejné dělíme na cesty erární, zemské, okresní a obecní dle to-ho, jsou-li vydržovány z prostředků říše, země, okresu neb obce. Dle § 4. česk. zák. zemsk. ze dne 12. srpna 1864 č. 46. z. z. pokládati jest všechny veřejné cesty, o nichž není prokázáno, že náležejí do jiné kategorie, za cesty obecní. Pravidelně ovšem náleží i vlastnictví cest těch zemi, okresu neb obci, avšak není opak toho vyloučen, jak na př. tomu bývá při domech průchodních. O technickohospodářské správě veřejných silnic, vyjímajíc cesty erární, byl v Čechách vydán zákon ze dne 31. kv. 1866 pod č. 41. v zemsk. zák. vyhlášený. Protivou cest veřejných jsou cesty soukromé, které si vlastníci pozemků zřizují pro svou vlastní potřebu a jichžto užívati dovoleno toliko se svolením vlastníkovým. Srvn. Silnice. Pžk.