Ottův slovník naučný/Brábek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Brábek
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 526–527. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:František Brábek
Heslo ve Wikipedii: František Brábek

Brábek František, spisovatel český (* 9. pros. 1848 v Branovicích u Týna nad Vltavou), gymnasijní studia konal na maďarském gymnasiu v Miškovci, na akademickém gymnasiu v Praze a na reálném gymnasiu v Táboře. Studia universitní konal na universitě pražské v l. 1868–71 a cestoval pak s hrabětem Václ. z Kounic po zemích rakouských a zejména po Uhrách, kamž stále častěji dojíždí a přátelské styky s maďarskými literáty, publicisty a politiky udržuje. Po návratu svém do Prahy stal se sekretářem redakce Kobrova »Slovníka Naučného«, v kteréž funkci až do skončení tohoto díla a jeho »Doplňků« vedle redaktora Jakuba Malého setrval. R. 1874 byl jmenován stálým přísežným translátorem jazyka maďarského pro obvod zemského soudu v Praze, r. 1875 lektorem jazyka tohoto při c. k. české vysoké škole technické a roku 1883 lektorem jazyka a literatury maďarské při české universitě Karlo-Ferdinandově. Literární práce jeho směřují k seznamování s životem a poměry v Uhrách, a s vynikajícími plody literatury maďarské, z nichž celou řadu na jazyk český přeložil. Tiskem vydal: Výbor básní Alexandra Petõfia (společně s K. Tůmou, Poesie světové sv. II., v Praze, 1872); Aesop (překlad hist. veselohry Eugena Rákosia, v Praze provozované r. 1873 na Národním divadle); cestopisnou studii Procházky po Uhrách (t., 1874); Mluvnice jazyka maďarského (t., 1875); v Ottově Laciné knihovně národní; překlady Verneova románu Tajemný ostrov (1879); Jókaiových románů: Zlatý muž (2 svaz., 1876); Komedianti života (3 sv., 1879); v Kobrově Ústřední knihovně téhož spisovatele novelly: Emerich Fortunát (1881); Žena padlého bojovníka (1882) a Šereda (1884); v České bibliotéce rodinné: barona Jos. Eötvöse sociální román Vesnický notář (1885) a v Matici lidu Kolomana Mikszátha sbírku povídek Slavná župa (A tekintetes vármegye, 1886). Z dramatické literatury maďarské přeložil ještě Ludvíka Dócziho rýmovanou veselohru Hubička, kterou pro jeviště J. Vrchlický upravil a která r. 1885 v Národním divadle provozována byla, a drama Proletáři od Řehoře Csikyho, kteréž provozováno bylo v témže divadle r. 1888. Četné rozpravy jeho uveřejněny ve »Světozoru«, v »Národních Listech« (Komenský ve styku se živlem maďarským, 1878), v »Pokroku«, v »Politik«, jejímž dlouholetým spolupracovníkem jest, ve »Hlasu Národa«, v »Zlaté Praze« a v »Časop. Čes. Musea«.