Brněnské městské právo. Nejstarší známý pramen tohoto práva jsou základní dvě výsadní listiny (iura originalia), které král Václav I. v lednu 1243 měšťanům brněnským udělil, aby tím přispěl k obnovení a zvelebení jejich města, jež dle všeho též vpádem tatarským utrpělo. Právo to rozpadá se na dvě části: na privilegium majus, jež obsahuje 26 článkův, a na privilegium minus o 23 článcích. Většina ustanovení důležité této právní památky, jež se stala základem práva a zřízení městského na Moravě a částečně též v Čechách, převzata je z tak zv. babenberských práv městských, jež rakouský vévoda Leopold VI. r. 1212 městu Enži a r. 1221 městu Vídni vydal uživ při sepsání jich statutů neboli keur některých flanderských měst. Hlavní obsah základních listin brněnských týká se práva a processu trestního; avšak i ostatní obory práva se jimi upravují. Jmenovitě vyslovuje se jimi exemce obyvatelstva městského z pravomoci úřadův a soudů zemských a krajských, povoluje se rozsáhlá autonomie obecní i ve věcech soudních a politických, a zabezpečuje se měšťanstvu svoboda osoby a majetku, následkem čehož mohl se v listinách těchto spatřovati základ svobodného postavení městského obyvatelstva na Moravě. Bylyť napotom i jiným městům moravským podobné svobody panovníky českými uděleny (na př. r. 1249 Jihlavě); ano během času většina měst, městeček i vesnic, zvláště v jižní Moravě obdržela od svých vrchností výsady, aby se spravovala právem brněnským. Tak jmenovitě Staré Brno, Boskovice, Brod Uherský, Budějovice Mor., Bytěš, Bzenec, Hradiště, Hranice, Hulín, Hustopeč, Ivančice, Jevíčko, Klobúky, Kojetín, Konice, Kroměříž (roku 1290), Krumlov, Kyjov, Napajedly, Podivín, Prostějov, Slavkov, Vyškov, Žďáry atd. Pro všechna tato města stala se konšelská stolice brněnská vyšším právem dávajíc v pochybných otázkách právních jim naučení a vynášejíc nálezy, když z těchto míst bylo k ní podáno odvolání. Kdežto v Brně samém vyvíjelo se právo městské v základních listinách obsažené jednak nově udělenými listinami králů českých a markrabí moravských, jednak autonomní činností obce městské a jejích orgánů vydáváním statutův a obecných nálezů čili praejudikátů; v ostatních městech moravských kromě těch, která v Olomúci a v Jihlavě spatřovala svá vyšší práva, vyvíjelo a zdokonalovalo se právo městské hlavně touto činností soudní stolice brněnské. Markrabí Jan proto r. 1350 městům jižní Moravy vůbec nařídil, aby brala naučení v Brně, kdež v radě městské zasedá prý »množství moudrých mužův«, a nedovoloval odvolání za hranice. Nálezy a naučení, které konšelé brněnští v domácích i cizích přech vynesli, zapisovali tamější písaři městští s ostatními právními prameny do zvláštních městských knih, aby tím způsobem opatřili přehled platného práva a umožnili užívání jeho. Nejspíše na podnět císaře Karla IV. sestavil na základě tohoto v městských knihách obsaženého materiálu právního brněnský městský písař Jan, jenž při obci brněnské v I. 1343–60 sloužil, latinskou právní knihu o 726 článcích, které se v XV. stol. říkalo Manipulus vel directorium juris civilis. Spisovatel byl velmi vzdělaným právníkem, jenž důležitější soudní případy, které před brněnskou stolicí konšelskou byly projednány, v celé úplnosti ponechal, do abecedního pořádku podlé hesel některé sumy neznámého italského praktika spořádal a z některých pramenů práva původu jihoněmeckého a řimskokanonického doplnil. Při tom snažil se opraviti a zdokonaliti řízení soudní a hájiti samosprávy městské proti vlivu úředníků zeměpanských, a tento opravný směr a příručnost zjednaly knize jeho velké rozšíření po městech českomoravských. Přehojně je v tomto obšírném sepsání přepisována a také rozmnožována novými nálezy a naučeními, které se napořáde do zvláštních knih sentenčních v Brně zapisovaly. Roku 1444 písař brněnský Václav z Jihlavy rozdělil ji na 17 knih dle začátečních písmen hesel, dle kterých články byly seřaděny; knihy tyto pak dále na kapitoly a každou kapitolu na distinkce. Nedlouho na to byla kniha a velmi správně do českého jazyka přeložena, podržujíc od té doby obvyklý název brněnského municipálu; r. 1505 přeložil ji též do německého jazyka znojem. písař Štěpán z Výškova, avšak vynechal z ní vše, co bylo lokálně brněnského, aby mohla se vydávati za sepsání znojemského práva městského, a nato král Ludvík r. 1523 městu Znojmu toto »jus municipale« zvláštním privilejem potvrdil. Konšelé brněnští kromě toho kolem r. 1490 vydali latinský, poněkud rozmnožený text tiskem (tisk ten patří k velmi vzácným inkunábulím), a když v Čechách docházelo ku kodifikaci městského práva, tu opatřili sobě r. 1578 od cís. Rudolfa II. česky psaný majestát, kterým jim výslovně potvrdil »jejich Municipál, kterýmž sou se předkové jejich i oni až posavad ve všelijakých příčinách řídili a spravovali«. Následkem toho užívalo se ve městech celé jižní Moravy dlouho ještě i v následující době této právní knihy buď jako zákonníku nebo jako podpůrného pramene, a konšelé brněnští na jeho základě napořáde dávali do podřízených sobě měst naučení ve věcech právních. Avšak netoliko v původním sepsání šířila se právní kniha písaře Jana, nýbrž i ve skrácené formě. Ještě ve XIV. stol. staly se pokusy, aby kniha ta odstraněním kasuistiky a všeho, co by na Brno upomínalo, stala se jednak příručnější a přehlednější, jednak aby platila za knihu obecného městského práva. Říkalo se jí v této přepracované formě Liber nebo Cursus sententiarum civilium, a rozšířila se z Brna do Prahy a do Jihlavy, jakož i do měst, jež v těchto hlavních městech svá vyšší práva měla, přispívajíc tak v nemalé míře ke sjednocení práva městského v zemích českých. V Jihlavě dle všeho tamější písař Jan z Gelnhusen kolem r. 1386 opětně ji přepracoval a o 287 článků rozmnožil, převzav je z materiálií práva jihlavského, jmenovitě z tamějších knih sentenčních. Nové této redakce sbírky nálezů brněnskojihlavských užívalo se napotom jmenovitě na soudě v Kutné Hoře, a když tento soud králem Jiřím r. 1468 povýšen je na vyšší stolici soudní, tu tamějši písař městský Vít Tasovský z Lipoltic přeložil k vyzvání rady onu sbírku na český jazyk nazvav ji »právy městskými, kterýchž požívají Horníci«. Překlad jeho záhy se dostal do Prahy, a i odtud šířili jej písaři městští po městech, přikládajíce mu název Pražského práva. Arci jenom ustanovení jeho, jež se týkala práva soukromého, trestního a řízení soudního, byla do jisté míry v Praze recipována; avšak předpisy, jež spadaly v obor obecního zřízení, neplatily ve městech pražských, jež v době jagiellonské požívala mnohem větší samosprávy nežli Brno za císaře Karla IV. Když tudy král Ferdinand I. přiměl mistra Brikcího z Lícka (v. t.), že tento český překlad sbírky »běhů městských výpovědí« brněnskojihlavských znovu přepracoval a r. 1536 tiskem vydal pod názvem Knihy městských práv Starého města Pražského, tu arci Pražané měli příčinu opříti se tomu, aby práva taková považovala se za sepsání jejich měst. práva, a usilovali napotom, zvláště po r. 1547, aby vlastní jejich právo městské bylo kodifikováno a ve všech městech českých zavedeno. K tomu došlo r. 1579 a tehdy vydaná Koldínova Práva městská zatlačila v Čechách z užívání právo brněnské, jež ve formě právní knihy mistra Brikcího na mnohých měst. soudech českých do to doby podpůrně platilo. Naproti tomu na Moravě drželo se Brno dlouho houževnatě svého městského práva, až konečně císař Leopold I. reskriptem ze dne 7. června 1697 k návrhu moravského podkomořího Františka hrab. Lichtenšteina právo to za neplatné prohlásil, nařídiv magistrátům všech král. měst moravských, aby se výhradně pražskými městskými právy z roku 1579 spravovaly. Reskriptem ze dne 6. května 1709 rozšířen tento předpis i na všechna poddaná města moravská. – Literatura: Monse, Versuch über die ältesten Municipalrechte Maehrens (1787); E. Rössler, Die Stadtrechte von Brünn aus dem XIII. u. XIV. Jahrh. (Praha, 1852); Christian d´Elvert, Beitraege zur Geschichte der königl. Staedte Maehrens, insbesondere der k. Landeshauptstadt Brünn (Brno, r. 1860); Jaromír Hanel, O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě (Praha, r. 1874); Jaromír Čelakovský, v »Čas. Č. M.«, 1882, str. 496. JČ.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kniha písaře Jana