Ottův slovník naučný/Bašta

Ottův slovník naučný
Bašta Holubovská	Bašta	Baštan

Údaje o textu
Titulek:	Bašta
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, František Kropsbauer, Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. s. 461. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bašta

Bašta (franc. bastion): 1) B., čásť hradební zdi nebo náspu vystupující na vnějšek k získání přehledu jejich paty a příkopu a k bránění těchto střelbou. Za věků dávných a středních sloužily tomu účelu věže hradební. Původ skutečných bašt místo dávných věží třeba prý hledati v Čechách u husitů, najmě při opevnění Tábora a jiných měst. Po vynalezení prachu střelného nastala potřeba rozšířiti náležitě b-ty k snadnějšímu pohybování, umísťování a užívání děl. Italský stavitel vojenský Michele San Micheli (Sammicheli) ve Veroně v XVI. stol. první uspořádal důmyslně b-ty a vůbec vymyslil k platnějšímu opevnění čili hrazení celou baštovanou soustavu (viz Baštovaná soustava). B. může býti buď plná, totiž celá navezená, nasypaná zemí a vypěchovaná až po hořejší kraj zdi, aneb dutá. Těchto zvláště užíváno k umístění všelikých zásob, k shromažďování obráncův, oněch co základů pro cavaliery. Odloučená (détaché) jest b., není-li s mezibaštní spojena. FM.

2) B., barborka, čtyřrohý srub nebo bouda při velikých rybnících, kde čep ve stavidlech se vytahuje, nezřídka zařízená k zavírání zvláštní střechou, aby každý k čepu nemohl. Srubu takovému říká se též kaberna, odkudž pořekadlo »kaberna hoří«, když se něco dává na pospasy, poněvadž po vylovení rybníku na zvolání »kaberna hoří!« každý má právo chytiti, co by z ryb ještě bylo zbylo. Kr.

3) B., slovo, jež odvozuje Daničič od koř. bha = silen býti, s přechodem ve významu od silnější k významu starší, znamená původně otce v pravém smyslu slova. Od stol. XIV. počínajíc vyskytuje se slovo b. v srbských listinách k označení představeného pravoslavných mnichů v klášteře, tedy opata katolických klášterů. V klášteře chilandarskem na Athoné zachoval se výraz b. do dneška ve smyslu představeného mnichů, nalézajícího se v důstojenství uprostřed mezi igumenem i ekonomem a eklisiarchou. –l.