Ottův slovník naučný/Budyšín

Ottův slovník naučný
Budyně	Budyšín	Budzanov

Údaje o textu
Titulek:	Budyšín
Autor:	Michał Hórnik
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 854–855. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Budyšín

Budyšín, též Budišín (něm. Bautzen, do r. 1868 v městských i soudních úřadech Budissin, lat. Budissa i též Budissina), hlavní město markrabství Horní Lužice (nyní jen saské její části), nad Sprévou, na površí, v úrodné krajině, má 21.636 obyv. (1890), mezi nimi ⅕ Srbů; mimo to má obec Židov k městu přiléhající 2906 obyv., mezi nimi jest 1672 Srbů. B. jest sídlem okr. hejtmanství s konsistoří pro evangelíky Lužice saské, kapitoly s konsistoří katolickou, zemského soudu s porotou, okresního soudu, lužického provinciálného výboru i stavovského banku; též konají zde stavové Lužice co rok dva sněmy. Mimo městské i obecné školy má B. gymnasium, reální, kupeckou, rolnickou i zahradnickou školu, evangelický i katolický seminář pro učitele; též některé dobročinné ústavy. Veřejné knihovny jsou na radnici s městským museem, v Gersdorfském domě (též staré české rukopisy) a v domě Matice srbské. Spolky srbské jsou v městě: Matice srbská, Towařstwo ss. Cyrilla i Methodije, Spolek pro podporování srbských studujících, Serbská bjesada i j. Mezi památnými budovami vyniká zámek Ortenburg, na místě staroslovanského »hradu« na pravém břehu Sprévy, bývalé sídlo hornolužických fojtů nebo správců zemských; nyní jsou tam umístěny královské úřady. Po zámku sluší jmenovati děkanství, radnici, kupnice (Gewandhaus), divadlo, školní domy, nemocnice a kasárny pro celý pěší pluk. Mezi kostely největší jest gotický dóm sv.Petra z l. 1212 – 21 a z r. 1464, v němž služby boží katol. i protestantské se střídají. Farní kostely jsou pro Srby zvlášť: u P. Marie pro katolíky, u sv. Michala pro protestanty, při býv. kostele sv. Mikuláše katol. hřbitov. Pomníky: socha Jana Jiřího, kurfiršta saského, který dostal Lužici r. 1635; nad branou zámeckou soška krále Matiáše Korvína. jenž shořelý zámek znova zbudoval; holdovací pomník Rudolfa II. na jv. bráně. V B.-ě narodil se srbský náboženský spisovatel E. B. Jakub, něm. belletrista A. P. Meissner i něm. básník K. F. G. Wetzel. Průmysl provozuje se soukenický, punčochářský a koželužský. Větší továrny v městě i v okolí jsou tři papírny, suknárna. strojní mlýn, tři prachárny, dvě strojírny, měďárna, lithografický ústav a j. Obchod s obilím a plodinami. B. jest hlavní stanicí saskoslezské železnice (Drážďany-Zhořelec) a odtud vede žel. čára na Weletin k Žandovu, ke Georgswalde a k Rakecím (Königswartha). Město má po zboření bezmála všech hradeb pěkný park i aleje; dobré vodovody i vodárnu s úhlednou věží. — Erb města jest stejný s hornolužickým, který vlastně byl erbem hradu budyšínského. – V okolí zajímavé vrchy: Lubin (něm. Thronberg), o kterém jest podání jako o českém Blaníku; Mnišonc s věží pro vyhlídku; Čornobóh (Černoboh) taktéž s věží, někdy pohanské žertviště, 8 km od města vzdálen. B. byl za časů pohanských slovanským hradem, od časů podmanění Srbů stal se sídlem purkrabího, za císaře Otty I. i městem. Tu byl uzavřen mír mezi Boleslavem Chrabrým i něm. císařem Jindřichem II. Čechům náležel od r. 1136 – 1254, Braniborům od r. 1254 – 1319. Karel IV. učinil zde mír s Ludvíkem Braniborským, jenž se také Dolní Lužice odřekl. R. 1346 přistoupil B. ke spolku lužického šestiměstí k obhájení se proti něm. rytířům. K tomu náležely ještě Kamenec, Lubij (Löbau), Žitava, Zhořelec a Luban. R. 1405 – 1408 povstala čásť měšťanů (hlavně cechové) proti městské radě, pročež dal král Václav sám přítomný v městě 14 vinníkům na náměstí hlavu stíti. Husité spálili r. 1429 předměstí, obléhali bez výsledku město samo i dostavše výkup 300 kop grošů, odtáhli. Roku 1547 padl B. v nemilost Ferdinanda I., musil platiti 100.000 zl. pokuty, ztratil stará privilegia a venkovské své statky, poněvadž pomocné oddělení vojenské povolal zpět proti vůli císaře krále (odvolal záhy své vojsko po dvouměsíční službě). R. 1620 B. dobyt po čtyřnedělním obležení saským kurfirštem Janem Jiřím; podobně, když kurfiršt přestoupil ke Gustavu Adolfovi, pak též Valdšteinem r. 1633; r. 1634 zapálen byl vojáky císař. pod Golcem, tak že celé město shořelo i 700 lidí se spálilo a zadusilo; a r. 1639 též mnoho utrpěl Švédy pod Torstensonem. Z pozdějších časů nejpamátnější jest pro B. bitva 20. i 21. kv. 1813 svedená mezi ruskopruským vojskem pod Barclayem de Tolly a Francouzi pod Napoleonem, kteří vítězi zůstali. – Budyšínské okresní hejtmanství, zaujímajíci saskou Lužici i čásť někdy lužického i vinou biskupa Haugvice k Míšeňsku daného míšeňského podílu, tvoří vých. díl Saského království, má 10 měst i městeček a 490 vesnic, i dělí se na čtyři administrativní obvody. Má na 2469 km² 356.560 ob. (1885), v tom asi 50.000 Srbů. Hnk.