Ottův slovník naučný/Azurit

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Azurit
Autor: Jan Hejtman, Bohuslav Raýman
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1139. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Azurit

Azurit, nerost, jehož monokl. krystaly bývají sloupkovité nebo deskovité, bývá však také kusovitý, paprskovitý a miskovitý, zřídka celistvý. Jest barvy světle nebo tmavě lazurové, lesku skelného a málo průsvitný. Tvrd. 3,5–4, hust. 3,7–3,8, chem. složení H2Cu2C2O8; na uhlí pálen dává zrnko mědi, v kyselinách a ammoniaku se rozpouští. Nejpěknější a. nalézá se v Chessy u Lyonu; v Čechách znám jest od Českého Brodu, Jilemnice, na Moravě z Blanska, Lesenic, v Slezsku z Hořeního Gruntu; mimo to jsou důležitá naleziště Redruth v Cornwallu, Phönixville v Pennsylvanii, Kolyvany a Nižní Tagilsk v Sibiři, Burraburra v Australii. – A. jest přirozené barvivo modré, přicházející do obchodu pod jmény modř horská (Bergblau) či lazur mědnatý (Kupferlazur). Prášek ohnivě modrý, jenž však s vodou i olejem špatně kryje. Jakožto barva vodová slouží k modru blankytnému a nazývá se též bleu céleste. Výpary sirnými ovšem trpí. Hjn. Rn.