Ottův slovník naučný/Burton

Ottův slovník naučný
Burtásové	Burton	Burton-on-Trent

Údaje o textu
Titulek:	Burton
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 971–972. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Richard Francis Burton
Heslo ve Wikipedii: Burton
Související články ve Wikipedii: John Hill Burton, Richard Francis Burton

Burton: 1) B. [bàrtn] John Hill, historik a právník skotský (* 1809 v Aberdeeně — † 1881 v Edinburku). Působě v Edinburku jako soudní advokát věnoval se pilným studiím dějepisným a literatuře. R. 1854 byl zvolen tajemníkem vězeňského úřadu a r. 1877 jmenován jedním z vězeňských kommissařů pro Skotsko. Po slouhou řadu let přispíval do »Westminster Review« a j. sborníků články právnickými, dějepisnými, politickými a literárními a vydal výborné životopisy The Life and Correspondence of David Hume (1846, 2 sv.) a Lives of Simon Lord Lovat and Duncan Forbes of Culloden (1847); cenný příspěvek k sociologické literatuře Political and Social Economy (1849); dále důkladná díla historická Narratives from Criminal Trials in Scotland (1852, 2 sv.); The History of Scotland from the Revolution to the Extinction of the Last Jacobite Insurrection (1853, 2 sv.); The History of Scotland from Agricola's Invasion to the Revolution of 1688 (1867–70, 7 sv.; 2. rozmnož. vyd. v 8 svaz., 1873); A History of the Reign of Queen Anne (1880, 3 sv.) a mnoho jiných. B. zastával starý úřad historiografa království Skotského a byl čestným doktorem universit edinburské a oxfordské.

2) B. Richard Francis, cestovatel angl. (* 1821 v Barhamhouse v Herfordshiru — † 1890 v Terstu). Vstoupiv r. 1842 jako důstojník do vojska Východoindické společnosti, sloužil v Sindu, procestoval při tom krajiny při dolním Indu i Západní Gaty a vzbudil prvými spisy Sindh and the races that inhabit the valley of the Indus (Londýn, 1850); Goa and the Blue Mountains (t., 1851) a Falconry in the valley of the Indus (t., 1852) pozornost zeměpisné společnosti londýnské, tak že mu poskytla prostředky k dalším cestám. I vydal se přestrojen za muslimského poutníka do Arabie, dostihl z Jambó Mediny i Mekky, a r. 1854 maje podporu Východoind. společnosti podnikl neméně odvážnou cestu s pobřeží somálského do afrického nitrozemí; vybral se sám z Adenu a přestrojen dostihl r. 1855 Zejly i Haráru, kamž před ním žádný Evropan nepronikl; po návratu svém do Adenu pokusil se na novo o výpravu do Haráru v průvodu důstojníků Stroyana, Hernea a Spekea chtěje tam založiti obchodní stanici anglickou, avšak nedaleko Berbery byla výprava přepadena od Somálů, při čemž Stoyan zahynul a B. i Speke jsouce poraněni jen s těží život zachránili. Následkem tohoto nezdaru obrátil B. pozornost svou k pobřeží suáhilskému naproti Zanzibáru a odebrav se v průvodu Speekeově z Bombaye přistal r. 1857 v Bagamoju a stihl pochodem k záp. na vých. pobřeží jezera Tanganjíky v Udžidži. V násl. létech prošel sev. Amerikou od vých. k záp. a jsa potom konsulem na ostrově Fernando Po rozvinul obsáhlou činnost obchodní i zeměpisnou, navštívil Lagos i Abeokutu v horní Guinei, prozkoumal roku 1861—62 s botanikem Mannem pohoří Kamerúnské, pronikl z Velké Batangy do nitrozemí ke Sloní hoře a pobyl značnou dobu v čele zvláštního poselstva na dvoře krále Gelela v Dahomeji. Z brazilského Santosu, kamž r. 1864 poslán za konsula, prozkoumal jižní provincie brazilské, zejména Minas Geraes, pak řeku S. Francisco a Paraguay. R. 1867—71 byl v Damašku, procestoval odtud Libanon, Antilibanon, Haurán a Ledžu a navštívil zříceniny Baalbeku i Palmyry sbíraje všude památky archaelogické a národopisné zprávy po krajinách, jež pro loupeživost zástupů beduínských byly Evropanům nepřístupny. Podniknuv z Anglie r. 1871 a 1875 dvě cesty do nitrozemí Islandu, objevil r. 1876—81 k žádosti egyptského chedíva u Muhajk-Šuajbu a Šuvaku starověké zlatonosné doly v Midjánu a několik rozvalených měst a byl od té doby anglickým konsulem v Terstu. Cestopisy B-ovy vynikají bystrým talentem pozorovatelským i jasným, živým líčením a podávajíce namnoze zprávy veskrze nové mají pro rozvoj zeměpisu a národopisu veliký význam. Výsledky cest jeho uloženy jsou v těchto spisech: Personal narrative of a pilgrimage to El Medinah and Meccah (Londýn, 1855–56, 3 sv., 3. vyd. 1879), dílo pro kulturní dějiny islámu velmi důležité; First footsteps in East-Africa, or an exploration of Harar (tam., 1856); The Lake regions of central equatorial Africa (t., 1860, 2 sv.); The city of Saints and across the Rocky Mountains to California (t., 1863, 2 sv.), kdež se pokouší o obranu sekty mormonské; Abeokuta and en exploration of the Cameroon Mountains (t., 1863, 2 sv.); The Nile basin (t., 1864); An account of an exploration of the Elephant Mountains in Western equatorial Africa (»Journ. Roy. Geog. Soc.«, sv. XXIII.); A mission to Gelele, King of Dahomey (Lond., 1864, 2 sv.); The Highlands of the Brazil (t., 1868, 2 sv.); Vikram and the vampire, or tales of Hindoo Devilry (t., 1869); Lettres from the battlefields of Paraguay (t., 1870); Zanzibar, city, island and coast (t., 1872, 2 sv.); Unexplored Syria (t., 1872, 2 sv.); Proverbia communia syriaca (t., 1873); Two trips to Gorillaland and the Cataracts of the Congo (t., 1874, 2 sv.); Ultima Thule or a summer in Island (t., 1875, 2 sv.); The Goldmines of Midian and the ruined Midianite Cities (t., 1878, 2 sv.); The Land of Midian revisited (t., 1879, 2 sv.; společná práce s Cameronem). Mimo to vydal cesty Lacerdovy s názvem The lands of Cazemba; Lacerdas journey to Cazemba in 1798 (tam., 1873); přeložil do angličtiny Camõesovu Luisiadu (t., 1881) i jeho lyrické básně (t., 1884) a sepsal jeho životopis (t., 1884). — Manželka B-ova Isabel, jež ho na cestách provázela, sepsala AEI; Arabia, Egypt, India, narrative of travel (t., 1879) a The inner life of Syria, Palestine and the Holy Land (tam., 1884).