Ottův slovník naučný/Banát

Ottův slovník naučný
Banás	Banát	Banausický

Údaje o textu
Titulek:	Banát
Autor:	František Brábek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 217–218. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Banát

Banát (maď. Bánság) zove se čásť koruny uherské prostírající se od Tisy na východ až k výběžkům sedmihradských Karpat a od Maroše na jih až k Dunaji, a zaujímající župy temešskou, torontálskou a krašovskoseverínskou (Krassó-Szörény). Má na 26.382 km² 1,402.430 obyv., z nichž jest 117.000 Maďarů, 345.000 Němců, 20.000 Slováků, 533.000 Rumunův a 252.000 Srbů (v počtu okrouhlém). Hlavní řeky jsou Dunaj, Tisza, Maroš, Temeš a Černá a průplav Bega. Kraj banátský celý jest pověstný svou úrodností a zejména daří se zde výtečná a hojná pšenice, řepka, tabák, víno a ovoce (švestky). Krom toho kvete zde hospodářství lesní a chov dobytka. Hornictví též stojí na veliké výši a dobývá se zde zlato, stříbro, měď, železo, olovo a uhlí kamenné. Hornictví má hlavní svá sídla v Oravici, Dognačce, Čiklové, Moldově, Ruské Hoře, Rešici, Anině, Steyerlaku (Steyerdorf). Minerální lázně: v Mehádii a Baziáši. Obchodu slouží splavné řeky a dráhy vedoucí přes Segedin, Temešvár, Ršavu a Baziáš. Zdravotní stav v Banátsku není příznivý pro množství močálů, nedostatek zdravé pitné vody a časté povodně, kteréž způsobují časté zimnice. — B. byl původně částí říše uherské. Roku 1552 opanovali jej Turci a zůstali v jeho držení více než 150 let. Za panování tureckého byl B. stálým jevištěm krvavých bojův a znenáhla zpustl téměř docela. Teprve po vítězstvích zbraní rakouských a následkem provolání císaře Leopolda I. přistěhovalo se sem přes 37.000 srbských pravoslavných rodin, jimž císař r. 1691 ohledně jejich náboženství a samosprávy četné výsady udělil. Privilegia tato byla pozdějšími císařskými patenty potvrzována, až roku 1702 větší čásť B-u vojenské zřízení obdržela a od míru požarevackého (1718), kdy jméno své B. obdržela, jako banátské vojenské pomezí proti Turkům byla zorganisována. Marie Terezie povolala sem četné osadníky německé a císař Josef II. rozdělil B. na tři župy, které podřídil bez ohledu na dřívější privilegia ústřední politické správě království Uherského. R. 1848 chopili se banátští Srbové zbraně proti Maďarům a stáli věrně k dynastii. Následek toho byl, že 18. listop. 1849 byl B. pode jménem Srbská vojvodina a Temešský B. císařským rozhodnutím od Uherska odloučen a jako nová rakouská korunní země se správou zvláštní bezprostředně říšské vládě rakouské podřízen. Tento poměr potrval až do rakouskouherského vyrovnání roku 1867, jímž B. opět Uhersku vrácen. 1. listopadu 1872 byl i zbytek banátské vojenské hranice spolu s ostatními vojenskými hranicemi civilisován (zrušen) a uherské říšské správě podřízen. Srovn. Grisolini, Versuch einer natürlichen und politischen Geschichte des Temeser Banats (Vídeň, 1785); Schwicker, Geschichte des Temeser Banats (Budap., 1872, 2. vyd.). Bbk.