Ottův slovník naučný/Caput

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Caput
Autor: Václav Steffal, Ferdinand Pečírka, Leopold Heyrovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 132. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Caput [ka-], lat., hlava, hlavice, v širším, více chirurgickém smyslu větší, a capitulum (hlavička), menší naduřený konec kosti, jehož trojí dimense jest asi stejná, z hruba kulovitá; v užším, více anatomickém smyslu kloubové těleso konvexní. Sl.

C. gallinaginis, slučí hlávka, řasa na zpodní stěně prostatické části roury močové, na níž ústí vývody prostaty, míšků chámových a dutiny prostatické. – C. obstipum, hlava schýlená, stav, kdy nemocný nemůže hlavu přímo postaviti tak, aby střední její čára od obou ramen stejně byla vzdálena. Osa hlavy nestojí kolmo na příčné ploše rameny položené. C. o. bývá způsobeno buď jizevným smrštěním kůže nebo svalstva krku, neb obrnou či křečí schylovače krku. Při obrně schýlena bývá hlava ve směru druhého schylovače, při křeči kloní se ke svalu chorobnému. – C. succedaneum viz Cefalhaematom. – C. progenaeum viz Cefalometria. Peč.

C. v právu římském znamená právní osobnost občana římského. Podmíněno a individuálně určeno jest c. jednotlivcovo tím, že on jest svobodným (liber), občanem římským (civis romanus) a členem rodiny (familia). Odpadne-li jedna z těchto tří podmínek, nastává capitis deminutio, t. j. zrušení právní osobnosti občana. Rozeznávají se pak tři stupně její: c. d. maxima, minor (neboli media) a minima. C. d. maxima bývá způsobena ztrátou svobody, upadnutím v otroctví. C. d. minor nastává, pozbude-li kdo pouze občanství římského, podržuje svobodu, jako když se stane občanem latinské nebo jiné cizí obce. C. d. minima pak přihází se, kdykoli občan zvláštním soukromoprávním aktem, jako adoptione, emancipatione (v. t.) vystupuje z agnatské rodiny, ku které byl posud náležel, čímž on sice pozbývá též posavadní právní osobnosti své, ale zároveň obdržuje c. nové. Všeliká c. d. má za následek, že capite deminutus pozbývá z pravidla posavadních svých práv a právních závazků. Práva majetková, spojená výhradně s osobou jeho (na př. služebnosti osobní) zanikají naprosto, ostatní práva majetková přecházejí z pravidla na jiné osoby, dluhy pak pomíjejí dle práva civilního naprosto, jen že tu časem byla ediktem praetorským věřitelům poskytnuta náležitá pomoc. Pro dnešní právo obecné nemá římská capitis deminutio již žádné platnosti. Srv. M. Cohn, Beiträge z. Bearbeit. d. röm. R. 2, str. 41–404. (1880); H. Krüger, Geschichte der c. d. I., 1887. Hý.