Ottův slovník naučný/Bhuia

Ottův slovník naučný
Bhúdž	Bhuia	Bhuinhar

Údaje o textu
Titulek:	Bhuia
Autor:	Otakar Feistmantel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 942. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Bhuia (Bhuija, Bhunija), kmen prabydlitelů ve Východ. Indii, ze skupiny Kolárijů, kteří však časem ztrativše řeč vlastní přijali jakési nářečí árijské. R. 1881 bylo jich 482.457, a to: v Assamu 5218, v Bengálu 463.656 a v centr. provinciích 13.583; hlavně jsou v západ. části Bengálu a v Čutia-Nágpuru. Byli prý jednou převládajícím kmenem v těch krajích, ale byli podmaněni „Koly“. Dalton pokládá je za ony opičí kmeny, kteří podporovali Rámu na jeho výpravě k jihu. Jsou tmavé pleti, dosti pravidelných rozměrů, mají černé, rovné a hojné vlasy, vous řídký, nos poněkud sploštělý; jsou prostředně velcí a značně otužilí. Mají své vlastní kněze, zvané deorí, a posvátné háje (deotasara), věnované čtyřem božským bytostem. V každé vesnici mají zvláštní otevřené místo (darbár), jehož používají k tanci, a poblíže něho jest společné bydliště mládenců (dhangar bassa nebo mandarghar), kde spí mládenci (dhangar) a kde se uschovávají bubny (mandar). V některých vesnicích zařízeno takové bydliště také pro dívky. Večery tráví mládež obojího pohlaví při tanci a zábavě, aniž starší obyvatelé jí v tom brání. Fl.