Údaje o textu |
---|
Titulek: |
Božídar |
Autor: |
Bedřich Bernau |
Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 523. Dostupné online |
Licence: |
PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Boží Dar |
Božídar(něm. Gottesgab), král. horní město v Čechách, u pramenů Černého potoka, 1025 m n. m., na planině rudohorské, v krajině velmi studené, slatinaté a neúrodné, žertovně »českou Sibiří« nazvané (19. čce 1832 na př. leželo zde sněhu na stopu zvýší), se 150 d, 1214 obyv. něm. (1880), hejtm., okres a vikariát Jáchymov, diécése pražská, patron J. V. císař. Město jest pravidelně stavěno, má pěkné, čtyřhranné náměstí a slušné domy; farní chrám sv. Anny po zboření staršího r. 1772 vystavěn; radnice, v níž i škola, jest z r. 1845, celní úřad 2. třídy, pošta, škola krajkářská, 2 továrny na vyšívání strojní, 1 na kartonáže. V okolí rozsáhlá rašeliniště; 4 km k východu vypíná se ze svoru se skládající, 1275 m vys. Keilberg s věží pro vyhlídku, nejvyšší vrch v Rudohoří, 3 km k záp. čedičový Spitzberg 1120 m, na sev.východ 1213 m vysoký Fichtelberg. —
B. byl původně vsí na území saského panství schwarzenberského, která jmenovala se Wintersgrün; založení jeho připisuje se horníkům města Schneeberku na poč. XVI. stol. R. 1517 počato s dolováním, r. 1525 pak otevřen bohatý na stříbro důl sv. Vavřince. Kurfiršt saský Jan Bedřich, jemuž území toto od Anselma z Tetova koupí bylo připadlo, dal osadě jméno B. a 6. čna 1546 za svobodné horní město je vysadil. Ve šmalkaldské válce osadil B. Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic 30. října 1547, načež 23. listop. obyvatelstvo Ferdinandu I. v Jáchymově holdovalo, neboť již smlouvou 14. října 1546 mezi Moricem Saským a Ferdinandem I. v Praze uzavřenou postoupen B. koruně České, tak že Sasko jen právo honební a desátek horní si vyhradilo, což potom r. 1556 na společné dělení desátku a vydržování horních úředníků změněno. B. připojen potom hornímu hejtmanství v Jáchymově. Tehdáž zde v Černém potoce i na zlato bylo ryžováno, jak vysvítá z rozkazu r. 1561 daného, aby nalezená zlatá zrna do mincovny se odváděla. Výsady B-u potvrzeny a rozhojněny Rudolfem II. a Matiášem, ale protireformací město zpustlo a hornictví pokleslo, an r. 1654 veliký díl obyvatelů pro víru vystěhoval se do Sas. R. 1688 ustanoven první farář katolický. Dolovalo se zde na stříbro a cín až do první čtvrti tohoto stol., avšak v posledních 100 létech sotva 60 hřiven stříbra ročně se vytěžilo. Následkem tak skrovného výtěžku opuštěny doly konečně úplně a ani pokus v l. 1840–50 na oživení zdejšího hornictví neměl výsledku trvalého. Obyvatelstvo živí se krajkářstvím, vyšíváním, podomním obchodem a hudebnictvím. R. 1808 vyhořelo 143 domův i s farou, školou a radnicí, při čemž všecky starší spisy i listiny jsou zničeny. Jen četné haldy a kotliny svědčí o někdejším rozkvětu hornictví. –nau.