Aztekové, domorodci severoameričtí, za času objevení Ameriky v Mexiku usedlí, v dějinách nejproslulejší ze všech Nahuatlův. Původní sídla kmene aztekotolteckého byla daleko severněji, než kde je nalézáme v dobách historických, jak tomu svědčí i tradice jejich. Do pozdějších sídel svých přišli ze sev.-záp. přes záliv Kalifornský. Prví z nich byli Toltekové, kteří zařídili říši jižně od Mexika a později i v Mexiku samém. Sloupy říše této začaly v XI. st. po Kr. povolovati, a vzdělanost toltecká odkvétala, když přišli národové nahuatlští ze severozápadu, říši jejich obnovili a k novému rozkvětu přivedli bývalou vzdělanost. Zvláště tu vynikli A., jejichž nepatrnému počtu přísnou organisací se povedlo založiti veleříši, jež by byla jistě daleko dospěla, kdyby jí byla nestihla krutá rána – příchod Španělův. Na pochodu svém dostihli A. severních údolí mexických počátkem XIII. stol. Nezřizujíce stálých sídel táhli po celé století zemí křížem podmaňujíce si celé území mexické, až r. 1325 založili město Tenočtitlan (pozdější Mexiko). Přes všeliké boje uvnitř i na venek upevnili říši svou odhodlaností a statečností. V XV. st. rozhodl král Jekoatl boj mezi Tepaneky a Nezalhuatkojotlem, králem tezkuckým. Vítězné Tepaneky porazil, zničenou říši Tezkuckou obnovil a území Tepanekův připojil ke své říši. Zároveň uzavřen byl s Tezkukem spolek, do něhož pojaty byly i jiné menší státy sousední, a ve kterém říše A-kův měla předáctví. V době následující stálými boji upevňovali A. říši svou vnitř a rozšiřovali ji na venek, tak že pod Motekuhzomou (Montezumou) II. za příchodu Evropanů rozkládala se od Atlantského okeánu k moři Tichému. Někteří panovníci, jako Ahuicotl, pronikli až k Nicaragui a Guatemale.
Říše A-kův byla dědičnou monarchií. Po smrti panovníkově volil se nový, a sice čtyři pohlaváři z příbuzných zesnulého vyvolení zvolili ze sebe panovníka, který pak s velikou okázalostí a náboženskými obřady ve vládu byl uveden. Panovník byl neomezený zákonodárce, jemu ku pomoci byla tajná rada a tělesná stráž z nejprvnější šlechty. Těchto bylo asi 30 a měli rozsáhlá území, žili však v hlavním městě. Soudcovství bylo od panovníka neodvislé a dokonale spořádáno. Kdož měli při, udávali před soudem důvody, jež se obrázkovým písmem zaznamenávaly. Též byly sepsány zákony, a to velmi přísné. Zákonem upraveny byly poměry manželské, o nichž pře vedly se před zvláštním soudem, zákonem upraveny byly i poměry otrokův. Také daně byly dobře upraveny a vymáhány posádkami rozloženými po všech větších městech. Spojení mezi hlavním městem a vzdálenými končinami bylo nepřetržité, což usnadňovaly dobré vojenské silnice se stanicemi v určitých vzdálenostech (asi 2 mil). Král mimo daně měl příjmy též z různých dávek pro domácnost, z královských statků a pod.
Veškeré domácí a veřejné vychování směřovalo k válečnictví. Před válkou vyzývali nepřítele, aby se poddal, a když neuposlechl, vypověděli mu válku způsobem slavnostním. Organisace vojenská byla přesná; včele vojska byl sám král. V míru zabývali se A. hlavně orbou, jež byla v úctě veliké, a s níž souvisely mnohé náboženské názory a obřady. Dolovali též na stříbro a cín, olovo a měď; železa neužívali a měli nástroje kamenné nebo ze zvláštní smíšeniny mědi a cínu. Zlato dobývali z písku zlatonosných proudů a dovedli je, jakož i stříbro, spracovati velmi uměle. Avšak i jinak byli v umění dovedni, čemuž svědčí jejich nádoby, barvy, vyšívání a j. Stavby jejich byly umělé a nádherné, zvláště palác královský, a jsou posud pomníky jejich umění stavitelského a sochařského. Pravou chloubou byly jejich stavby vodní, mosty, chrámy. Celé hlavní město, zbudované na ostrůvcích v jezeře, je důkazem jejich píle a dovednosti. Vynikli též rytím do kamene. (Srov. Americké starožitnosti v čl. Amerika.) Obchod dosti čilý provozoval se hlavně na výměnu, a karavany pod královskou ochranou cestovaly celou říší Azteckou i zeměmi sousedními. Též provozován obchod s otroky, hlavně v Ackapocalku.
A. byli čistí a střídmí v jídle i pití. Opilství trestalo se krutě. Šaty jejich byly dosti nádherné, a rádi se zdobili květinami. Bavili se hrou (míčem), zpěvem a tancem. Byli štědří a vděční. Mravnost jejich úzce souvisela s náboženstvím, a každý musil se jednou za života vyzpovídati knězi, aby smyl hříchy své. Ženy byly sice mužům poddány, ale požívaly volnosti a měly svá práva. Cudnost jejich se cenila, a nevěra se trestala přísně. Mnohoženství bylo dovoleno, ale nedoporučovalo se a bylo omezeno. Po smrti mužově stal se nejstarší bratr poručníkem jeho jmění a vzal si z pravidla i ženu jeho za manželku. Vychování dětí svěřeno bylo kněžím, i bylo značně podobno našemu vychování klášternímu. Při chrámích byly zvláštní budovy pro chovance, kdež kněží záhy je učili úctě, náboženství a pokoře. Ve vyšších ústavech připravovali se jinoši k úřadu kněžskému a učili se bohosloví, hvězdářství, dějinám a jiným vědomostem. Nadání A-kův bylo nemalé, vynikali v řečnictví, měli pěkná přísloví, dosti vědomostí z přírodopisu a z mathematiky. Kalendář a chronologie jejich byly výborné. Rok dělil se na 18 měsíců po 20 dnech, a 5 dní bylo přestupných. A. vyznali se v písmě obrázkovém, jež i v barvách prováděli na plátně, čistě vypracované kůži, nebo na zvláštním, z rostlin zdělaném papíře. Psali zákony, paměti a j., ale rukopisy jejich zničila zuřivost žoldnéřův evropských až na malé zbytky. (Srov. Kingsborough, The antiquities of Mexico, 1830–48.)
Náboženství A-kův vzniklo splynutím původních názorů s vyvinutější mythologií tolteckou. Původně věřili ve velikého ducha (Taotl), stvořitele i vládce všehomíra. Mimo něho bylo 13 vyšších a množství menších bohů. Největší úcty požíval Huicilopočtli, bůh války, a Tezkatlipoka, bůh vzduchu, duše světa, stvořitel nebe a země, nejvyšší soudce; jejich chrámy byly velikolepé, a prvnějším vzdávány i oběti lidské. Hvězdy požívaly úcty, zvláště slunce, též i zvířata. Protože vše mělo svého boha, rozeznávali A. bohy dobré a zlé. Bohové uctívali se obětmi, zpěvem i hrou, různými obřady a slavnostními průvody. Oběti, zvláště lidské, byly s počátku řídké, čím dále četnější; naposled dosáhly výše 20.000 životův ročně. Slavností bylo velice mnoho. Velmi váženi byli kněží, kteří dělili se v několik tříd; v čele stáli dva velekněží. Mimo kněze měli A. též své panny chrámové a své askety. S náboženstvím souvisely též báje a pověsti a jiné názory. A. měli své báje o původu světa a čtyřech dobách jeho trvání, měli své pověsti hrdinské a názory o životě po smrti. Duše podlé jejich učení jest nesmrtelná a po smrti dochází zasloužené odplaty: v nebesích požívali největší blaženosti hrdinové, v obyčejném nebi dlely spokojeně duše obyčejných lidí dobrých, nešlechetní úpěli ve věčných temnotách. Mrtví pohřbíváni nebo páleni byli za skvělých obřadův.
A. byli na vrcholu moci a slávy, když na španělských korábech objevil se neočekávaný nepřítel a zničil je. Říše jejich zanikla, z A-kův, kteří nevyhynuli, zůstaly stopy ve smíšencích nebo živoří jako nepatrné zbytky v horách a údolích anahuackých a ničím nepřipomínají slávy a vzdělanosti svých předkův. – Srovn. Prescott, History of the conquest of Mexico (Boston, 1843, 2 sv.); J. G. Müller, Geschichte der amerikan. Urreligionen (Basilej, 1855); Buschmann, Über die aztekischen Ortsnamen (Berlín, 1852); týž, Über die Spuren der aztekischen Sprache (t., 1871).
Kř.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Aztécká říše