| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Baader |
| Autor: |
Václav Šimanko |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 2–3. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Franz von Baader |
Baader Franz, filosof německý (* 1765 v Mnichově — † t. 1841). Věnoval se po vůli otce svého lékařství, kteréhož však brzo zanechav oddal se hornictví a konečně i filosofii. Vláda bavorská ho ustanovila vrchním radou horním i členem akademie a později svěřila jemu, laikovi, professuru dogmatiky spekulativné. B. náležel k těm učencům, kteří chtěli theologii smířiti s moderní filosofií a proto žádali, aby se theologie reformovala, jako se reformovala filosofie. Proti racionalistům tehdejším snažil se B. spekulativně obhájiti učení katolické, ale čítaje pilně spisy Jak. Böhma osvojil si též názor jeho theosofický; nevycházel totiž ze zásad samozřejmých a tudíž jistých, nýbrž ze zásad, jež mu obraznost toliko skýtala, řka, že Bohem jsou přímo dány člověku, a protož že netřeba jich dokazovati, nýbrž toliko přijmouti, a touto cestou domníval se, že vnikne hlouběji v ducha učení katolického a že důkladněji než autority církevní je odůvodní a vysvětlí. Když vláda bavorská r. 1838 laikům zakázala přednášeti filosofii náboženskou, domníval se B., že tak se stalo návodem papežského nuncia v Mnichově, a zanevřel na Řím i papeže tvrdě, že papežství jest bolavou stránkou katolicismu. Dále dovozoval, že jako zásady první, tak i všecky ostatní pravdy jsou dány člověku bezprostředně Bohem, tak že člověk pravdy nepoznává výzkumem vlastním, nýbrž účastným se stává vědomosti Boha samého, a tato vědomost, pokud člověk ji ochotně přijme, vírou slove; všecky takové pravdy jsou články víry, a všecky vědomosti naše jsou náboženské. Ale Bůh nám víru daroval, abychom i sami ji promyslili, o pravdivosti její se přesvědčili, a tento další vývoj jednotlivých článků víry jest vědou; člověk může každý článek víry prozkoumati, protože žádný není tajemstvím, totiž pravdou nevyzpytatelnou rozumem lidským, nýbrž pravdou zakrytou, která se má vyvinouti a ukázati, jako z jádra strom se vyvine. Učení katolické B. v hlavních rysech takto vyvinuje: Bůh jest jeden, ale tato jednota není naprosta čili nedělitelna, nýbrž toliko nerozdělena, a proto v této jednotě mnohost obsažena jest, neboť Bůh jest duch, jenž má svou přirozenost; nemožno totiž, aby duch neměl přirozenosti žádné, jakož i aby tato přirozenost byla bez ducha; a protož toto dvojí se musí v Bohu, ovšem od věčnosti, od sebe rozeznačiti a tak Bůh dokonalým se státi. Věčná přirozenost, jako by tma, jest Bůh Otec, duch či moudrost věčná jest Syn jeho, jenž od Otce jakousi protivou se odlučuje vnášeje světlo do tmy, a Duch sv. oba zase spojuje a sjednocuje. S tímto vývojem vnitrným souvisí dále vývoj Boží na venek čili stvoření světa, toto jest pokračováním vnitrného života v Bohu; neboť Bůh má v sobě idee věcí, aby tyto idee dokonalými se staly, musí se skutečnými státi: Bůh tedy nutně stvořil svět; tvorové se pak týmž způsobem vyvinují a zdokonalují jako Bůh, neboť stvořením se toliko stanou, a pak teprve se počínají jejich stanovné části od sebe rozeznačováti a děliti, jako by spor byl mezi nimi vznikl, což u Člověka pokušením slove, a pak zase vespolek se urovnávají a sjednocují souladně. Ale tvor, jako není sám od sebe, tak i pokušení toto nemůže sám přemoci, nýbrž potřebuje pomoci boží, aby nepodlehl; a Bůh jinak nemůže pomoci, nežli že sám se sníží a sestoupí ke tvorům, a sice k člověku, tvoru nejdokonalejšímu, v němž ostatní tvor všechen jest soustředěn, a toto sestoupení Boha k lidem jest vtělení, kteréž se musilo státi, neboť vtělením jak tvorové tak i Bůh sám se zdokonaluje. Podrobnější pak učení B-ovo o lidech a andělích jest rázu docela kabbalistického. Společnost lidskou rozeznává trojí, a sice přirozenou, v níž láska vládne, občanskou, v níž zákon, a politickou, v níž moc vládne, a ve všech prostředkuje a ke smíru pracuje církev, kteráž z křesťanství se vyvinula. Takto vykládal B. a proti útokům hájil učení katolického, ale, jak patrno, způsobem nekatolickým. — Názory B-ovy o původu božských osob a o stvoření a vývoji světa přijal též Schelling, a dle nich pozdější upravil svou ideální soustavu pantheistickou. — Z jeho spisův uvádíme: Beiträge zur Elementarphysiologie (1796); Über das pythagoräische Quadrat in der Natur (1797); Beiträge zur dynamischen Philosophie im Gegensatz zur mechanischen (1809); Über den Blitz als Vater des Lichts (1815); Über den Urternar (1816); Sätze aus der Bildungs- und Begründungslehre des Lebens (1819); Fermenta cognitionis (1822—25); Über religiöse Philosophie (1827); Vorlesungen über Societätsphilosophie (1832); Der morgenländische u. abendländische Katholizismus (1841). K nim se druží četná jiná pojednání, v nichžto mluví o věcech nejrozličnějších způsobem volným, úryvkovitým, někdy v mlhy malicherné mystiky se ztrácí, ale také pravdou i říznou formou myšlének svých překvapuje. Veškeré spisy sebral a vydal přední žák jeho František Hoffmann, professor ve Vircpurce, v 16 dílech (1851—1860). Šo.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Franz von Baader