Ottův slovník naučný/Bilirubin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bilirubin
Autor: Ivan Horbaczewski
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 60. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bilirubin

Bilirubin (C16H18N2O3), dříve také cholepyrrhin a biliphaein zvaný, nalezá se nejhojněji jako sloučenina s vápnem v kamenech žlučových, a ve stavu volném ve žluči člověka a masožravců. Látka krystalická, v rozmanitých starých extravasatech krevních se nalézající a hematoidinem zvaná, jest bezpochyby taktéž b. Konstantně nachází se v b. v ikterické moči a vždy v obsahu střevním. B. tvoří se v těle bezpochyby z barviva krevního, ale dosud z barviva krevního uměle připraven býti nemohl. Připravuje se nejlépe extrakcí kamenů žlučových (zvláště hovězích), zpráškovaných a aetherem, vodou a zředěnou kyselinou solnou vytažených, chloroformem, vypráním zbytku po oddestillování chloroformu obdrženého alkoholem a aetherem. Takto obdržený b. jest beztvarý, oranžově zbarvený prášek. Z roztoku chloroformu vylučuje se při odkuřování rozpustidla znenáhla v pěkných rhombických ploténkách a prismatech. Ve vodě a v kyselinách jest nerozpustný, v aetheru, alkoholu, benzolu, sírouhlíku, amylalkoholu málo, v chloroformu a v alkalických tekutinách snadno rozpustný. Roztoky jsou žlutě až hnědočerveně zbarveny. Přidá-li se mírně sehnaná kyselina dusičná, trochu žlutě zbarvená, k roztoku b-u, zbarví se tento zeleně; barva tato mění se v modrou, violovou, červenou a žlutou (Gmelinova reakce). Podobně chovají se jiná okysličovadla. Hi.