Ottův slovník naučný/Binubis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Binubis
Autor: Josef Čermák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 78. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Binubis (lat.) slove muž nebo žena vešedší podruhé v manželství. Od doby křesťanských císařů stíhána byla binubita různými újmami (poenae secundarum nuptiarum), většinou majetkovými, ale jen tehdy, byl-li b. parens, t. j. měl-li děti z prvého manželství. Dotyčné předpisy zákonné jsou ius cogens: jednání proti nim směřující nebo je obcházející jsou nicotna a zejména nemohou újmy ty vyloučeny býti spolumanželem v prvním manželství. Dle předpisů těch dostává se dětem (a jich potomkům) z prvého manželství, ač-li se nedopustily proti b-bu skutku odůvodňujícího vydědění, do vlastnictví s výhradou práva užívání a požívání (ususfructus) pro b-ba vše, 1) čeho parens b. nabyl v prvém manželství jako manžel (lucrum nuptiale, věno, obvěnění, podíl dědičný); 2) co zdědil nebo zdědí po některém z dětí z prvého manželství jako zákonný dědic; 3) co dá novému manželu jakýmkoliv způsobem (věnem, obvěněním, testamentem) přes míru toho, co nejméně obdařené dítě z prvého manželství od b-ba buď mezi živými nebo dědicky obdrželo neb obdrží. Zcizení z věcí sub 1) a 2) jmenovaných třeba před druhým sňatkem provedené stane se tímto neplatným. Dále ztrácí matka znova se vdávající právo poručenské a vychovávací a právo odvolati pro nevděčnost dary učiněné dítkám z prvého manželství. Provdala-li se znova matka dříve, než složila poručenství, nebo žena vůbec dříve, než uplynula doba smutečná, stihly ji ostřejší újmy. Stalať se nečestnou, pozbyla způsobilosti nabyti něčeho z testamentu vůbec a po zákonu po jiných zůstavitelích než příbuzných do třetího stupně, pozbyla veškero lucrum nuptiale z prvého manželství ve prospěch dětí, rodičův a sourozencův prvého muže nebo ve prospěch státu a nemohla přenésti na nového muže více než ⅓ svého jmění. Srv. Cod. V, 9 de secundis nuptiis. Nov. XXII. cap. 20–48.; Marezoll, Geiger, Arch. f. Civ. u. Proc. V. a XIX.; Löhr, Arch. f. civ. Prax. XVI.; Glück, Comm. XXIV., 98 a 189. Čk.