Ottův slovník naučný/Babukić

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Babukić
Autor: František Fahoun
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 16–17. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Babukić Věkoslav, spisovatel chorvatský (* v Požeze 16. čna 1812 – † t. 20. pros. 1875). Studoval v Požeze, Pětikostelí, Szegedíně a Záhřebě, kde stal se nejhorlivějším pracovníkem na poli illyrské literatury. Ukončiv filosofii oddal se studiím právnickým živě se nuzně vyučováním soukromým a opisováním listin v zemském archivu, pak vstoupil do praxe advokátské. R. 1836 stal se na právnické akademii supplentem práva uherského, r. 1837 též mezinárodního práva. Toho roku vydal novým pravopisem (řečeným Gajovým) »základy mluvnice illyrského jazyka« v »Danici illyrské«, jejíž byl hlavním spolupracovníkem a později i redaktorem. Mluvnicí touto, která i v německém i v italském jazyce vydána byla, získal si B. velikou slávu, a Chorvaté i Slovinci obraceli se k němu, aby je učil jazyku illyrskému. Všecky články, jež do tisku přijíti měly, prošly jeho rukama, aby je očistil a opravil. Mimo to snažil se rozhledy po slovanském světě a morálním poučováním v mládeži chorvatské buditi a rozněcovati národní vědomí. Proto uveřejnil v »Danici« řadu menších článků na oslavu slovanského jazyka, o starožitnostech illyrských, o básních atd. Když Illyrové r. 1838 založili v Záhřebě »či taonicu«, byl B. jejím horlivým tajemníkem. Pod moudrou správou hraběte Janka Draškoviće a Babukić neunavné činnosti svého tajemníka vzkvétal spolek a stal se východištěm všech vzdělavacích ústavů, jimiž se potomci Illyrů honosí, jako jsou: knihkupectví, Matice illyrská (nyní chorvatská), učená společnost (jihoslovanská akademie), museum, hospodářský spolek, divadlo s operou a posléze »Narodni Dom«. B. byl duší všech podnikův. Nevyšla ni jedna kniha, o jejíž odbyt by se B. nebyl postaral. Rozesílal knihy illyrské na všechny strany. veliké Slavie, všudy měl přátely, kteří mu knihy prodávali a rozesílali: v Lipsku dra. Jordana, v Praze Šafaříka, Hanku a Erbena, v Pešti Jana Kollára, v Břetislavi L. Štúra atd. Jeho redakcí vydala Matice illyrská Gundulićova »Osmana«. Po tolikerém úsilí a hmotném strádání zasvitli mu konečně dnové klidnější a příjemnější, když r. 1846 zasedl prvý na učitelskou stolici slovanského jazyka na král. akademii záhřebské, což všechen národ s radostí uvítal. Byl to prvý znamenitý úspěch Illyrů. Vedlé svého úřadu zabýval se B. s Ant. Mažuranićem redigováním a korrigováním slovníku Drobnićova. Ale štěstí jeho netrvalo dlouho. Když r. 1850 stará filosofie byla zrušena, přeložen B. z akademie na gymnasium, a když vybídnut banem Jelačićem sepsal a r. 1854 vydal nákladem svým velikou mluvnici chorvatského jazyka, nedošla minister. schválení, což mu způsobilo velikou tíseň peněžitou. A aby míra jeho neštěstí byla dovršena, vyhořel mu v Požeze majetek po rodičích zděděný. Od té doby jen živořil až do své smrti (20. prosince 1875) připomínaje sobě s nadšením někdejší slavnou dobu svého mládí — dobu illyrskou. Na literárním poli se více neobjevil, leč nepatrnými pracemi, jichž neušetřila přísná kritika Jagićova. V soukromí bavil se doplňováním své slovnice a Drobnićova riečniku. Srv. Tade Smičiklas, Život i djela Věk. B-a. Fn.