Boerhaave [búrháve] Hermann, slavný lékař a botanik holl. (*31. pros. 1668 ve Voorhoutu u Lejdy — †23. září 1738). Stud. vLejdě filosofii a lékařství a sotva 22letý promován na doktora filosofie. Zároveň oddal se mathematice a již tenkráte vyznamenán za své vědecké práce zlatou medaillí města Lejdy. Také již tehdáž vynikal podivuhodnou znalostí řečí. Přilnuv pak také klékařství, zabýval se především spisy Hippokratovými, a to bylo snad také zčásti příčinou, že široký, praktický rozhled a zkušenosti rozumnou kritikou vytříbené zůstaly hlavním vodítkem a charakteristikem vědecké činnosti B-ovy. Anatomii studoval na základě Vesala, Fallopia a cvičil se pod anatomem Nuckem i prakticky. Již tehdáž také výzkumy slavného Harveye, vynálezce oběhu krevního, počaly mohutně působiti vcelý jeho směr. Ačkoli r.1693 povýšen na doktora lékařství, B. studoval dále theologii, ale nahodilá hádka způsobila, že konečně oddal se výhradně lékařství. Usadiv se vLejdě, stal se tam r.1701 lektorem theor. lékařství. Od roku 1703 četl i o botanice, lučbě a praktickém lékařství a r.1709 stal se professorem mediciny a botaniky. R.1714 jmenován druhým professorem vcollegium practicum a r.1720 prvním prof. lékařství, kčemuž r.1718 připojil ještě professuru lučby. Do této doby spadají práce, které založily jeho slávu lékařskou, a sice Institutiones medicae (1708) a aforismy De cognoscendis et curandis morbis (1709). Také jako praktický lékař těšil se jménu světovému; u něho rady a pomoci hledali nejen knížata a velmoži vší Evropy, ale i zostatních dílů světa choří kněmu putovali. B., bez odporu znejvětších kliniků vůbec, opírá se o výzkumy XVII. stol., které tak jako Harveyovo odkrytí oběhu krevního a práce Vesalovy, Fallopiovy a j. znamenaly výkvět anatomie. Zvýzkumů těchto těžil plnou měrou pro lékařství praktické, přihlížeje i kzásadám praktického pozorování Hippokratova, které mistrnou rukou slučoval sostatním vývojem věd přírodních, především fysiky, tak že jej historie právem řadí mezi t.zv. iatrofysiky. Obecné jeho vzdělání, značné zkušenosti, výtečné učitelské nadání a hlavně rozumná, empirická kritika musily dvojnásobně příznivě účinkovati hlavně vdobě, kdy nestravitelná theorie byly jmíny za učenost a kde zkušenost a experiment, který později B-ův žák Haller tak slavně uvedl do mediciny, neměly váhy. B. vklinickém lékařství, hlavně interním, jest mezníkem, u něhož také tato věda vrátila se zjařma planých theoremat kjasnému pozorování klinickému na základě výzkumův anatomických a fysikálních. — B-ový výklady o chemii Elementa chemiae quae anniversario labore docuit in publicis privatisque scholis H.B. (Lejda, 1732) byly dlouho základní učebnicí vědy té po vší téměř Evropě. B. končí řadu mužů, kteří věřili vtransmutaci kovů; ač byl pracovníkem pilným a střízlivým, nalézal se vté příčině vosudném klamu doby své. Že rtuť ve zlato teplem proměniti nelze, dokázal, zahřívaje po patnácte let rtuť za přístupu vzduchu při teplotě sta stupňů. Vhistorii chemie důležit jest svými tabulkami affinitivnými. Jako botanik učinil se známým hlavně spisem: Index alter plantarum quae in horto academico Lugduno-Batavo aluntur (Lejda, 1720, 2 sv., 40 tab.). Jý.Rn.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hermann Boerhaave