Ottův slovník naučný/Bystřice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bystřice
Autor: Bedřich Bernau, Vilém Dokoupil, August Sedláček, Ľudovít Vladimír Rizner, František Řehoř, Matouš Václavek, dále red a oddílky bez uvedení autora
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 1006. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
1) Bystřice (přítok Cidliny) 3) Bystřice (přítok Moravy) 5) Červená Bystřice 6) Aliákmon 12) Bystřice (okres Benešov) 13) Bystřice (Bělá nad Radbuzou) 14) Bystřice (Včelákov) 16) Bystřice (okres Jičín) 17) Bystřice nad Úhlavou 18) Bystřice (Dubí) 19) Nová Bystřice 20) Bystřice pod Lopeníkem 21) Bystřice nad Pernštejnem 22) Bystřice pod Hostýnem 23) Valašská Bystřice 24) Malá Bystřice 25) Velká Bystřice 26) Bystřice (okres Frýdek-Místek) 27) Bistrița (město) 28) Banská Bystrica 29) Považská Bystrica 30) Bystrzyca Kłodzka

Bystřice (Bystrica), jména mnoha řek a potoků, z nichž buďtež uvedeny: 1) B., levý přítok Cidliny v Čechách, teče od Pecky kolem Miletína a Nechanic, rozlévá se v rybníky a vlévá se nad Chlumcem do Cidliny. — 2) B., říčka, pramenící se v okolí města Kdyně, vtéká do Radbuzy. — 3) B., levý přítok ř. Moravy, vyvěrající u Brunseifu, teče na jih poblíže Berouna a Domašova, u Velké Bystřice obrací se na západ a u Olomouce vlévá se do Moravy. Tok její má 38 km délky. Vck.4) B., přítok Váhu v župě trenčínské. — 5) B. Červená, řeka, pramení se v okolí města Bíliny, vtéká v Sasku do Labe. — 6) B. (Bistrica, Haliakmón), řeka řecká, pramení se na výběžcích Pindu a protéká podlouhlou dolinou. S levé strany přijímá odtok malebného jezera Kosturského kraterovité formy. U Beru B. těsným průchodem spěje k moři Aegejskému majíc po pravé straně Olymp. — 7) B. Dušnická, řeka v Pruském Slezsku. pramení se mezi Orlickými a Bystřickými Horami u Grunewaldu (900 m) na úbočí Orlických Hor, pod Vrchomezím a teče odtud směrem severním až k městu Dušníkům, a obrátivši se pak na východ vlévá se u vsi Soryče jižně pod městem Kladskem do Nisy (288 m) s lev. břehu. — 7) B. Hamerská (něm. Kressenbach), řeka vznikající ve velikých královských hvozdech mezi oběma hřbety Bystřického pohoří na vysočinách adersbašských (800 m) vlévá se u vesnice Hammer nad Bystřicí s levé strany do Nisy kladské. red.

8) B. samborská, pravý přítok Dněstru v Haliči. Vyvěrá nad karpatskou vsí Bystřicí v okresu drohobyčském, plyne močálovitou nížinou Dněstru, do něhož vpadá mezi Hordyní a Teršakovem. Délka 75 km. Čelnější přítok její jest na pr. bř. Tyśměnice. — 9) B. solotvinsko-nádvorňanská, poslední karpatský přítok Dněstru s pr. břehu. Povstává stokem B. solotvinské a B. nádvorňanské čili Černé. Ona vyvěrá z pod hřbetu Syvula na planině Bystré ve výši 1426 m, pod městem Solotvinou přijímá Maňavku a plyne severo východně na Bohorodčany a Łysec. Délka 77 km. B. Černá vyvěrá ve výši 1150 m z lesnatého hřbetu Černé Planiny, na hranici haličskouherské. přijetím Maxymce se rozšiřuje a od Pasečny se stává splavnou dělíc se na své dráze na více ramen až 11 km dlouhých, a to několikráte. Délka 86 km. Přítoky: Vorona (se Strymbou) u Nádvorny. Obě B. obepluvše Stanislavov spadají v jednu, která po 16 km běhu u Jezupola vtéká do Dněstru. Řř.10) B.: Velká, řeka asi 100 km dlouhá, v sev.-vých. Sedmihradsku, pramení se na záp. svahu pohoří Kelemen Pietroszul, teče až k Felsö-Borgo, kde pojímá přítok Tiha, k sev.-záp. a u Szeretfalvy vtéká do ř. Sajó, přítoku Velkého Samoše. B. protéká úrodnou rovinou Bystřickou a žene mnoho mlýnů, pil a jiných průmyslových závodů; jest bohatá na ryby, hlavně na sumce. — 11) B.: Zlatá, přítok Seretu v Multanech, vzniká na sev. svazích Kuhhornu, v župě marmarošské, jest v horním toku hranicí mezi Uhry a Sedmihradskem, později mezi Sedmihradskem a Bukovinou, opouští nedaleko města Dorna Vatra území Rakouskouherského mocnářství a ústí pod městem Bakau do Seretu, když byla pojala četné řeky Gyergyóského pohoří (Malou Bystřici, Békáš, Tőlgyes a j.). Délka toku obnáší přes 270 km. V hořením toku obsahuje písek, z něhož se dříve zlato ryžovalo; protékajíc krajinami lesnatými jest od Dorny splavnou a jest důležitou pro vývoz dříví do Rumunska a Ruska. Dkl.

12) B., také B. u Benešova, městečko v Čechách nad potokem Bystrou, 1125 obyv. čes. (1890), v hejtm. a okr. benešovském (6 km již.), býv. panství Tloskov. Má 5tř. školu, farní kostel Šimona a Judy pův. ve XIV. stol.), poštu a telegraf, stanici dráhy cís. Frant. Jos., mlýn, lihovar a vinopalnu a 6 výroč. trhů. — B. založena byla v 2. pol. XIII. stol. od pánů z Dubé a Leštna, patřila od počátku svého k blízkému hradu Leštnu a měla s ním tytéž pány. Války husitské dotkly se jí velice jako všech okolních míst. R. 1420 byli zde upáleni kněz Václav z Arnoštovic, jeho kaplan, tři sedláci a čtyři chlapci, vyznavači husitské víry. Obyvatelé B. stali se pod obojí a po r. 1624 opět katolíky. R. 1471 vyznamenali se v bojích proti Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka při obléhání hradu Ostromeče velice střelbou z praků, začež B. povýšena byla za městečko a dostala znak: v červeném poli starobylý vůz s prakem na zelené půdě a nad ním pět pomněnek. V 30leté válce utrpěla B. nejvíce po bitvě u nedalekého Jankova od Švédů r. 1645 a později morem r. 1680. Roku 1664 byla B. rozdělena: jedna čásť městečka zůstala k hradu Leštnu, druhá, větší, s 10 vesnicemi dostala se Josefu Priamovi z Rovoratu, plukovníku, jenž r. 1666 obnovil zdejší kostel; r. 1710 přikoupena byla druhá čásť k panství Tloskovskému a r. 1800 také první i s hradem Leštnem, od které doby zůstaly při něm až do r. 1848. (Viz »Památky archaeol.«, díl II., str. 35.) — 13) B.: (něm. Wistersitz), ves t., hejtm. Horšův Týn, okres Hostouň (5 km sev.-záp.), býv. panství a fara Újezd Chodový (Křížový), pošta Bělá, 1tř. škola; 32 d., 262 obyv. něm. 1880. — 14) B., Bystřec, ves t., hejtm. a okr. Chrudim (6 km jihových.), býv. panství Rosice, fara Včelákov; 32 d., 179 obyv. čes. (1880). red.15) B.: (něm. Wistritz), ves t., v hejtm. a okr. kadaňském 15 km sev.), býv. panství, fara a pošta Prunéřov, 2tř. škola, 41 d., 291 obyv. něm. Starobylý fil. chrám Nar. P. Marie ve XIV. stol. byl farním. Toho času náležela B. ke statkům cisterc. kláštera grünheimského v Míšni, po jehož saekularisaci r. 1536 zastavena ves B. s podacím kostelním a mlýnem od Ferdinanda I. Albr. Šlikovi a potom r. 1552 Joh. Fel. Hasišteinskému z Lobkovic, jenž obyvatelům jejím r. 1564 rozličné výsady udělil, a konečně Linh. Štampachovi r. 1608 dědičně postoupena, jehož synům po r. 1620 s jinými statky byvši konfiskována k panství prunéřovskému se dostala. Jak ze zápisů kadaňských z XV. stol. vysvítá, býval toho času v B.-ci ještě kostelík sv. Bartoloměje. Při nynějším kostele zachovala se zádušní kniha z r. 1575, dle níž B. již tehdy byla protestantská; r. 1580 zakoupen »pikarditský« zpěvník. Když r. 1622 cís. kommissaři protest. chrám v Kadani zavřeli, přijímali mnozí měšťané v tomto bystřickém kostele svátost oltářní. -nau.16) B., také B. pod Libání, ves t., hejtm. Jičín, okr., fara a pošta Libáň (3 km sev.-vých.), býv. panství Dětinice, fil. kostel Nanebevzetí P. Marie který zde stál již r. 1384, 3tř. škola; 89 d., 555 obyv. čes. (1880). — 17) B., také B. na Úhlavě (něm. Bistritz a. d. Angel), ves a panství tam. pod Šumavou na ř. Úhlavě, 71 d., 27 čes., 467 něm. obyv. (1880), hejtm. Klatovy, okr., fara a pošta Nýrsko (1,5 km sev.-vých.), 1tř. škola, fil. kostel sv. Karla Bor. a sv. Kateřiny, při něm klášter a dívčí měšť. soukromá škola školských sester, na návrší kostel Nejsv. Trojice, pěkný nový zámek s kaplí P. Marie, při něm krásný park, mlýn, želez. stanice.B. připomíná se poprvé r. 1339, kdež ji koupil Sezema z Dolan. Jeho bezpochyby potomkem byl Bušek z B., jenž tu r. 1358 vládl. Za nedlouho se dostala Bočkovi z Vilhartic (1369) a po něm Rackovi z Prostiboře (1374 až 1379). Ok. r. 1394 byla B. rozdělena mezi Borníka ze Štítar a Maršíka z Hrádku. Polovici Borníkovu (půl tvrze B., městečka Nýřska a vesnic) prodal syn jeho Borník r. 1446 Oldřichovi z Janovic, jenž držel od r. 1444 druhou polovici, kterou byl koupil od Habarta Lopaty, syna Maršíkova. Následoval potom po něm syn Oldřich (†již 1483) a synové tohoto Jindřich a Heřman. Tito prodali ok. r. 1491 B.-ci Přibíkovi a Petrovi bratřím Kocům z Dobrše. V držení Kocův zůstala B. až do počátku XVIII. stol. Mezi tím také zboží bystřické, prvotně neveliké, rozšířilo se připojením mnohých statkův okolních, jako na př. Pajreka, Petrovic, Miletic, Sohostova, Běhařova a j. (viz Koc). Poslední toho rodu, jenž tu vládl, Diviš, špatně hospodařil, tak že B. ok. r. 1720 veřejně byla prodána. Dostala se potom v držení říš. knížat v. Palm-Gundelfingen, za nichž připojeny Dešenice a Opálka. Od novější doby jest panství v držení kníž. rodu Hohenzollernského. Nynější majetník panství bystřického jest Leopold kn. Hohenzollern. Zde se nar. JUDr. Ant. Randa, prof. na vysokém učení pražském. Sčk.18) B. (něm. Wistritz), ves t., hejtm., okr., býv. panství a pošta Teplice (4 km sev.-záp.), fara Novosedlice, 4tř. škola; 106 d., 15 čes., 945 něm. obyv. (1880); 1695 (1890). — 19) B. Nová (něm. Neubistritz), okr. město a panství t., na řece Bystřici při samých hranicích dolnorakouských, asi 15 km od Jindřichova Hradce, se 387 d., 129 čes., 2710 něm. ob. (1880); 4030 (1890). Má děkanský kostel sv. apošt. Petra a Pavla (pův. ze XIV. stol.), špitál s kaplí sv. Jana Nep., kostel na hřbitově sv. Kateřiny, zámek dosti zanedbaný, 3tř. měšť., 5tř. obec. a odbornou tkalcovskou školu, poštu, telegraf, 7 výroč. trhů. Průmyslové závody, panský pivovar, lihovar, vinopalna, 2 mlýny, pila, značný bavlněný obchod. V bývalém klášteře nyní továrna na cvočky a hřebíky. V blízkém Teresinově železné huti. Na město povýšena a znakem nadána v XVI. st. od Volfa Krajíře z Krajku, nejvyššího purkrabí království Českého. Znak představuje modrý štít, v něm dvě čtyřhranné, stříbrné věže s cimbuřím a se špičatými cihlovými střechami, na každém hrotu zlatá makovice. Obě věže spojuje městská hradba, v ní otevřená brána s vytaženou mříží a dole krajířský znak. Nade hradbou bílý štít a v něm černá, v pravo hledící orlice. — Nežli B. založena a vysazena jako městečko, stála v těch krajinách ves B. blíže nynější osady Obory, asi 1/4 hod. od B. N. vzdálené. Páni z Landšteina založivše nynější B-ci postavili tu také hrad a drželi oboje k hradu svému Landšteinu (v. t.). Okolo r. 1404 dobyl B. Jan mladší z Hradce a nějaký čas ji mocně držel, jsa v nevoli s Lipoltem Krajířem z Krajku. Proti tomuto, an byl urputným nepřítelem kalicha, vytáhl Žižka s vojskem táborským, dobyl B. s velkým posádky německé okrvavením a jal tam páně Lipoltovu manželku a děti (1420). Až do r. 1489 zůstala B. při panství landšteinském; tehdá vykázána za díl Jiříkovi a Kunratovi Krajířům (viz Krajíř). Kunrat založil r. 1501 klášter pavlánský. Po smrti Volfa Krajíře děleno jmění jeho mezi pět synů (1557), z nichž Jan a Vilém polovici B. Nové dostali. Onen zemřel r. 1564 a díl jeho spadl na bratry. Celé panství sloučil potom Vilém (†1572), po jehož smrti nebylo lze panství udržeti. I prodána B. r. 1575 Janovi staršímu z Lobkovic (†1590). B.-ci držel potom syn jeho Jiřík, známý smutným svým pádem, a prodal ji r. 1590 Oldřichovi Felixovi z Lobkovic, ale tento ji prodal za nedlouho (1593) Lidmile z Lobkovic vdané Pruskovské. Od ní koupil B. r. 1602 Radslav ze Vchynic, jenž udělil městu výsady R. 1607 shořelo město, pročež dal Radslav zámek zdejší s velikým nákladem obnoviti (1610). R. 1615 prodal B.-cí Lucii Otilii z Hradce, manželce Viléma Slavaty z Chlumu. R. 1618 osadil B.-ci hrabě Dampièrre s vojskem císařským. Když r. 1626 Vilém syna svého Adama Pavla Slavatu ženil, darovala máti synu svému B.-ci i Chlumec, a on potom na B.-ci až do smrti otce svého přebýval. Založil znova klášter pavlánský (1626), vyzdvihoval hory na síru a skalici a podporoval řemesla. Za něho zase (1651) celé město shořelo. Nástupce jeho Ferdinand Vilém rozšířil zámek a založil nový kostel klášterní (1668), kterýž dostavěl bratr a nástupce jeho Jan Jiří Jáchym (†1689). Po vymření rodu Slavatovského dostala se B. Janovi Leopoldovi svob. p. z Fünfkirchen (1693), jenž ji převzal po velkém ohni (1691). S měšťany a pavlány se nesrovnával, až přišlo k povstání (1701). I syn jeho Jan Adam se pořád s poddanými soudil, až pak po létech (1730) způsobeno narovnání (†1748). Zeť jeho Karel Ignác hr. Klary zavedl v B.-ci předení a tkaní bavlny (1764), ale za něho zase větší čásť města shořela (1774). Dcera jeho Karolina postoupila B. (1802) Františkovi hr. z Fünfkirchen, po němž se majitelové panství dosti rychle střídali. Od polovice našeho století jest panství v držení svob. pána Riese-Stallburku. — Srovn. Jos. Mrštík, Bývalý pavlánský klášter Nejsv. Trojice u Nové B. (Tábor, 1883). Sčk.

20) B., ves na Moravě, hejtm. a okr. Brod Uherský, fara a pošta Bánov, 1tř. škola; 143 d., 809 obyv. čes., 12 něm. (1880). red. — 21) B. (nad Perštýnem), okresní město t., hejtm. novoměstské, na potoku Říce, má 334 d., 2879 ob., z těch 25 něm. (1880); obec 3061 ob.; má faru, školu, poštu, měst. nemocnici, dva pivovarv, parní mlýn, přádelnu na vlnu. B. připomíná se již r. 1220 jako městečko, městem je od r. 1580. B. náležela pánům z Pernštýna, kteří ji mnohými výsadami a právy obdařili. R. 1666 lehla veliká čásť města popelem. B. je rodištěm dějezpytce Antonína Bočka. — 22) B. (pod Hostýnem), okr. město. hejtm. holešovského, při potoku Bystřičce, na sev.-záp. úpatí hory Hostýna, 338 d., 2843 obyv. (1880), z nichž 178 něm.; 3602 (1890); krásný zámek barona Laudona skládá se z předzámčí, starého a nového zámku; tento je nádherně ve vlaském způsobu stavěn, a zahrada kolem něho náleží mezi nejkrásnější na Moravě. Farní chrám sv. Jiljí, nákladem hrab. Frt. Ant. Rotála a osadníkův od holešovského stavitele Tom. Sturma roku 1744 vkusně přestavěný, v němž nad tabernakulem na hl. oltáři stojí dřevěná soška P. Marie, r. 1787 z hostýnského kostela tehdá zamčeného sem přenesená. Roku 1833 při požáru. jenž strávil v městě 92 domů, i kostel vyhořel, avšak zase pečlivě jest obnoven. B. náležela ve XIV. věku pánům ze Šternberka, pak pánům z Kunštátu, r. 1491 Ctiboru z Cimburka, r. 1615 p. Bítovskému z Bítova, který účastniv se odboje stavovského r. 1619 z vlasti prchl, se Švédy proti císaři Ferdinandovi II. bojoval, v jedné bitvě však chycen a v Brně popraven je r. 1634. Jako v Rožnově tak i v B.-ci léčí se nemocní na prsa žinčicí, kteráž se připravuje na salaších rusavských a hostýnských. Zde zemřel v léčení jsa znamenitý učenec a theolog František Sušil r. 1868. — Nedaleko B. stál druhdy hrad Obřany, husity pobořený, a hrad Křídlo nad Rusavou. — V městě mají bratří Thonetové a pak Kohnové továrny na nábytek z ohýbaného dřeva. Průmysl tento podporuje místní dráha, která odtud vede do Holešova a Hulína. — Okres bystřický má 3386 d. s 21.512 obyv., z nichž je 274 něm. Vck.23) B. Velká (Gross-Bistrzitz), t., v hejtm. valašskomeziříčském, okr. a pošta Rožnov, na potoce téhož jména, má faru z r. 1778, 2tř. školu, 275 d., 1977 obyv. čes. a 2 německe (1880). — 24) B. Malá, též Bystřička, hejtm., okres a pošta Val. Meziříčí, fara B. Vel., pro menší čásť Roučka, 2tř. škola; 108 d., 788 ob. čes. (1880). — 25) B. Velká, též Hrubá (Gross-Wisternitz), městys tam., v hejtm. a okr. olomúckém, na řece Bystřici, stanice moravsko-slezské ústř. dráhy, má faru, poštu, telegr. úřad, 5tř. nár. školu, ústřední správu kapitol. statků, velikou raffinerii na cukr, pivovar, 4 mlýny, silné trhy na dobytek, v okolí lomy na stavební kámen a břidlici, slevárnu, továrnu na plechové zboží a výrobu cihel; 2270 obyv., z nich 92 něm. (1890). B. připomíná se již ve XIV. stol. a rozdělena byla mezi mnohé majetníky; r. 1589 postoupena od Hynka z Vrbna kapitole olomúcké. R. 1758 zničil tu rak-generál St. Ignon pruský oddíl 5000 mužů čítající.

26) B. (něm. Bistrzitz, pol. Bystrzyca), ves ve Slezsku těšín., hejtm. Těšín, okr. Jablunkov, má faru, školu, poštu, stanici košicko-bohumínské dráhy; 259 d.. 1933 obyv. (1880), většinou polské národnosti.

27) B. (něm. Bistritz, rum. Bistricia, maď. Besztercze, v nářečí Sasíků Nösen), král. svob. město v župě bystřickonaszodské v Sedmihradech, na řece t. jm., 362 m n. m., s 1300 d., 9083 obyv. (1890, bez voj. posádky asi 1600 mužů), z nichž 5470 Němců, 2242 Rumuni, 1136 Maďarů, 131 cikáni a 88 Slovanů. Jest hlav. městem župy bystřicko-naszodské, střediskem obchodního, průmyslového a duševního života sev.vých. Sedmihradska, sídlem župních úřadů, kraj. a okr. soudu, městského magistrátu, stoličných úřadů pro polit. okresy jádský a bešeňský, stavebního, sirotčího, berního, pošt. a telegr. úřadu, protest. okr. dekanátu, řec.-kat. arcikněžství, řec.-or. protopresbyterátu, štábu 63. řad. pěš. pluku a dvou praporů 22. polobrigády pěších honvedů, finančního kommissariátu, katastrálního úřadu, král. vrch. ředitelství lesního; má protest. vyšší gymnasium, v XV. stol. založené, se skvostnými sbírkami předmětů původu dákorománského a bohatou knihovnou, protest. učit. průpravnou, 5třídní školu průmyslovou, hospodářskou a protest. vyšší dívčí školu, dvě školy měsť. a pět obecných. Uprostřed krásného náměstí vypíná se imposantní hl. chrám protest. z XIII. věku s nejvyšší věží v zemi (70 m). Z téže skoro doby pochází chrám minoritský, u něhož velký klášter. Kromě toho dlužno uvésti far. kostely římsko-a řecko-katol., helvetský a novou synagogu; z ústavů humanitních vojenskou, župní a tovaryšskou nemocnici, veř. lázně, choro. binec a sirotčinec. Dále vynikají magistrátní budova, fara řím--kat. (býv. kollej piaristův), ev. gymnasium, krajská spořitelna, župní dům, velké nové kasárny, starobylá protest. fara z r. 1480, ústřední jatky, střelnice a j. Obyvatelé vnitřního města zabývají se obchodem s obilím, vínem, dřívím a různými živnostmi, jež do 30 cechů jsou zařaděny; největší rozsah má koželužství, kožešnictví, kloboučnictví a obuvnictví, výroba salámů, zboží hliněného a nábytku; je tu velký amer. mlýn a několik mlýnů na tříslovinu, parketárna, továrny na zboží řemenářské a kloboučnické, dvě parní pily, pivovar, cihelny a mn. j. závody průmyslové. Obyvatelé předměstí zaměstnávají se rolnictvím, chovem dobytka, vinařstvím a zahradnictvím. B. jest konečnou stanicí dvou drah, samošvőldské a maroš-ludašské. Na blízkém Burgberku (660 m) znamenité vinice a zříceniny hradu. V okolí vyskytují se památky z dob praehistorických. B. jest z nejdůležitějších měst v Sedmihradech, původu a rázu německého. Založena na sklonku XII. století něm. osadníky z doleního Porýnska měla B. již v r. 1222 v osobě Emericha Solnohradského svého hraběte, a náleželo jí pozemí rodenské, kde záhy hornictví zkvétalo. Kolem polovice XIV. věku byla střediskem nejčilejšího obchodu mezi Černým mořem, Multanskem, Polskem a zeměmi záp. R. 1452 jmenoval Ladislav král Jana Hunyadiho dědičným hrab. Bystřickým; týž postavil zde pevnou tvrz, dopouštěl se však, rovněž i jeho nástupce Szilagyi všelikých ukrutenství, tak že se r. 1465 měšťanstvo vzbouřilo, tvrz zteklo a z jejích trosek městské zdi a věže postavilo Téhož roku král Matiáš hodnost dědičných hrabat zrušil obdařiv město dřívější svobodou a výsadami. R. 1602 B. voji generála Basty dlouho obléhána, až se, když v městě přes 13.000 lidí morem zahynulo, vzdáti musila. V B.-ci odbývány v l. 1542 a 1661 zemské sněmy. Dkl.

28) B. Báňská (maď. Beszterczebánya, něm. Neusohl), svobodné král. a horní město v Uhrách, sídlo župy zvolenské a sídlo biskupstvi založeného r. 1776, na pr. bř. Hronu, má 7440 obyv. slov., něm. a několik maď. (1890), 6 kat. a 1 evang. chrám, synagogu, klášter milosrdných sester, starý zámek ze XIV. stol., župní dům, městskou radnici s bohatým archivem, theolog. ústav, kat. vyšší a ev. nižší gymnasium, vyšší státní dívčí školu, měšťanskou a průmysl. školu, několik obecných škol, spořitelnu, banku, nemocnici, pivovar, parní cihelnu, parní mlýn, továrny na sukno, na nářadí z ohýbaného dřeva a na hospodářské stroje, měděné hamry, prachárnu, železniční stanici, telegraf a poštu. B. B. je sídlem král. a okr. soudu, berního, finančního, katastrálního, lesnického, horního, stavitelského, školdozorského úřadu, finančního dozorství, advokátní komory a notariátu. Prvotní cizí osadníci její byli Němci (horníci) z Durynska. Král Béla IV. r. 1255 povýšil B.-ci Báňskou na svob. král. město obdarovav je mnohými výsadami, které mu později Štěpán IV., Ladislav a Ondřej III. potvrdili. Na sněmě r. 1620 tu držaném zvolen Bethlen za krále. — 29) B. Považská (maď. Vág-Besztercze), okr. městys v Uhrách, v župě trenčínské, na úpatí Manína a na lev. bř. Váhu, má 2304 slov. obyv. (1880), kat. farní chrám, školu, nemocnici, synagogu, okr. soud, služnovský úřad, stanici dráhy, telegraf, poštu, živý obchod a značný průmysl, zvl. hrnčířský. Nedaleko B. s pr. strany Váhu leží ves Podhradí s 385 slov. obyv., pěkným zámkem bar. Poppera, nad níž na skále vypínají se zříceniny někdejšího povážskobystřického hradu, náleževšího někdy Hanuši a Rafaelovi z Podmanína, kteří v XVI. stol. násilně vládli okolní krajinou. V chrámě bystřickém jest mramorový pomník Kašpara z Podmanína z r. 1558 s českým nápisem. Rz.

30) B. (něm. Habelschwerdt), kraj. město v Pruském Slezsku, ve vládním obvodu vratislavském, téměř ve středu hrabství Kladského, na lev. bř. Kladské Nisy a při železn. trati vratislavsko-mittelwaldské, má 1 prot. a 2 kat. chrámy, úřady krajské, obvodový soud, protestantský ústav učitelský, továrny na sirky, dřevěné škatulky i floky a 5598 obyv. (1885). B. nabyla r. 1319 od krále českého Jana práv městských, r. 1469 svedena u ní bitva mezi Čechy a vratislavskými žoldnéři, za třicetileté války trpěla dílem protireformací, dílem vpády švédskými tak, že byla skoro vylidněna, a roku 1745 poražen na blízku jejím rak. generál Wallis od vojska prusk. pod Lehwaldtem. —- Kraj bystřický, jenž zaujímá nejjižnější končiny Kladska, má na 761 km² 60.954 obyv. (1885).