Ottův slovník naučný/Budějovice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Budějovice
Autor: Karel Köpl
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 840-844. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: České Budějovice
Související články ve Wikipedii:
Moravské Budějovice

Budějovice: 1) B. České (něm. Budweis), královské horní a kraj. město v již. Čechách, při ústi Malše do Vltavy, 382 m nad mořem. B. skládají se z vnitřního města (viz přiložený plán) a 3 předměstí, pražského, vídeňského a lineckého. R. 1890 napočteno ve 1532 domech (bez vojska) 27.635 osob, z nichž 11.829 přihlásilo se k obcovací řeci něm., 11.812 k české; mezi nimi bylo 64 protestantův a 969 židů. B.e jsou sídlem biskupa, okres. hejtmanství s úřadem stavebním, cejchovním a dvěma školními radami, průmyslového inspektorátu, revírního úřadu horního, kraj. soudu, c. k. městského delegovaného soudu okresního, státního zástupnictví, finančního okr. ředitelství, úřadu celního a kommissařství stráže finanční, úřadu poštovního a telegrafního, voj. brigád. velitelství, voj. místn. velitelství, velitelství pěšího pluku barona Fröhlicha čís. 91. a velitelství praporu zemské obrany č. 28., které tu mají svůj doplňovací okres, konečně velitelství oddělení četnického. Ze samosprávných úřadů buďtež uvedeny: okresní zastupitelstvo a obchodní a průmyslová komora. Značný jest počet ústavů vyučovacích: Ústav bohoslovecký (biskupský kněžský seminář), umístěný ve zrušeném klášteře kapucínů, založen r. 1803. Německé gymnasium, od měšťanů založené, r. 1762 otevřené a řádem piaristů spravované, proměněno r. 1871 v ústav státní. Nižší reální škola městská z r. 1848 rozšířena r. 1861 na vyšší a r. 1874 převzata do správy státní. Z kursu paedagogického, r. 1849 založeného, učiněno r. 1856 paedagogium, jehož internát r. 1869 zrušen, načež r. 1870 zřízen c. k. ústav pro vzdělání učitelů se cvičnou školou. C. k. české gymnasium založené biskupem Jirsíkem a r. 1868 otevřené jako ústav soukromý, r. 1871 přešlo ve správu státní. Při tomto gymnasiu jest chlapecký seminář, rovněž biskupem Jirsíkem z příspěvků celé diécése r. 1853 založený. Česká nižší reální škola jest ústav soukromý s právem veřejnosti, založený Maticí školskou r. 1885. Kromě toho mají B. několik českých i německých škol národních a měšťanských, průmyslové školy pokračovací, německý kupecký pokračovací kurs a vyšší dívčí školu. Diécésní ústav pro hluchoněmé založen r. 1871; nejnověji založeny česká i německá škola rolnická. Z četných spolků budiž uveden jako nejstarší c. k privilegovaný měšťanský sbor ostrostřelcův. Ústavy dobročinné a zdravotní: všeobecná nemocnice, městský špitál pro nemoci nakažlivé, c. k. vojenská nemocnice, městský chorobinec, útulna, sirotčinec milosrdných sester a j. B. jsou také středištěm průmyslu. Továrna firmy L. & C. Hardtmuth, která zaměstnává asi 1000 dělníků, těší se pověsti světové. Továrna založená ve Vídni Jos. Hardtmuthem, vynálezcem umělých tužek, pružných tabulek, umělé pemsy, glazury bez olova, neapolské žluté barvy atd., byla synem jeho Karlem r. 1847 do B-ic přenesena, kde velice se rozšířila a r. 1881 v ní nově zavedena výroba hliněných kamen. R. 1873 zbudovaná továrna na doutníky a tabák má více než 1000 dělníků. Dále buďte uvedeny kníž. Švarcenberský cukrovar, měšťan. pivovar, továrna na zápalky, továrna na hliněná kamna, železný hamr, továrna na hřebíky, slevárna a továrna na stroje, továrna na slaměný papír, měst. plynárna, 3 továrny na zlacené lišty a rámy, 2 továrny na kandity, Pernerova stará dílna zvonařská a j. Mezi ústavy peněžními přední místo zaujímá měst. spořitelna, vedlé níž jsou v B-cích dvě záložny; rak. uher. banka a eskomptní banka mají tu filiálky Z budov sluší jmenovati bývalý klášter dominikánský, později piaristský, s chrámem P. Marie, jenž rovněž jako sousedící s ním ochoz kláštera zbudován ve starším slohu gotickém. Z jeho památek uměleckých obzvláště sluší vytknouti obraz P. Marie dle typu madonny vyšebrodské a obraz Matky Boží ve stříbrném tabernakulu hlavního oltáře, jejž r. 1410 z Benny v Italii sem přinesl měšťan budějovický. Klášter r. 1265 králem Přemyslem Otokarem II. založený zrušen byl r. 1784 a rok na to odevzdán piaristům; nyní v něm bydlí redemptoristé. Chrám farní sv. Mikuláše, který jest od založení biskupství zároveň kathedrálním, stál již r. 1297. Uprostřed XVI. stol. znova vystavěn, ale již r. 1641 stal se obětí požáru. Vedlé farního chrámu stojí věž asi 68 m vysoká z let 1549–77. Chrám sv. Anny s klášterem kapucínů založila cis. Anna, manželka císaře Matiáše, u příležitosti sněmu r. 1614 v Budějovicích konaného. Klášter zrušen r. 1786, později v něm umístěn kněžský seminář. Chrám sv. Prokopa na Starém městě uprostřed hřbitova r. 1889 zrušeného jest zvláštním útvarem pozdní gotiky. Kostel sv. Václava dal zbudovati r. 1868 biskup Jirsík ve slohu gotickém. Na vysušeném rybníce krumlovském zbudovala židovská obec r. 1888 synagogu. Radnice z l. 1727–30 na náměstí jest sídlem krajského soudu;. obecní úřady umístěny ve vedlejší budově, kde také nachází se povšimnutí hodné městské museum. Zvláštní ozdobou města jest čtyřhranné náměstí, obklopené loubími; střed jeho zdobí velká kamenná kašna se sochou Samsonovou od jesuity Baugutha. Veliká socha Panny Marie na Marianském náměstí jest dílem, k němuž zavdal podnět mor r. 1716 (na zobrazeno jest náměstí z r. 1641 a z doby nynější; pod č. 713. podáváme pohled na město podlé rytiny ze XVII. stol.). Uměleckým dílem jest bronzová socha Vojtěcha Lanny od Pónningera ve Vídni v městském parku z r. 1879. V témž parku postaveno r. 1883 i bronzové poprsí císaře Josefa II. od Tilgnera. Ještě v 1. pol. tohoto století měly B. podobu města středověkého, která ostatně dosud zachovala se v půdoryse vnitřního města. Moderním potřebám musilo ustoupiti staré opevnění, na něž upomínají toliko tři staré věže hradební. Místo příkopu hradebního zaujímá nyní krásný sad, založený v l. 1875-80, který odděluje na severu a východě vnitřní město od Pražského a Vídeňského předměstí. Na západě k příjemné procházce zve krásné stromořadí lípové na hrázi někdejšího krumlovského rybníka. Kanalisace města, s níž učiněn počátek roku 1872, jest z velké části dokonána. Vodovod založený v letech 1720-27, který dodává vodu z Vltavy, byl r. 1882 znovu zřízen a zároveň zavedena do města voda pitná z pramenův u vsi Nedabyle 12 8 km od města vzdálených. Oba vodovody zřízeny nákladem 314.000 zl. Z ohledů zdravotních zrušen r. 1889 starý hřbitov a založen na prostoře 28.000 m hřbitov nový. První železnice na pevnině evropské vedla z B-ic do Lince (viz Budějovickolinecká železnice), která r. 1873 proměněna v železnici parní. Kromě této dráhy císařovny Alžběty jest jako prostředek dopravní důležitá dráha cís. Františka Josefa, která B. spojuje s Vidní, Prahou a Plzní.

Dějiny. Severně od nynějšího města, kde rozkládá se čásť Pražského předměstí, dosud zvaná Starým městem, bylo v 1. pol. XIII. st. místo, s kterým v listinách stýkáme se poprvé r. 1251, kdy jmenuje se Budoywiz. Bylo v držení pana Čéče, který se zval z Budějovic a jejž (nebo předky jeho) sluší pokládati za zakladatele toho místa. Když král Přemysl Otakar lI. hlavně k upevněni moci své proti šlechtě jal se prováděti své plány kolonisační, obrátil také zřetel k území při stoku Malše a Vltavy v sousedství panství Vítkoviců. Získav statek budějovický od Čéče, dal mu v náhradu zboží velešínské. K založení nového města ustanoveno místo o něco jižněji ležící. Za vedení purkrabí zvíkovského Hrza budován především roku 1265 klášter dominikánský. Záviš z Falkenšteina na Krumlově přepadl na jaře r. 1279 noční dobou sotva vystavěné B. Město zajisté již při svém založení bylo nadáno právy královských měst, ač o tom přímých zpráv nemáme. Král Václav II. nazývá B. výslovně městem královským. Týž potvrdil r. 1296 Mikuláši Klaricovi rychtářství v B-cích dědičně propůjčené otci jeho, jenž byl král. mincmistrem. Vedlé kláštera budován současně farní chrám sv.Mikuláše, jehož stavba chýlila se ku konci r. 1297. Opevnění města bylo na počátku XIV. století asi z hruba dokonáno; neboť když r. 1304 král Albrecht do Čech vpadl, položil se v měsíci září před B-mi, kde se s ním spojili syn jeho Rudolf a král uherský, ale nepodnikl útoku na město. Brzo potom r. 1318 měly B. příležitost osvědčiti svou věrnost králi a pevnost svých hradeb proti obléhajícímu je Petrovi z Rožmberka. Práva městu udělená teprve v privilegiu Karla IV. ze 4. května 1351 shrnuta písemně v jeden celek a bezpochyby také rozhojněna. V majestátu tom ustanoveno, že měšťané budějovičtí nejsou povinni státi k jinému soudu než ke svému městskému, uděleno jim právo míle, kupci z Cáhlova do Čech přicházející zavázáni zastaviti se v B-cích a tu po tři dni zboží své ku prodeji vykládati, měšťané osvobozeni od placení mýta v Netolicích, Vodňanech, Týně Vltavském, Chvalšinách, Bukovsku, Lišově a Svínech, konečně dáno městu právo ke konání trhu o letnicích. Týž císař, který častěji v B-cích dlel a tu o věcech důležitých se radil, propůjčil r. 1372 měšťanům budějovickým právo, aby směli statkem svým svobodně nakládati, čímž obmezeno dosti značně královské právo k odúmrtem. Také Václav IV. byl B-cům nakloněn, ale i město to v nejtěžších dobách stálo věrně při králi. Roku 1381 daroval B-cům popravu, pečoval o opevnění města, jemuž r. 1390 povolil vybírání ungeltu ze zboží kupeckého, jehož výnos určil na opravu hradeb, privilegia městská potvrdil a rozšířil. Měšťané sbírkou peněz přispěli králi v nouzi. začež osvobozeny B. na 5 let ode všech dávek. Za bouří husitských ostaly B. věrny víře katolické i králi: na ně ani Žižka s vítězným vojskem svým se neodvážil; za to hejtmané vojska královského z B-ic činili časté výpady. Více než 600 kněží a mnichů nalezlo tenkráte útočiště v hradbách města, které r. 1421 císař Sigmund dal v zástavu Albrechtovi rakouskému. Také v době bezkráloví ostaly B. věrny věci katolické a přistoupily k jednotě strakonické. R. 1452 položil se s vojskem mezi B-mi a Hlubokou gubernátor Jiří Poděbradský, aby stranu odbojnou a zejména Oldřicha z Rožmberka, který se do B-ic utekl, přinutil k uznání. Panování krále Ladislava stalo se městu osudným. Od prvopočátku bylyB. trnem v oku Vítkovců; Jindřich z Rožmberka dosáhl toho u mladého krále, že r. 1453 zapsal mu B. na čas života. Měšťané bránili se hlavně vedením purkmistra Ondřeje Puklice vší mocí. Hrozby královy a útisky Rožmberků minuly se s účinkem,-tak že konečně r. 1457 viděl se král nucena nejen dosavadní svobody městské potvrditi, ale i tou milostí B. nadal, že výslovně stanovil, že město na věčné časy nesmí býti zastaveno, ani komu darováno. Téhož roku Ladislav udělil městu právo svobodné volby rychtáře a povolil pečetění červeným voskem. S Jiřím Poděbradským měly B. s počátku dobrou vůli. Když r. 1467 papež vyhlásil na Jiřího klatbu, strana tenkráte v městě panující stála při králi a ne. chtěla dopustiti vyhlášení bully papežské s kazatelny. Z toho vznikla zřejmá vzpoura strany přísně katolické, v níž purkmistr Puklice těžce zraněn, že z toho měl smrť. Nějaký čas pak zachovávalo město neutralitu, ale když za to stiženo interdiktem, přistoupilo k zelenohorské katolické jednotě. Také po smrti krále Jiřího ostalo město věrno uherskému králi Matiášovi, který vydržoval v B-cích posádku polských žoldnéřů, jež častými výpady odpůrce znepokojovala. Nastala doba nekonečných půtek, zejména trpělo město mnoho od Racka Kocovského, Stupenského z Houžné, Vlčka z Čenova a j. Teprv když r. 1478 došlo k míru mezi Matiášem a Vladislavem, při němž Plzni a B-cům zaručeno odpuštění, král Vladislav r. 1479 vzal B. zase na milost a nejen potvrdil všecka privilegia, ale polepšil také znak městský. V následující době míru vzala za své obec židovská r. 1341 králem Janem v B-cích založená. Následkem přiznání zločince souzeného v Hardecku v Dol. Rakousích, že budějovickým židům pomáhal při vraždění chlapce, všickni židé v městě, pokud neutekli, upáleni (1505), a od krále Vladislava vyžádaly si B. majestát, aby směly židy na věčné časy vyhnati z města. Spory o právo skladu a právo silniční vedené s pány z Rožmberka a jinými statkáři okolními zaneprazdňovaly město po dlouhou dobu. Císař Ferdinand I., který častěji meškal v B-cích a tu několikráte i sněmy konal, odměnil se městu za věrnost v bouřlivém roce 1547 majestátem, jímž B-cům hned po Praze a Plzni propůjčeno místo a hlas ve sněmě. Tenkráte také doly stříbrné v horách jižně od města již v starší době otevřené počaly na novo vzkvétati. Havíři přicházející houfně zejména ze Saska záhy utvořili značnou osadu, která často zasahala do práv a svobod města, které marně se bránilo. Maximilián II. r. 1569 zřídil v B-cích mincovnu. Těžce zasáhly město následky sporu mezi Rudolfem II. a bratrem jeho arciknížetem Matiášem. Pasovští vpadše do země zmocnili se 31. ledna 1611 zradou města a poplenili je i okolí. Teprv po roce zbavily se B. nevítaných hostů. Dne 26. ledna 1614 vjel císař Matiáš s císařovnou Annou slavně do města k otevření sněmu do B-ic vypsaného. Za bouře stavovské r. 1618 B. zůstaly věrny císaři; proto také první vojenská opatření stavů platila jim a uprostřed měsíce června 1618 táhl na ně hrabě Thurn s vojskem 4000 mužů. Městský hejtman Aulner z Birkenfelsu najímal na rychlo žoldnéře a s měšťany statečně hájil proti přemoci města, až vojsko císařské ku pomoci se dostavilo. V listopadu 1618 vtrhl hrabě Buquoy s vojskem císařským do B-ic a podnikal odtud časté výpady i větší výpravy. Ačkoliv Buquoy přísně hleděl kázně vojenské, nemohl přece zabrániti, že zvláště Chorváté a Uhři často s měšťany nakládali jako s nepřátely. Ke všem svízelům nastalo veliké umírání, které v únoru 1619 dostoupilo úžasné výše a strašně řádilo. Po odchodu Buquoye do západ. a středních Čech byl velitelem v B-cich španělský plukovník Marradas. Hned po bitvě na Bílé Hoře potvrdil král Ferdinand II. všecka privilegia B-ic (10. prosince 1620) a značně je rozhojnil propůjčiv měšťanům kromě jiných milostí právo kupovati statky zemské, které se spravují dskami, a vyhradiv úřad solný měšťanům budějovickým. Též daroval městu zcela zpustošené horní město Rudolfov se všemi jeho právy a opuštěnými doly stříbrnými. R. 1623 vymanilo se město také z moci podkomořího a získalo od císaře právo, že obnova rady má se díti zvláštními císařskými kommissary. Ač na dále město nebylo přímo účastno událostí válečných, přece těžce neslo břemeno války. Průmysl a obchod téměř zanikly, daně a kontribuce vzrostly velice a kruté počínání zdivočilých žoldnéřů naplnilo míru neštěstí. Když r. 1631 Sasové vpadli do Čech a Prahy se zmocnili, vše utíkalo se na jih. B. sotva stačily k ubytování všech, kteří se sem utekli. Také místodržitelství s korunovačními klenoty a dskami zemskými atd. nalezlo tu útulek. Krutá rána stihla město r. 1641, kde neopatrností žoldnéřů vznikl požár a vedlé farního chrámu, kaple sv. Jakuba, kláštera kapucínův a škol zničil tři čtvrtiny města (okolo 300 domů). R. 1649 konán v B-cích zase sněm. Trvalý pokoj popřál blahobytu nového vzniku, tak že mohla podniknouti obec nákladné stavby vodovodu (1720-27) a radnice (1727-30). Pokojnou tu činnost přerušila teprv válka o posloupnost. Za půtek vedených r. 1742 v jižních Čechách byly B. oporou vojsku císařskému. Dne 29. září 1744 oblehli Prušáci bezbranné město a magistrát přistoupil na čestnou kapitulaci; již 22. října plukovník Trenk se svými pandury stekl zdi městské a zajal nepřátelskou posádku. Strastiplné dny přinesly městu zase války francouzské. Dne 16. prosince 1805 vtrhly sem první tlupy vojska francouzského, 19. t. m. přišla hlavní moc francouzská pod Bernadottem, a když tato odtáhla, hlavní stan bavorský, jemuž velel Wrede. Zaplacením 112.695 zl. a odhodlanou činnosti tehdejšího purkmistra Frant. Doudlebského ze Sternecku a krajského hejtmana Mayera uše třeno městu složení válečné kontribuce ve výši 300.000 zl. kraji budějovickému uložené. Z vyniknuvších rodáků budějovických buďtež jmenováni: Václav Fabri de Budweis, astronom a professor university lipské ku konci XV. stol.; Ondřej Morgenstern, sochař, jehož křídlový oltář nachází se ve chrámu augustiniánů ve Vídni; Šimon Proxen ze Sudetu; Jiří Plachý, jesuita (*1606-†1664); František Prokesch, malíř (*1791), od něhož jsou obrazv oltářní v kostelích budějovických; Vojtěch Jírovec, slavný skladatel (*1763-1852); Maximilian Millauer (*1784-†1840); dr. Matiáš Kalina z Jaethenšteina (*1772-1848); Vojtěch rytíř Lanna, velkoprůmyslník (1805-†1866); dr. Frant. Schuselka, publicista a politik (*1811-†1886).

Znak. Nynější svou podobu dostal erb budějovický při potvrzení privilegií císařem Ferdinandem III. r. 1648. V dolejší polovici štítu vidíme bílou hradbu městskou z tesaného kamene. nad níž do hořejší červené polovice štítu zdvíhají se tři bílé, čtyřhranné věže. Prostřední věž na jediné ku pozorovateli obrácené stěně má dvě střílny, z nichž vyčnívají děla, obě krajní až do polovice výše kvádrované věže postaveny jsou kosou, a každá opatřena střílnou, z níž vyčnívá žlutá nebo zlatá hlaveň děla. Střechy věží jsou modré, každá z nich ozdobena dvěma zlatými báněmi s praporečky. Při patě zdi rozkládá se modrý vršek se třemi chlumy, na nichž vidíme v pravo dvě křížem položená kladiva hornická, v levo srpek měsíce špicemi na pravo obrácený. Na prostředním chlumu stojí zlatou řízou oděný anděl, mající na hlavě zelený věnec vavřínový, v pravici tasený dvousečný meč a před sebou znak zemský. Nad štítem nachází se přílba se zlatým klenotem krčním, ozdobená korunou královskou, z níž vyrůstá jako klenot horní polovice zlatého dvojocasého lva, držícího v tlapách červený štítek s bílou páskou uprostřed, na níž nachází se písmě F a číslice III. Pokryvadla jsou v pravo černožlutá (zlatá), vlevo bělo (stříbrně)modrá. Štítonoši, obrnění rytíři, mají na hlavách přílbu kolčí ozdobenou korunou královskou a v ruce obnažený meč. Kp.

B. 2) Moravské (něm. Mährisch-Budwitz), okresní město na Moravě, hejtmanství znojemského, na Rokytné, při severozáp. dráze a na silnici ze Znojma do Jihlavy; r. 1890 čítaly s předměstími: Vískou, Podolím a Heřmanicemi 3301 obyv., z nichž 3079 čes., 215 něm. a 7 pol. národnosti. Město má okresní soud, starý chrám sv. Jilji r. 1696 rozšířený, faru, do r. 1595 majetek kláštera tišnovského, kapli sv. Anny ze XIV. stol. s chudobincem pro chudé měšťany; měšť. školu, občan. záložnu, měst. spořitelnu, dvě kontribučenské záložny, pivovar, parní pilu, zámek hrabat z Wallisů, poštu, telegraf. úřad a nádraží. Povstalo ve XIII. století z podhradí župního hradu budějovického a náleželo do r. 1522 pánům z Lichtenburka na Bytově, od nichž pochází také městský erb r. 1421 Sigmundem a r. 1498 Vladislavem II. potvrzený: v červeném poli zeď s otevřenou branou, cimbuřím a s dvěma věžemi, mezi nimi rytíř s vytaseným mečem, opírající se o štít zlatý se dvěma křížem přeloženými šípy. Za pánů z Valdšteina na Brtnici město zkvétalo a bylo sídlem Českých bratří; r. 1626 dostalo se generálu Hanibalovi ze Šaumburku a r. 1736 s panstvím koupil je Václav hrabě z Wallisu za 112.500 zl. rýn. R. 1809 zemřel tu franc. generál Boudet. — Okres budějovický měl roku 1880 24.354 obyv., a sice 23.735 čes. a 590 něm.