Ottův slovník naučný/Beroun

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Beroun
Autor: Josef Vávra, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 863–865. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Beroun
Související články ve Wikipedii:
Beroun (Teplá), Moravský Beroun
Č. 546. Znak města Berouna.

Beroun: 1) královské a někdy krajské město v hejtm. hořovickém, při ústí Litavky do Mže, v pěkném úvalu mezi lesnatými vrchy (do 461 m) a skalnatými stráněmi. Záleží z vlastního města s velikým, obdélným náměstím (1,6 ha), kdež posud jest něco starožitných renaissančních domův, a z předměstí Plzeňského, Hrnčířského, Rybářského a Pražského, ku kterémuž se čítá i Závodí (nejstarší čásť města) a nedaleká ves Nižtice, dále samoty Herinky, Veselá, Pták, Brdatky (někdy víska Petrovice), Drábov a Boží Voda s poutní kaplí marianskou. Obec B. čítala r. 1880 na všem 468 d. a 5719 duší. Město má okresní soud, berní úřad, okr. zastupitelstvo, velitelství pěšího pluku čís. 88 a praporu zemské obrany č. 34., dvojí školu měšťanskou a školy obecné. Památné budovy jsou: děkanský chrám sv. Jakuba Většího, jehož původní gotiku zachovalo toliko presbyterium, kdežto lodi po ohni r. 1544 dostaly ráz renaissanční s prostými emporami; na hmotné zvonici jest krásná harmonie zvonová. Na Plzeňském předměstí jest hřbitovní chrám Matky Boží z let 1520 až 1525 (rozšířený 1744), tamtéž i bývalá residence piaristů z r. 1773, nyní obydlí vojska. Na náměstí jest stará radnice. Nově vznikly na předměstí Plzeňském nákladné školy, kasárny, dále dva nové mosty železné přes Mži a můstek litavský. Z bývalého opevnění městského zbyly dvě mohutné brány věžné, hořejší a dolejší, sešlé hradby městské a četné bašty (výkuše) čtyřhranné, jež od roku 1510 slouží na díle za obydlí chudších měšťanův; příkopy v zahrady obráceny. Živnost města záleží hlavně na velkém katastru pozemkovém (2401 ha); od nové doby vzmáhá se i velký průmysl, zejména bavlnářský závod ryt. Kubinzkého (1000 dělníků), cukrovar, pivovar, parní mlýn, tři velké mlýny při Mži, menší jeden při Litavce, dvě pily s výrobou parket, závod strojnický a koželužský, velká cementárna s lomem vápence a tři cihelny. Obchodu svědčí zde dráha západní a rakovnicko-protivínská, úvěrní ústav a šest výročních trhů kromě týdenního. – Dějiny. Na berounském Závodí stála již snad r. 1088, jistě však r. 1179 ves Brod s obyvateli rolníky a rybáři, a na druhé straně v lukách ves Podolí. Zde býval hlavní brod a přívoz na cestě z Prahy k Plzni. Asi za krále Václava I. zbudovali něm. osadníci nyn. město, jež nazváno Bern (lat. Verona), z čehož vznikl český název B. Poprvé se jmenuje v listině krále Otakara II. r. 1265. V neřestech zemských v l. 1278-83 město zpustlo, a Václav II. provedl v l. 1295-1302 nové jeho vysazení lidem českým i německým, odkudž bylo rozdělení města na čtvrť Českou a Německou kromě čtvrtí Zákostelské a Klášterské. Poslední zvala se po klášteře dominikánů, kterýž s kostelem P. Marie do r. 1421 stával u dolejší brány při jihových. rohu města. Václav II. daroval městu vsi Vracov a Bezděkov u Unhoště, a podél Litavky Počaply, Bařechov (zaniklý), Záhřivčí (Zahořany), Trubín, Černín, Vzdice a Bavoryni, i nařídil, aby město se řídilo právem Starého města Pražského. Také král Jan městu přál. daroval mu 11 lánů půdy a propustil mu svobodu pastvy v král. lese Gdýčině; též je chránil proti křivdám páchaným od purkrabí na Nižburce. Za Karla IV., jenž r. 1350 měšťanům, Čechům i Němcům, potvrdil výsady z roku 1302, město znamenitě zkvetlo, zvláště sladovnictvím a jinými řemesly, též vznikem mnohých vinic, chmelnic a ovocných sadů. Týž král ve své »Majestas Carolina« stanovil, že město B. má vždy zůstávati při koruně, leda že může v zástavu dáváno býti na nejvýš na 10 let. Za Karla IV. zdvihli se r. 1359 v B-ě (dle Hájka) Češi proti Němcům, kteří prý českému kazateli přinesli štěně na způsob dítěte zavinuté žádajíce, aby je okřtil. Kostel berounský, bohatě nadaný statkem, měl za Karla IV. kromě faráře dva kazatele, českého i německého, a jednoho oltářníka. Za Václava IV. r. 1404 založen byl při městě špitál pro chudé a choré a nadán při něm zvláštní kněz faráři podřízený. R. 1407 koupili konšelé na užitek obce městskou rychtu se vším statkem a právem tak, jak ji byl roku 1325 král Jan zadal měšťanu Menhartovi k dědičné držbě. – Když vypukla válka husitská, Berounští drželi se krále Sigmunda, kterýž na podzim r. 1420 u nich pobývaje odtud řídil špižování obleženého Vyšehradu. Jsa v potřebě peněz, odňal Berounským Vzdice, Bavoryni, Černín a Trubín a zároveň s hrady Žebrákem a Točníkem zapsal je pánům z Kolovrat. Za náhradu té škody udělil městu »mílové právo« na výhradní várky a výčep piva. Po sv. Havlu odešel z města a zůstavil tam posádku pod velením Rudolfa Bece Vlacha a některých zemanův. Ale Pražané porazivše krále u sv. Pankrace na jaře r. 1421 se Žižkou táhli k B-u a pátého dne (1. dubna) dobyli ho útokem k fortně německé. Posádku na díle pobili, ostatek žoldnéřů s hejtmany jejich, městskými konšely a některými měšťany javše vehnali do jedné stodoly na předměstí a tam upálili. Podobně usmrtili místn. faráře, mnichy dominikány a jiné kněží odjinud do B-a uprchlé, celkem 37 osob, jež uhořely v obecní lázni za dolejší branou. Klášter dominikánův i s kostelem tehdy zašel na vždy. Město B. odtud přistoupilo ke straně pod obojí, jsouc v létech 1421–25 v moci Pražanů, v l. 1425–34 v moci Táborův, a potom drželo se strany Jiřího z Poděbrad. R. 1432 zakusili Berounští mnoho škod, když Burian z Gutšteina s Plzeňskými jim odehnal všechen dobytek s pastvy, a pak když z přívalu deště vzedmuly se Litavka i Mže. Za Vladislava Jagailovce, kterýž Berounským r. 1474 udělil clo z výtoně dříví a r. 1502 právo pečetiti červeným voskem, město znamenitě vzkvetlo; pustá městiště domů zase byla budována, zašlé vinice obnovovány a na příhodných místech nové vysazovány; množily se štěpnice ušlechtilého ovoce, chmelnice i šafránice; někteří měšťané měli u vsi Nižtic své »šachty« na dolování železa, obec měla velké lomy kamene i mramoru, a za hořejší branou byla výnosná obecní vápenice; vzmáhala se výroba hřebíků, nožův a zbraně rozličné, zvláště střelné (od střelců či ručníkářů); hojné bylo soukenictví, tkalcovství a hrnčířství. Kolem r. 1520 bylo v městě 17 pivovarů malých a 26 sladoven. Město bohatlo prodejem piva i vína Hlučno tu bylo od hojných povozů kupeckých, jež tudy jezdily na hlavní dráze obchodní mezi Prahou a Řeznem; na nich vybíralo se u hořejší brány obecní clo. Jiné důchody měla obec z prodeje vína, soli a železa, z užitku městské rychty, zvláště z poplužního dvora rychteckého na Závodí, z úroků poddaných v Počaplích, Zahořanech, Lhotce Březové a Měňanech, z obecního mlýna, rybníkův i šosovních platů. Po r. 1512 koupili od paní Maternové z Újezda blízký statek Gdýčinu. Po velkém požáru r. 1512, který zasáhl 40 domů v České a Klášterské čtvrti, nabylo město úhlednější výstavnosti, rovněž po ohni r. 1544, kdy lehly čtvrť Klášterská a Německá. Nemalá pohroma stihla město, když r. 1547 účastnilo se vzpoury proti králi Ferdinandovi I., neboť král uložil mu pokutu 1600 kop míš. a zabavil mu statky obecní, z nichž Gdýčinu prodal Jiříkovi Otě z Losu, Počaply a Zahořany připojil ke korunnímu statku Královu Dvoru, ostatek z milosti vrátil městu. Vývoj města tím pokutováním nebyl patrně zadržán, spíše mu škodily za Maximiliána II. a Rudolfa II. veliké berně na válku s Turky. Šlechta usazovala se v B-ě skrovnou měrou; za to vzmáhaly se rodiny erbovní (Švíkové z Perče, Mostníkové z Nižtice, Hovorčovští z Kolivé Hory, Malinovští z Hlavačova, Střelcové ze Lhoty, Brázdimští a Čížkové z Jenšteina, Albínové z Jenčova i Kavanové z Čejkova). Intelligence přibývalo, když bakalářové učení pražského se usazovali v městě a zaujímali úřad konšelský; po jejich příkladě pořizovali si měšťané knihovny často s nemalým nákladem. Také toho času staly se rozličné proměny ve věcech církevních, jež zaváděli konšelé vždy více k vyznání augšpurskému a dílem i bratrskému se klonící. Za Rudolfa II. stihly město mnohé nehody: r. 1582 mor a r. 1599 mor a strašný požár od lotrů založený, kdež spáleno bylo 158 domův uvnitř hradeb; r. 1611 vyloupeno město od Pasovských. R. 1615 čítalo se v městě 250 sousedských usedlostí a bylo zde asi 1500 obyvatelů. R. 1618 účastnili se Berounští vzpoury evangelických stavů proti císaři a za to pykali r. 1623 dočasnou ztrátou obecních statkův a výsad a pak nařízenou reformací katolickou. Za vpádu Sasův a Švédů do země r. 1634 byla v městě posádka, ale když přiblížil se nepřítel 2. čce k B-u, posádka utekla, a Sasové i Švédové drancovali v městě a ukořistili přes 44 hřiven stříbra kostelního. Za léta 1631–35 počítalo si město 44.128 zl. válečných škod. Zle navštívil město také generál Banér, kterýž táhna se Švédy od Plzně ku Praze 22. října 1639 vešel do B-a, obyvatele vehnal do kostela a rozkázal, aby dali 1000 dukátů výpalného. Nemoha býti uspokojen, druhého dne dal město úplně vyloupiti, zásoby, šatstvo a j. pobral, obyvatele i svléci dal z lepších šatův a vyhnav je z města zapálil B. se čtyř stran. Sdělaná ta škoda odhadnuta byla na 33.717 zl. – Tak město válkou třicetiletou velice sešlo. R. 1630 bylo tu 671 duší; o málo více bylo jich r. 1654, kdež shledalo se z osob ke zpovědi povinných 454 (od 12 let věku), a bylo tu 130 domův a chalup pustých, 7 shořelých a toliko 113 obydlených. Odtud město ponenáhlu z bídy povstávalo, ač v moru r. 1680 zemřelo tu 341 lidí. Zatím se tu ujaly nové rodiny erbovní (Salátové z Kronweissenburka, Preslové ze Švarcberka, Eislové z Merlinku a j.) a usazovaly se tu starší rodiny šlechtické (Horčičtí z Tepence, Častolárové z Dlouhé Vsi, Strachovští ze Strachovic, Stránští ze Stránky a j.) R. 1714 učinil Karel VI. B. hl. městem nového kraje berounského, jehož úřadové tu zůstávaly do roku 1791. Roku 1773 vznikla tu residence piaristů z nadání panny Lidmily Rudolfové, z něhož vznikla hlavní škola a soukromé nižši gymnasium. Za Marie Terezie byl B. v l. 1741–42 v moci vojska francouzského, a r. 1744 učinili Prusové od Prahy útok na město, aby dobyli tam rakouského skladu špíže, ale generálem Festetičem byli se škodou odraženi. Josef II. r. 1785 městu odňal branné clo a výtoň a dal je c. k. eráru silničnému. R. 1788 reformoval městskou správu, když tu zřídil c. k. magistrát II. třídy. Za Frantiska II. stiženo město mnohými břemeny válečnými, drahotou a peněžní tísní. Tehdáž zanikla mnohá řemesla, jako soukenictví, punčochářství a tkalcovství, ztenčilo se hrnčířství. Roku 1843 čítal B. 2859 obyvatelů. Teprv r. 1862, kdy založena byla česká záp. dráha, rozšířil se zde velký průmysl a rozhostil se čilý život spolkový. Povodeň v květnu r. 1872 sdělala na budovách a pozemcích škody přes 380.000 zl. – Z rodáků berounských vynikli kn. Jan Achilles, spisovatel z l. 1587 až 1617, Frant. Fuss, spisovatel hospodářský (1745–1805), pět dcer mlynáře Podleského, hudebnice a zpěvačky v 2. pol. XVIII. století, Josef Ant. Seydl, děkan a spisovatel, nově pak historik Petr Koudela († 1874 a linguista Čeněk Šercl. – Znak B-a: Štít barev modré, v němž brána městská mezi dvěma věžemi s mříží vytaženou, v ní medvěd kráčející, obrácený k levé straně (viz vyobr. č. 546.). JVr.

2) B. , též Perna (něm. Pern), ves v Čechách na pramenisku ř. Teplé; 27 d., 183 ob. něm. (1880), hejtmanství, okres, bývalý dom. klášter praemonstrátů v Teplé, fara a pošta Teplá (6,5 km jihových.).

3) B. (něm. Bärn), město na Moravě v předhoří hor Jesenických nad Bystřicí, 363 domů, 3753 ob. něm. (1880), hejtm. a bývalé dom. Šternberk, okres Dvorec (4 km jihozáp.), farní chrám Nanebevzetí P. Marie a fil. kostel Povýšení sv. Kříže, škola, poštovní a telegrafní stanice, nádraží, čilý obchod se lnem a přízí. Město založeno ve XIV. stol. bezpochyby od některého z pánů ze Šternberka, nejspíše od Jaroslava ze Šternberka. Několikráte postiženo strašnými požáry.