Ottův slovník naučný/Cabral

Ottův slovník naučný
Cabra	Cabral	Cabral y Aguado

Údaje o textu
Titulek:	Cabral
Autor:	František Šembera, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 8. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pedro Álvares Cabral

Cabral [kab-]: 1) C. Pedro Alvarez (* ok. 1460 — † ok. 1526). Král Emanuel jmenoval ho admirálem loďstva (13 korábů s 1200 muži), jež po návratu Vaska de Gama (přítele C-ova) vypraveno bylo do Východní Indie k ochraně portugalského obchodu. C. vyplul z Lisabonu 9. bř. 1500. Od pobřeží guinejského pustil se směrem jihozáp. chtěje se vyhnouti bezvětří, jež dále na jih panuje u východ. břehův afrických. Ale příčinou proudu rovníkového dostal se dále k západu, než vlastně zamýšlel, i přistal dne 21. (24.) dubna k zemi, již nazval Terra da S. Cruz. Krajané jeho však pojmenovali ji Brazilií (Terra de Brazil), dle dříví hojně tam rostoucího, jehož barva žhavé uhlí (port. brazil) připomíná. Potom plul C. do Indie. Poblíže mysu Dobré Naděje přepadla ho bouře, ve které ztratil bez mála polovici loďstva i mužstva. Tam zahynul i objevitel řeč. mysu, Bartolomeo Diaz. Konečně C. dostal se přes Mozambik a Melindu do Indie, do Kalikutu. Kníže tamní (samudrin) přijal ho sice zdvořile, avšak obyvatelé, od kupcův arabských popichováni, chovali se k Portugalcům s nedůvěrou. I došlo ke srážce a C. dal Kalikut bombardovati. Lépe pochodil v Kočíně, kam ho radža tamní pozval žárliv jsa na knížete kalikutského. Tam a v Kananoře C. nakoupil koření, perel a drahokamův, i vrátil se do Lisabonu, kamž konečně přibyl 31. čce 1501. Cesty jeho popsány jsou v díle Ramusiově »Navigazioni e viaggi« (Benátky, 1563, nové vyd. 1835). Šra.

2) C. Antonio Bernardo da Costa, hrabě Thomar, státník portugalský (* 1803 ve Formas de Algostra v Beiřě — † 1889 v S. Juan de Flor.). Byl původně advokátem v Oportě, potom soudním úředníkem a zvolen byv roku 1835 do sněmovny náležel nejprve k opposici, avšak od r. 1838 k absolutistické straně dvorské, v níž záhy se ocitl v popředí. R. 1838 jmenován guvernérem v Lisaboně a r. 1839 ministrem spravedlnosti a kultu, v kterémžto úřadě hleděl moc královskou vymaniti z mezí ústavy. Byv r. 1842 hlavou povstání oportského, kterým obnovena méně liberální ústava krále Petra z r. 1826, byl sice sesazen, ale brzo na to povolán s vévodou Terceirou jako ministr vnitra v čelo vlády a udržel se do r. 1846, vládna zcela neobmezeně; zavedl sice mnohé řády prospěšné, jimiž v zemi zachován pokoj a pořádek, avšak zároveň hospodařil zcela libovolně a nesvědomitě mrhaje státní jmění, ukládaje těžké daně a nedbaje neodvislosti soudů, tak že v jednotlivých krajinách vznikaly vzpoury a konečně povstáním v Oportě r. 1846 donucen C. k útěku do Anglie. Přes to nabyl po návratu svém nového vlivu a r. 1849 povolán byv opět do ministerstva hospodařil jako dříve na zkázu stát. financí, až jej r. 1851 opposice, v jejíž čele stáli C-ův bratr João Silva C. a vév. Saldanha, donutila vojenskou vzpourou k odstoupení. Od té doby nedostal se již ku vládě, byl v l. 1859—61 portug. vyslancem v Brazilii, r. 1862 povolán do státní rady a jmenován zároveň předsedou správního soudu.