| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Blázinec |
| Autor: |
Karel Kuffner |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 153. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Psychiatrická léčebna |
Blázinec, ústav pro choré duchem. Myšlénka založiti zvláštní útulny pro šílence náleží muhammedánům. Byla v Orientě prováděna po mnohá století, nežli si jí všiml svět křesťanský. Podlé vzoru arabského založen r. 1409 první ústav na pevnině evropské, a to ve Valencii. Avšak ačkoli od té doby do minulého století po Evropě mnoho ústavů založeno bylo, osud šílenců byl smutný. Nelišil se od osudu trestanců, ba namnoze byl ještě krutějším. Kde pak nebylo zvláštních ústavů, odklízeni choří prostě do žalářů nebo do nejodlehlejších zákoutí nemocnic, aby se stali neškodnými a odkud by jejich kvílení slyšáno nebylo. Šílenec byl předmětem nejen ošklivosti, nýbrž i bázně. Nedůvěřovalo se mu, a proto byl spoután okovy. Teprve za dnů revoluce francouzské odvážil se pařížský lékař Pinel sejmouti řetězy (1792). To byl první skutek, jímž humanita zakročila na prospěch šílenců. Tím nastal všeobecný obrat. Ukázalo se, že péče věnovaná lidem, jimž ochuravěl mozek, nemusí býti jen almužnou milosrdí, nýbrž že se může státi i kapitálem, který slibuje úroky. Časem poznalo se, že šílenec přišlý s vysvědčením, jímž úředně zpečetěna svrchovaná jeho nebezpečnost, může býti proměněn v nejpilnějšího dělníka. Zkušeností drahných dob shledalo se, že nelze člověku rozum vrátiti ani donucováním, ani heroickými léky, ani důmyslnými filosofickými návody. Každá překotná snaha že jest na úkor. Ale ovšem že lze velmi často člověka k rozumu dovésti po cestách povlovných. Žádné násilí, jenom klid! Totě vůdčí heslo, s nímž se dnes vítězí. Jindy bylo úlohou b-nců zbaviti společnost nepříčetných živlů, úkolem dnešních ústavů jest především snaha vrátiti člověka sobě samému. Ústav skýtá mu ochranu před nebezpečím (sebevraždou a j.), ušetřuje ho rušivých vlivů, které snad daly podnět k výpuku choroby (nestřídmost, přílišná námaha, rozhárané poměry a j.), obemkne jej řádem života vyměřeného do úzkých sice, avšak hladkých kolejí, po kterých plyne život v tiché, ladné rovnováze. Aby ústav svému účelu řádně vyhověl, má zapotřebí bohatých prostředků. Kde těch se nedostává, dosud bývá »svěrací kazajka« posledním útočištěm, tam dosud rozléhají se stesky chorých, obecenstva i lékařů. Moderní ústav jest mikrokosmos; musí býti celým, byť i malým světem, do sebe uzavřeným, sobě stačným. Ošetřovanec musí v něm nalézti netoliko útulný, dobrý byt, nýbrž i vše, čeho pro svou individualitu potřebuje. Ukázalo se, že nejlepším léčivem choré mysli jest navyklá práce. Ústav, který nemůže rekonvalescentovi neb uklidněnému šílenci zjednati zaměstnání jeho bývalému stavu přiměřené, jest ústavem nedostatečným. Dokud se potřebám ústavu dobře nerozumělo, adaptovaly se pro ubytování šílenců namnoze staré budovy klášterní. Později stavěly se rozlehlé »korridorové« budovy. Skýtaly výhodu pohodlného, přehledného soustředění, avšak zároveň tu měly vadu, že v nich příliš blízko nahromaděny byly k sobě všeliké živly. Nejpřednější zásadou dnešního choromyslnictví jest roztříditi nemocné. Novodobý b. nevypadá ani jako žalář, ani jako kasárny, nýbrž jako obec skládající se z nehrazených budov. Polovina vykázána mužům, druhá polovina ženám. Do zvláštních stavení odloučeni jsou nepokojní a hlučiví, aby nerušili klidu utišených, jejichž byty svým zařízením činí dojem obyčejné, prosté domácnosti. Postaráno zde o všecky potřeby hygienické a sociální. Nemocnice, pracovny všeho druhu, místnosti sloužící účelům náboženským, vyučovacím, zábavným; sady, pozdmky rolnické a zelinářské, hospodářská stavení atd. Dobrý ústav jest člověku duševně chorému velikým dobrodiním, avšak každý šílenec nemá ho nezbytně zapotřebí. Valná většina může býti s prospěchem domácně ošetřována. Ústavy omezují příjem výhradně pro vyléčitelné a nebezpečné, neboť nelze v ústavech zaopatřiti všechny choromyslné, jejichž počet jen v Čechách možno páčiti na 15.000. V minulém století ošetřovalo se v ústavě pouze 200 nemocných; byli ubytováni v osamocené budově všeobecné nemocnice pražské. Dnes se jich ošetřuje 3000. A veškeré ústavy jsou přeplněny jako v cizích zemích. Příčina toho spočívá netoliko ve faktu, že šílenost šířením civilisace se vzmáhá, nýbrž i v okolnosti, že moderní společnost čím dále nedůtklivěji snáší ve svém středu člověka rozumu postrádajícího, poněvadž jí překáží tím více, čím spletitěji utvářejí se poměry sociální. Proto ve všech zemích nastává nezbytnost stavěti ústavy nové. Království České má dva ústavy samostatné: v Praze a v Dobřanech (u Plzně), a dva ústavy filiální: v Kosmonosích (u Mladé Boleslavi) a v Opořanech (u Tábora). Dobřanský jest zařízen dle moderních požadavků. V poslední době zakoupen pro adaptaci zámek v Horních Beřkovicích u Mělníka. Kfr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Psychiatrická léčebna