Ottův slovník naučný/Bílení zeleniny

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bílení zeleniny
Autor: František Sitenský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 57. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Bílení zeleniny jest využitkování vlivu, jímž nedostatek světla působí na rostliny. Za nedostatku světla nezelenají se části rostlinné, nýbrž zůstávají bledé, běložluté, listy jejich, zvláště čepele, se zmenšují a stonky stávají se tenšími a dlouží se. Poněvadž pak buňky tvořící pletivo těchto částí etiolovaných netloustnou, nýbrž zůstávají tenkoblanné, šťavnaté a křehké, trvají rostliny dlouho ve stavu přisouzeném jinak rostlinám jen v útlém mládí. Proto zahradníci u některých rostlin stav tento uměle způsobují tak zvaným b-m z.; na příklad u celeru, artičoku, endivie, salátu a j. Tak celer, hlavně Colova stříbrobílá, krystalová odrůda, pěstuje se pro etiolované řapíky tím způsobem, že rostliny asi 1 m od sebe, v řadách 15 cm od sebe vzdálených na záhonech pěstované do výše 15—20 cm se okopčí a řapíky povřísly svazují a slamou otáčejí. Jinde protahují se listy celeru širokou drainovou rourou kolmo zapuštěnou v kopky, jimiž jest celer okopčen. Roury ty doplňují pak ještě zemí. Tím přijdou i zelené již části listu na zpodu svém v temnotu, any jen svršky listů ven vyčnívají. Než i tyto již zazelenalé zpodní části listů světla tak pozbaveny jsouce zblednou, poněvadž v nich zeleň, chlorofyll, přejde ve žlutý xanthofyll tím asi, že protoplasma buněk uvedených v trvalou temnotu stává se v tomto abnormním stavu prostupnou kvselinám obsaženým ve šťávě buněčné, a ty pak působí tuto přeměnu chlorofyllu. Zahradníci chtějíce v těchto zjemnělých řapících celerových listů míti z jara náhradu za kořeny celerové, tou dobou již méně chutné, vyzvedají rostliny tak bílené i s balíky ze země a ukládají je ve vlhkém písku anebo v suchém sklepě přes zimu. Artičoky bílí se v září. Za suchého dne svážou se povřísly listy artičoků z jara téhož roku vysetých a obalují se slamou tak, že jen vrcholy listu z ní vyhlížejí, méně sice než u bíleného celeru, ale přece tak, aby mohly assimilovati, části zastíněné vyživovati, vzrůst jejich podporovati a před hnilobou je chrániti. Za tři neděle jest bílení listů těch dokončeno. Zevní nejstarší listy se zahodí, a řapíky vnitřních listů se po očištění připravují jako chřest. Pro zimní potřebu bílí se artičok prostě tím, že se řapíky jeho svážou povřísly, celé rostliny se s balíkem vyzvednou a ve sklepě v zahradní prsti se uloží. Za 3 neděle bývají řapíky dostatečně vybílené. Sit.