Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Bojkové |
Autor: |
Pavel Papáček |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 276–277. Dostupné online. |
Licence: |
PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Bojkové |
Bojkové (Boici, rus. Бойки, sing. Bojko), ruský kmen, osedlý v Červené Rusi (v Haliči), zvláště na hornatině přemyslo-zudačevské od zřídel řeky Sanu až k Lomnici, v kraji samborském a stryjském a odtamtud i dále do Podhoří a na Podolí v jednotlivých osadách rozšířený (Vahylevič). Dle Wład. Rapackého obývají 3575 km² a mají v 146 osadách asi 100.000 obyv. Na záp. sousedí s Lemky, na východě s Huculy, od obou lišíce se nářečím (jež po nářečí Tucholců ze všech příkarpatských nejvíce přibližuje se jazyku, jímž mluví se na Ukrajině), vzezřením, oděvem, mravy a obyčeji. Na západním i východním rozhraní pozorovati jest přechody jazykové, tam skrze Polonince k Lemkům, zde skrze Tucholce k Huculům. Jména Bojko, Bojci, dle některých za přezdívku je majíce, sami o sobě neužívají a nazývají se Verchovińci (Dr. J. Kopernicki, O Góralach Ruskich w Galicyi, Krakov, 1889); dle Stef. Witwického (O Huculach, Lvov, 1874) považují prý se za Huculy. B. zaměstnávají se chovem dobytka a obchodem. Ve Lvově prodávají ořechy, slívy, hrozny, kaštany, jež v bečkách koni po straně přivázaných z Uher přivážejí. Muži i ženy jezdí na koních; tyto buď při tom, buď chodíce spřádají vlnu. Se sousedy svými, najmě s Huculy, nežijí v přátelství. Huculovi jest největší urážkou, řekne-li mu někdo »Ty Bojko pečenyj!« Původ jména není znám. Nejspíše odvozeno od »bojkij« (hbitý a smělý), což dobře srovnává se s prudkou povahou Bojka, jenž rád se pere, na vojně jest udatný (B. v té příčině známi jsou v rakouském vojště). Zbytečně odvozují někteří jméno jejich od keltských Bojů (kteří prý se poslovanili), nemohouce domněnky své nijak dokázati. Rovněž nelze dovésti, co na základě Priska Byzantijského, jenž národek Boisků na Donu uvádí, z podobnosti jmen o stěhování B-ků se vypravuje. Také země Βόϊκι u Konstantina Porfyr. znamená dle některých (Rački, Rad jugoslav. akad., kn. 52, str. 151.) spíše Čechy než kraj B-kův. O B-jcích viz též kromě jmenovaných již prací: Šafařík, Starož. II., str. 260., téhož článek O zemi jmenované Bojky v »Č. Č. Mus.« 1837; Dal. J. Vahylevič, Bojkové, lid ruskoslovanský v Haličích (t., 1841); kratičce J. Naumovič, O galickoj Rusi (»Slav. Sbornik«, Petrohr., 1875, II. str. 38.), kdež jest i národopisná mapa Haliče, ale území B-ků přesně neohraničeno. Pp.